Zpět do středu: vývojová struktura, vlastní cesta a Zahrada

Po předchozí sérii článků se nyní vracíme zpět k samotnému smyslu Univerzity vědomí a projektu Zahrada.

Vývojové struktury nejsou pouze teoretickým popisem. Jejich smyslem je člověka správně zařadit, aby mohl poznat, kde se nachází, proč prožívá určité skutečnosti a co s tím může dále dělat.

Bez této orientace se člověk může dlouhodobě pohybovat v kruhu, nerozumět svým zkušenostem a zaměňovat svůj vnitřní pocit za skutečný stav svého vývoje.

1. Člověk a jeho vlastní cesta

Každý člověk se nachází v určité vývojové struktuře.

To není urážka ani odsouzení. Je to výchozí bod pro poznání.

Potřebujeme nejprve zjistit, kde skutečně jsme. Teprve potom můžeme porozumět tomu, co se v našem životě odehrává, co jsme již zvládli, co ještě neumíme a jakým směrem se můžeme rozvíjet.

Právě proto má vývojová mapa svůj význam.

Člověk, který se v ní dokáže najít, získává možnost přestat tápat a začít se svou skutečnou situací pracovat.

2. Práce na sobě místo boje s okolím

Když člověk nerozumí své vlastní vývojové struktuře, často hledá vysvětlení především venku.

Ve druhých lidech, v okolnostech, v nespravedlnosti nebo v tom, že mu někdo brání dosáhnout skutečnosti, kterou vnitřně očekává.

Vývoj však začíná ve chvíli, kdy člověk uvidí svou vlastní strukturu a začne pracovat s tím, co v ní skutečně je.

Neznamená to přestat vnímat okolní svět.

Znamená to pochopit, že změna vlastního vědomí vyžaduje vlastní práci.

3. Zahrada jako prostor pro růst

Zahrada je prostorem, kde tento proces může probíhat.

Člověk zde nemusí předstírat, že už dosáhl něčeho, čeho ještě nedosáhl.

Může přijmout svou současnou vývojovou strukturu, poznávat ji, učit se v ní a postupně ji překonávat.

Stejně jako zahradník nemůže přeskočit jednotlivé fáze růstu rostliny, ani člověk nemůže jednoduše přeskočit to, co ještě potřebuje prožít, pochopit a dozrát.

Přijetí vlastní struktury není konec vývoje. Je to podmínka dalšího vývoje.

4. Univerzita jako mapa a nástroje

Univerzita vědomí vytváří mapy, modely a nástroje, které mají člověku umožnit lépe se orientovat.

Vývojové struktury proto popisujeme konkrétně.

Potřebujeme pojmenovat rozdíly mezi jednotlivými stupni, ukázat jejich charakteristiky a také praktické příklady, aby člověk mohl svůj vlastní stav porovnat s tím, co skutečně žije.

Někdy je potřeba některé struktury popsat velmi přímo.

Ne proto, aby byl člověk ponižován, ale proto, aby mohl skutečně poznat, kde je.

Teprve když člověk svou pozici uvidí, může ji začít měnit.

5. Komunita jako podpora

Komunita je potom prostředím, kde člověk nemusí svou cestu procházet úplně sám.

Může se ptát, sdílet zkušenosti, hledat vysvětlení, pracovat na sobě a využívat zkušenosti ostatních.

Univerzita vědomí, komunita a Zahrada mají vytvářet prostor, kde člověk dostává podporu pro svůj vlastní vývoj.

Podpora však neznamená člověka utvrzovat v jeho představě o sobě.

Někdy je největší podporou právě to, že člověk dostane možnost uvidět něco, co dosud neviděl – včetně své skutečné vývojové struktury.

6. Podívej se na svůj život a na jeho ovoce

A nakonec se potřebujeme vrátit k samotnému životu.

Nestačí říkat, kým jsme.

Nestačí mluvit o vědomí, spiritualitě nebo seberozvoji.

Podívejme se na ovoce.

Co člověk skutečně vytváří?
Jak jedná?
Jak reaguje na druhé?
Jak zachází s odpovědností?
Jak přijímá vlastní chyby?
Co se děje v jeho vztazích?
Co přináší jeho práce?

Právě zde se vývojová struktura začíná ukazovat v praktickém životě.

Strom poznáme podle ovoce.

A proto je potřeba spojovat vývojový model s tím, co člověk skutečně žije.

Zpět k Univerzitě vědomí a Zahradě

Po této sérii se tedy vracíme k hlavní práci.

Poznat člověka. Zařadit jeho současnou vývojovou strukturu. Pochopit její zákonitosti. Přijmout skutečnost, ve které se nachází. A začít v ní vědomě pracovat a růst.

Univerzita vědomí k tomu nabízí mapu a nástroje.

Komunita nabízí podporu.

Zahrada nabízí prostor pro skutečné žití a růst.

A člověk sám postupně rozhoduje, zda poznané skutečnosti vezme na vědomí, přijme je a začne podle nich pracovat.

Nejdříve se potřebujeme poznat.
Potom se potřebujeme správně zařadit.
Potom pochopit, kde jsme.
A teprve potom můžeme skutečně růst.