- jak se v nich můžeme najít

V poslední době se znovu trochu hlouběji dívám na vývojové struktury Stromu života a Kabaly a na to, jak je prakticky uchopit tak, aby v nich člověk mohl najít sám sebe.

Nejde mi teď jen o popis jednotlivých sefirot nebo jednotlivých stupňů. Důležité je pochopit, jak jsou jednotlivé oblasti propojené a kde se jednotlivé vývojové stupně přelévají jeden do druhého.

V mém současném vnímání můžeme Strom života rozdělit do čtyř základních oblastí stavů vědomí.

1. Vrchní nebesa

Do vrchních nebes řadím především 6. a 7. stupeň.

Je zde oblast poznání a její vyvažující pól, který vnímám jako Šambalu, moudrost a Keter.

Je to prostor, kde se vědomí dostává do vyššího pochopení a kde už nejde pouze o běžné lidské vnímání skutečnosti.

Nejde ale o to říct:

"Tady je někdo lepší než někdo jiný."

Jde o jinou vývojovou strukturu vědomí.

2. Střední nebesa

Střední nebesa vnímám jako oblast, jejímž středem je Tiferet.

Zde se potkávají a vyvažují různé síly – například přísnost a milosrdenství, a právě Tiferet vnímám jako jejich střed a zároveň jako střed vesmíru.

Dále sem patří oblasti vítězství a osvícené moudrosti.

Tiferet je pro mě důležitá právě tím, že není pouze jedním bodem. Je to místo vyvažování, propojení a přechodu.

A právě proto se zde mohou potkávat různé vývojové struktury.

3. Spodní nebesa

Spodní nebesa tvoří především Yesod a Země.

Tady už se vývoj velmi výrazně dotýká konkrétního života, prožívání, vztahů, těla, zkušeností a reality, ve které člověk žije.

Přechody mezi stupni

Například u 3. stupně vnímám přelom.

Přibližně jedna jeho část se ještě otáčí směrem ke spodním nebesům, zatímco druhá část už se obrací směrem k Tiferetu.

Stejný princip se podle mého vnímání opakuje také u 5. stupně, kde se část vývoje začíná obracet směrem k vrchním nebesům.

To znamená, že člověk nemusí být jednoduše:

"tady – a potom najednou přeskočí tam."

Vývoj může probíhat postupně.

Člověk může být určitým způsobem na přechodu mezi oblastmi.

A právě to může být velmi důležité pro pochopení vlastního prožívání.

4. Oblast vědomí a omilostnění

A potom je zde ještě čtvrtá oblast, kterou vnímám jako oblast vědomí a omilostnění.

Ta ještě souvisí se silným egem, se spodní oblastí a s tím, co označuji jako obrácenou Kabalu.

Je ale důležité, že ani tato oblast není ponechána sama sobě.

Z jednotlivých nebes – vrchních, středních i spodních – podle mého vnímání proudí podpora, která člověku umožňuje postupně vystupovat z těchto struktur a pokračovat ve vývoji.

Není tedy důležité člověka odsoudit podle toho, kde se právě nachází.

Důležité je pochopit:

Kde jsem?
Co právě prožívám?
Kam se moje vědomí obrací?
A co mi může pomoci udělat další krok?

Jak se v tom může člověk najít?

Tohle je podle mě prakticky nejdůležitější část.

Strom života není jen nějaká mapa, na kterou se člověk podívá a řekne si:

"Jsem na třetím stupni."

Tak jednoduché to není.

Jednotlivé oblasti se přelévají, propojují a překrývají.

Proto může člověk někdy zažívat velmi vysoké pochopení a jindy se vracet do úplně základních lidských témat.

Může zažívat vztahy, emoce, strach, ego nebo nejistotu a současně mít zkušenost něčeho, co vnímá jako mnohem vyšší.

To nemusí znamenat, že je něco špatně.

Může to být právě přechodová fáze vývoje.

Nejde o soutěž

Strom života pro mě není žebříček, na kterém bychom měli soutěžit o to, kdo je výš.

Je to mapa vývoje vědomí.

Každý člověk může být v jiné části této struktury.

Někdo řeší především svůj pozemský život a vztahy.

Někdo prochází zásadním přerodem.

Někdo už vnímá Tiferet jako svůj přirozený prostor.

A někdo může mít zkušenosti, které podle jeho vnímání přesahují běžné lidské vědomí.

Každý z těchto stavů má svůj význam.

A každý má také svůj další krok.

A právě proto vzniká Univerzita vědomí

Smyslem Univerzity vědomí není říct člověku:

"Tady přesně jsi a takhle musíš pokračovat."

Jejím smyslem je dát člověku prostor, aby mohl pochopit svou vlastní strukturu, své prožívání a svůj další vývoj.

A Zahrada je potom místem, kde se toto pochopení může přenést do skutečného života.

Protože nakonec nestačí vědět, kde člověk podle svého vnímání je.

Důležité je také vědět:

Jak v tom žít.
Jak se v tom vyznat.
Jak najít rovnováhu.
A jak postupně vytvořit svůj vlastní prostor života.

Všechno má svůj čas.

Trpělivost. Přerovnání. Vývoj.

A především možnost každého člověka najít si v tom své vlastní místo. 🌿❤️

Pleiády, Šambala a současné změny na Zemi

V posledních článcích jsem začal trochu hlouběji vysvětlovat vývojové struktury Stromu života a jednotlivé oblasti vědomí. Nyní bych se chtěl podívat na jednu z věcí, které podle mého současného vnímání výrazně souvisejí s tím, co se v současné době děje na Zemi.

Jak už jsem zmiňoval v minulosti, Země je v současnosti velmi silně ovlivněna působením šestého stupně vědění a poznání – Pleiád.

Nechci to ale popsat pouze jako samostatné působení Pleiád. Celá situace je podle mého vnímání mnohem komplexnější a souvisí s postupným přerovnáváním jednotlivých oblastí Stromu života.

Proto se nyní pokusím postupně vysvětlit, jak to vnímám a jak do sebe jednotlivé části zapadají.

Pleiády – vědění a poznání

V mém modelu představují Pleiády především oblast vědění a poznání.

Jejich současné působení proto nevnímám pouze jako nějakou vnější událost. Může se projevovat také tím, že se u lidí otevírají otázky, které dříve nebyli připraveni řešit.

Člověk může začít jinak přemýšlet.

Může začít zpochybňovat věci, které dříve automaticky přijímal.

Může hledat nové souvislosti.

Může mít potřebu pochopit sám sebe, svůj život, vztahy, svět kolem sebe nebo svou vlastní cestu.

A právě proto mohou být současné změny pro mnoho lidí velmi intenzivní.

Když se mění struktura vědění a poznání, mění se také způsob, jakým člověk vnímá realitu.

Šambala – moudrost

Před několika lety jsem podobnou výraznější změnu vnímal ze strany Šambaly.

Šambalu v tomto modelu spojuji s moudrostí.

Bylo to tedy jiné působení než to, které vnímám nyní.

Tehdy se měnily věci prostřednictvím jiné energie a jiného principu.

Dnes vnímám Šambalu jako oblast, která je již více v rovnováze.

A právě proto může nyní začít působit jiným způsobem.

Ne proti Pleiádám.

Naopak.

Do rovnováhy

V současné době podle mého vnímání dochází k tomu, že Šambala jako pilíř moudrosti začíná vyvažovat plejádový pilíř vědění a poznání.

A to je podle mě jeden z důvodů, proč může být současné období pro lidi tak výrazné.

Nejde pouze o to, že přichází více poznání.

Současně se hledá rovnováha mezi poznáním a moudrostí.

Protože samotné vědění ještě nemusí znamenat pochopení.

A samotná moudrost bez nového poznání zase nemusí být schopna reagovat na to, co přichází.

Teprve jejich vzájemné vyvážení může vytvořit další prostor pro vývoj.

Proč se tedy tolik věcí mění?

Z mého pohledu právě proto, že se mění více struktur současně.

Nejde jen o jednotlivého člověka.

Nejde jen o Pleiády.

Nejde jen o Šambalu.

A nejde ani pouze o Zemi.

Vnímám to jako součást širšího přerovnávání jednotlivých oblastí Stromu života, o kterém jsem psal v předchozím článku.

Proto mohou lidé v současné době pozorovat změny:

ve svém vnímání,
ve vztazích,
ve způsobu přemýšlení,
ve svých hodnotách,
v tom, co už jim nedává smysl,
ale také v tom, co je naopak začíná přitahovat.

Někdo může mít pocit, že se mu život najednou skládá jinak.

Jiný může mít potřebu něco uzavřít.

Další člověk může začít hledat odpovědi, které před několika lety vůbec nepotřeboval.

Před několika lety to bylo jiné

Je důležité si uvědomit, že změny nejsou něco, co by začalo až nyní.

Změny probíhaly i před několika lety.

Podle mého vnímání ale tehdy probíhaly v jiných energiích a jiném nastavení.

Proto může být zajímavé porovnat:

co jsme vnímali tehdy
a co vnímáme dnes.

Není nutné očekávat, že člověk bude reagovat stejně.

Ani že se stejné věci budou odehrávat stejným způsobem.

Struktura se posunula.

A s ní se mění i způsob, jakým jednotlivé vlivy působí.

Co z toho plyne pro člověka?

Především bych z toho nedělal důvod k obavám.

Pokud člověk vnímá změny, může být užitečné zastavit se, pozorovat je a nesnažit se všechno okamžitě pojmenovat nebo pochopit.

Některé věci potřebují čas.

A právě proto teď tolik mluvím o trpělivosti, přerovnání a vývoji.

Univerzita vědomí má v tomto procesu podle mého vnímání své místo právě jako prostor pro pochopení.

A Zahrada jako prostor, kde se to celé může postupně projevit v reálném životě.

Toto je zatím pouze první část toho, co bych k současnému působení Pleiád, Šambaly a dalších oblastí chtěl říct.

Celá struktura je mnohem širší.

Pleiády nejsou samostatný příběh. Šambala není samostatný příběh. A ani Země není oddělená od ostatních oblastí.

Všechno spolu souvisí.

A právě proto budu v dalších článcích postupně vysvětlovat, jak jednotlivé pilíře vnímám, jak se vzájemně vyvažují a proč může být současné období tak výrazné.

Piánko.

Pozorovat. Vnímat. Chápat. A nechat věci postupně dojít do svého místa. 🌿❤️

Vykořenění lidstva – proč se potřebujeme vrátit do spodních nebes

Abychom mohli skutečně pochopit a porozumět vrchním nebesům a tomu, co se nám v současné době děje, potřebujeme se podle mého vnímání nejprve vrátit zpátky do spodních nebes.

Možná to zní jako krok zpět.

Ve skutečnosti je to ale krok k celistvosti a rovnováze.

Kde se dnes lidstvo nachází

V mém současném vnímání se drtivá většina lidstva stále nachází ve strukturách omilostnění a postupně z nich vystupuje z toho, co označuji jako obrácenou Kabalu.

Od Země směrem k Tiferetu se zároveň nachází Agarta – prostor, který byl podle mého vnímání velmi silně poraněný a decimovaný obdobím Kali Yugy.

A právě tady začíná být současná situace poměrně složitá.

Máme zde vývojové struktury omilostnění, máme Agartu, která vstupuje do svého ozdravného tisíciletého cyklu, a současně máme působení vrchních nebes.

Najít se v tom nemusí být vůbec jednoduché.

Vrchní nebesa člověku otevírají vědomí

Vrchní nebesa  člověku otevírají vědomí, napojují ho a v tomto otevřeném vědomí ho provázejí a pečují o něj.

A právě zde podle mě vzniká jeden z velmi důležitých mechanismů současné doby.

Člověk se může napojit na vyšší vibrace.

Může získat zkušenost svého nadvědomí.

Může začít vnímat něco, co přesahuje jeho současnou každodenní realitu.

A může dokonce v reálné inkarnaci začít prožívat své budoucí já.

To může být velmi silná a krásná zkušenost.

A nechci říkat, že je špatná.

Sám jsem v tomto způsobu prožívání strávil nemalou část svého života.

Proto ho nechci odsuzovat.

Říkám pouze jednu věc:

Samo o sobě je to nekomplexní a nevyvážené, pokud člověk současně ztratí kontakt se svou skutečnou pozemskou realitou.

Když se člověk odpojí od Země

A právě tady podle mého vnímání vzniká vykořenění lidstva.

Člověk je napojený nahoru.

Vnímá vyšší energie.

Vnímá své nadvědomí.

Vnímá své budoucí já.

Ale přitom stále žije tady a teď – v konkrétním těle, v konkrétních vztazích, v konkrétním životě a na konkrétní Zemi.

A pokud tyto dvě věci nedokáže rozlišit, může velmi snadno vzniknout pocit:

"Já už tam jsem."

Jenže být něčeho schopen v nadvědomí nebo mít zkušenost budoucího já ještě nemusí znamenat, že je člověk na daném vývojovém stupni také ve své současné inkarnaci.

A právě toto rozlišení považuji za zásadní.

Budoucí já není totéž jako současné já

Člověk může mít velmi silný kontakt se svou budoucností.

Může něco vnímat.

Může něco vědět.

Může mít zkušenosti, které jsou pro něj naprosto skutečné.

Ale přesto může být jeho současný pozemský život ještě někde úplně jinde.

A když se toto nerozliší, vzniká prostor pro domýšlivost.

Člověk může velmi rychle získat pocit, že už je tam, kam se ve skutečnosti může dostat až za velmi, velmi dlouhou dobu vývoje.

Ne proto, že by jeho zkušenost byla falešná.

Ale proto, že zamění zkušenost svého budoucího já za stav svého současného já.

Proto dnes vidíme tolik "mistrů"

Možná právě proto se v dnešní době objevuje tolik lidí, kteří se vnímají jako mistři, Ježíšové, šamani nebo jako odborníci téměř na všechno.

Každý má odpověď.

Každý ví, jak to je.

Každý má svůj výklad.

Každý může mít pocit, že už pochopil celý systém.

A přitom podle mého vnímání může být člověk pouze silně napojený na něco, čím teprve bude.

To je zásadní rozdíl.

Neříkám tím, že tito lidé nemají žádné zkušenosti.

Ani že nemají co nabídnout.

Říkám pouze:

Je potřeba umět rozlišit, odkud naše zkušenost skutečně přichází a kde se v současné inkarnaci skutečně nacházíme.

Potřebujeme se vrátit dolů

Proto se nyní podle mého vnímání potřebujeme vrátit do spodních nebes.

Ne proto, abychom se vzdali vrchních nebes.

Ne proto, abychom zavřeli vědomí.

A už vůbec ne proto, abychom popřeli zkušenosti, které jsme získali.

Naopak.

Potřebujeme je spojit se Zemí.

Potřebujeme znovu najít vztah k tělu, životu, vztahům, každodennosti, odpovědnosti a realitě.

Teprve potom se podle mého vnímání mohou vrchní nebesa skutečně stát součástí celého člověka, nikoliv pouze jeho oddělené části.

Od Země k Tiferetu

A právě proto pro mě začíná být tak důležitá Země, Agarta a cesta směrem k Tiferetu.

Ne jako něco nižšího, co bychom měli co nejrychleji opustit.

Ale jako základ, ze kterého můžeme skutečně vyrůst.

Člověk nemusí popírat své vyšší zkušenosti.

Potřebuje je pouze zasadit do svého skutečného života.

Být tady.
Žít tady.
Prožívat tady.
A současně vědět, co přichází shora.

To je pro mě cesta k větší komplexnosti a rovnováze.

A právě o tomto budu chtít v dalších článcích mluvit ještě hlouběji.

Protože pokud chceme skutečně pochopit vrchní nebesa, musíme nejprve dobře pochopit, kde stojíme nohama na Zemi.

🌿

Nejde o to být co nejvýš.
Jde o to být celý.

A možná právě proto je teď čas vrátit se trochu dolů, nadechnout se, dotknout se Země a teprve potom znovu vzhlédnout ke hvězdám.

Piánko. ❤️

Když naše vědomí předbíhá naši zralost

V dnešní době se můžeme setkat s mnoha lidmi, kteří o sobě něco tvrdí, za něco se považují nebo se prezentují jako někdo, kým ve skutečnosti ještě nejsou ve své současné inkarnaci.

Neříkám to jako kritiku.

Je to upozornění.

Člověk může mít velmi silné napojení na své nadvědomí, může vnímat vyšší vibrace, může dostávat informace, obrazy, pocity nebo zkušenosti, které jsou pro něj naprosto skutečné. A přesto ještě nemusí být v dané kvalitě vyzrálý ve svém současném životě.

A právě toto rozlišení považuji za velmi důležité.

Napojení není totéž co vyzrálost

Může existovat rozdíl mezi tím, kam je člověk napojený, a tím, do čeho je ve své současné inkarnaci skutečně vyzrálý.

Člověk může mít přístup k určitému stupni vědomí, ale současně v sobě ještě nést mnoho mezer, které potřebuje prožít, pochopit a postupně naplnit.

V mém vnímání může být tento rozdíl někdy opravdu veliký.

A pokud ho člověk nerozpozná, může začít žít svůj budoucí stav předčasně.

Může si říkat:

"Já už jsem tam."

Přitom tam možná teprve směřuje.

A z pohledu spirituality může být tato cesta velmi dlouhá.

Jednoduchý příklad: podnikání

Představme si člověka, který si koupí knihu o úspěšném podnikání.

Knihu si přečte.

Dozví se, jak přemýšlí úspěšní podnikatelé, jaké mají návyky, jak pracují s penězi, jak se rozhodují a jak budují své firmy.

A najednou má pocit:

"Už jsem úspěšný podnikatel."

Přitom ještě žádnou firmu nevybudoval.

Nemá zkušenosti.

Nezažil neúspěchy.

Neřešil zaměstnance, zákazníky, peníze, odpovědnost ani desítky situací, které teprve ukážou, co v člověku skutečně je.

To ale neznamená, že lže.

On tomu může upřímně věřit.

A právě v tom je ten rozdíl.

Nemusí jít o vědomý klam.

Může jít o záměnu poznání za prožitou zkušenost.

A něco podobného se může stát také ve spiritualitě.

Příklad vztahu

Vezměme si například ženu, která velmi touží po určitém vztahu.

Vnímá muže z vyšších vibrací.

Má pocit, že přesně takový muž k ní patří.

Její vědomí může být otevřené třeba určité kvalitě třetího stupně.

Ale její současná pozemská vyzrálost může podle tohoto modelu odpovídat teprve prvnímu stupni.

A potom může celý život hledat muže, který odpovídá tomu, co vnímá nahoře.

Jenže muži, které potkává v realitě, jí stále ukazují něco jiného.

Vztahy nefungují.

Partneři nejsou podle jejích představ.

Něco jim chybí.

A ona může dojít k přesvědčení:

"Nikdo mě nedokáže naplnit."

Ale co když je problém někde jinde?

Co když jí její současné vztahy pouze zrcadlí vlastní mezery, které ještě potřebuje prožít, přijmout a postupně naplnit?

Nejdříve dorůst kvalita uvnitř

V mém modelu by tedy cesta nevypadala tak, že člověk musí za každou cenu najít venku někoho, kdo odpovídá jeho představě.

Nejdříve potřebuje dorůst do kvality, kterou očekává od druhého člověka.

Pokud žena skutečně dozraje do kvality třetího stupně, začne být schopna tuto kvalitu nejen vnímat, ale také žít.

A potom se může změnit i její vztahová realita.

Může potkat muže, který je schopen tuto kvalitu skutečně žít také.

Ne proto, že si ho pouze přála.

Ale proto, že se sama stala člověkem, který je této kvalitě vnitřně odpovídající.

Stejný princip platí všude

Tento princip podle mého vnímání neplatí pouze pro vztahy.

Platí pro:

• práci,
• podnikání,
• peníze,
• mezilidské vztahy,
• spiritualitu,
• vedení druhých,
• odpovědnost,
• poznání,
• i samotné vědomí člověka.

Člověk může něco vidět před sebou, ale ještě to nemusí znamenat, že je připravený to žít.

Může něco cítit.

Může něco vědět.

Může se k něčemu napojovat.

Ale teprve jeho skutečný život ukazuje, co už je opravdu jeho a co teprve přichází.

Proto je důležité dívat se na člověka jako na celek

Když se tedy setkáte s někým, kdo o sobě říká, že je mistr, šaman, učitel, léčitel, průvodce nebo že má určité vysoké napojení, nemusíte se ptát pouze:

"Kam je napojený?"

Ptejte se také:

"Do čeho je skutečně vyzrálý?"

Jak žije?

Jaké má vztahy?

Jak zachází s lidmi?

Jak zvládá vlastní chyby?

Jak reaguje na nesouhlas?

Jak pracuje se svými mezerami?

Co se děje v jeho každodenním životě?

Protože právě tam se podle mého vnímání ukazuje skutečná míra vyzrálosti.

Napojení může být vysoké.

Ale pokud spodní část člověka není vyvážená, vzniká vykořenění.

A totéž musíme dokázat u sebe

Tohle není pouze otázka hodnocení druhých.

Možná ještě důležitější je položit si tuto otázku sám sobě.

Pokud chci být upřímný a pravdivý, potřebuji být ochotný říct:

"Tady právě jsem."

Se svými schopnostmi.

Se svým napojením.

Ale také se svými mezerami.

S tím, co už jsem zvládl.

I s tím, co si ještě potřebuji odžít.

To není selhání.

To je realita současného vývojového stupně.

A právě z této reality můžu skutečně růst.

Když se spodní nebesa nevyváží

Pokud člověk žije převážně ve vrchních světech a přestane vnímat svou pozemskou realitu, může podle mého modelu vzniknout bublina vyššího vědomí.

Člověk začne žít ve své představě o sobě.

Požadavky na život se mohou stát nereálnými.

Požadavky na vztahy mohou být nenaplnitelné.

Člověk může očekávat od okolí kvalitu, do které sám ještě nedorostl.

A postupně může ztrácet kontakt s tím nejdůležitějším:

se svým skutečným životem.

Přitom právě Země, vztahy, práce, tělo, každodennost a všechny naše skutečné zkušenosti jsou tím místem, kde se naše vývojová struktura opravdu prožívá a naplňuje.

Nejde o to být co nejvýš

A to je možná nejdůležitější sdělení celého tohoto článku.

Nejde o to být co nejvýš.

Nejde o to říkat:

"Jsem třetí stupeň."

"Jsem mistr."

"Jsem šaman."

"Jsem Ježíš."

"Vím všechno."

Mnohem důležitější je říct:

"Jsem přesně tam, kde nyní jsem. A jsem ochoten z toho místa růst."

To je podle mého vnímání mnohem pevnější základ.

Protože člověk, který přijme svůj skutečný současný stav, může své napojení postupně propojit se svou pozemskou zkušeností.

A tím vzniká rovnováha mezi vrchními a spodními nebesy.

Být tím, kým právě jsem

Možná tedy není potřeba snažit se okamžitě stát tím, kým jednou budeme.

Možná je potřeba nejprve naplno být tím, kým jsme dnes.

Odžít si svou zkušenost.

Doplnit své mezery.

Dorůst do vlastní kvality.

A nechat své budoucí já, aby nás inspirovalo – ale ne aby nám vzalo kontakt s přítomností.

Napojení nám může ukazovat směr.
Život nám ukazuje, kde skutečně jsme.
A naše vlastní zralost postupně propojuje obojí.

A právě tím se podle mého vnímání člověk stává celistvějším.

🌿

Nejde o to žít své budoucí já předčasně.
Jde o to dorůst do něj krok za krokem.

Piánko. ❤️

Když před sebou potkáte skutečného duchovního mistra

Může se stát, že ve svém životě potkáte člověka, který skutečně a reálně prožil svůj duchovní stupeň. Člověka, který má zkušenost, kterou vy teprve hledáte. Člověka, který podle mého vnímání přichází z vyšší dimenze a současně je schopen žít svou zkušenost v reálném životě.

A právě v takové chvíli může vzniknout velmi zajímavá situace.

Člověk, který vystupuje z Kali Yugy a z toho, co označuji jako obrácenou Kabalu, může totiž v nadvědomí vnímat své budoucí já.

A potom může velmi snadno začít chtít po člověku, kterého před sebou vidí, aby mu toto budoucí já ukázal.

Když chceme po druhém člověku sami sebe

Můžeme potkat duchovního člověka, který skutečně žije určitou kvalitu.

Vidíme jeho klid.

Jeho moudrost.

Jeho způsob života.

Jeho vztah k lidem.

Jeho schopnost zvládat situace.

A najednou v něm něco poznáme.

Možná dokonce něco, co velmi silně cítíme sami v sobě.

A potom může vzniknout očekávání:

"Ukaž mi to. Dej mi to. Přines mi to, co vím, že někde ve mně je."

Jenže tady může být zásadní omyl.

Protože to, co člověk vnímá jako svou budoucí kvalitu, nemusí být ještě jeho současnou realitou.

A duchovní mistr mu ji nemůže jednoduše předat.

Člověk může chtít své budoucí já od druhého

V mém modelu je právě toto jedna z věcí, které mohou člověka velmi silně vykořenit.

Člověk něco vnímá v nadvědomí.

Ví, kam jednou směřuje.

Možná dokonce velmi přesně cítí kvalitu, do které má dorůst.

A potom potká někoho, kdo už tuto kvalitu skutečně žije.

A začne ho hodnotit podle toho, co sám očekává od svého budoucího já.

Může si říkat:

"Ty nejsi dost duchovní."

"Ty mi nedáváš to, co potřebuji."

"Ty bys měl vědět."

"Ty bys měl být přesně takový, jakého tě potřebuji."

Ale možná je problém úplně jinde.

Možná ten člověk před ním není jeho budoucí já.

Možná je to někdo, kdo mu pouze ukazuje, kam může sám dorůst.

A tady přichází pokora

Tato situace nemusí vznikat ze zlé vůle.

Člověk nemusí být vědomě pyšný.

Nemusí chtít druhého člověka ovládat.

Může jít o nevědomou, neúmyslnou nepokoru, která vzniká jednoduše proto, že člověk ještě nevidí všechny své vlastní mezery.

Jeho život mu je přitom často ukazuje.

Ve vztazích.

V práci.

V každodenních situacích.

V nespokojenosti.

V opakujících se problémech.

V pocitu, že mu něco stále chybí.

Člověk může být dokonce nešťastný, ale současně nechce skutečně pracovat s tím, co mu jeho vlastní život ukazuje.

A potom je jednodušší chtít výsledek od někoho jiného.

Duchovní mistr není náhradou za vlastní vývoj

Pokud člověk skutečně chce osobní rozvoj a spiritualitu, podle mého vnímání musí začít především u sebe.

Ne u toho, co má udělat duchovní mistr.

Ne u toho, co mu má dát někdo jiný.

Ale u otázky:

"Co po sobě vlastně chci já?"

Jestli cítím určitou kvalitu ve svém nadvědomí, potom je potřeba začít ji postupně vytvářet ve vlastním životě.

Žít ji.

Prožívat ji.

Dělat chyby.

Učit se.

Doplňovat mezery.

A postupně do ní dorůstat.

Jsou dvě možné cesty

Vnímám zde dvě základní možnosti.

První cesta – chtít po sobě svůj budoucí výsledek

Člověk si uvědomí:

"Ano, toto je kvalita, kterou cítím ve svém nadvědomí. A já do ní chci dorůst."

Potom může začít skutečně pracovat sám se sebou.

Nečekat, že mu ji někdo přinese.

Nechtít, aby mu ji někdo dokazoval.

Ale postupně ji vybudovat ve svém vlastním životě.

Druhá cesta – přijmout svůj současný stupeň

Druhou možností je přijmout:

"Tady právě jsem."

Nemusím být tam, kde budu jednou.

Nemusím být duchovním mistrem.

Nemusím mít všechny odpovědi.

Nemusím všechno chápat.

Mohu jednoduše žít svůj současný stupeň, poznávat své mezery, uzdravovat je, růst a postupně dozrávat.

Z pohledu mého konceptu může tento vývoj probíhat během mnoha životů.

A není na tom nic špatného.

Každý má svůj čas.

Ve skutečnosti stojíme sami před sebou

A možná právě zde je největší tajemství celé věci.

Když člověk potká skutečného duchovního mistra, nemusí ve skutečnosti potkat někoho, kdo mu má dát to, co hledá.

Může potkat zrcadlo své vlastní budoucnosti.

Někoho, kdo už prošel částí cesty, kterou on teprve prochází.

A pokud to pochopí, může se celý vztah změnit.

Místo:

"Ukaž mi, kdo jsem."

se objeví:

"Pomoz mi pochopit, jak k tomu mohu dorůst."

To je úplně jiná pozice.

Mistr může usnadnit cestu

Člověk, který si touto zkušeností skutečně prošel, může podle mého vnímání mnohé věci vysvětlit, ukázat a usnadnit.

Ne proto, aby za druhého člověka jeho cestu prošel.

Ale proto, že sám ví, co na této cestě může přijít.

Ví, kde jsou překážky.

Ví, kde člověk může zaměnit napojení za vyzrálost.

Ví, kde může být člověk vykořeněný.

A může říct:

"Tady se podívej. Tohle je možná právě tvoje mezera."

Ale potom už je to opět na každém člověku.

Nechtěj po druhém člověku své budoucí já

Tohle je možná nejjednodušší shrnutí celého článku.

Když potkáte člověka, který je podle vašeho vnímání dál než vy, nemusíte se před ním ponižovat.

Ale stejně tak není potřeba ho nutit, aby vám předal to, čím teprve budete.

Vnímejte ho.
Učte se.
Ptejte se.
Pozorujte.
A potom se vraťte sami k sobě.

Protože váš skutečný vývoj se odehrává ve vašem vlastním životě.

A právě tam se postupně propojí vaše nadvědomí, vaše zkušenost, vaše současná realita a vaše budoucí kvalita.

A možná právě proto je největší duchovní pokorou říct:

"Ještě nejsem tam.
Ale vím, kam směřuji.
A jsem ochoten do toho dorůst."

To je podle mého vnímání mnohem silnější než tvrdit, že už jsme někým, kým teprve budeme.

Napojení může ukázat směr.
Mistr může ukázat cestu.
Ale dorůst do ní musí každý sám.

Piánko. 🌿❤️

Když milost nahrazuje vlastní vývoj

V předchozích článcích jsem mluvil o vrchních nebesích, o napojení na vyšší vědomí a také o tom, jak snadno může člověk zaměnit své budoucí já za svou současnou realitu.

Nyní bych se chtěl podívat ještě o krok dál.

V mém vnímání mohou vrchní nebesa v určité fázi člověka provázet prostřednictvím milosti. Člověk je napojený, dostává podporu, vedení a může mít pocit, že se o mnoho věcí stará něco nad ním.

A právě to může být velmi krásné.

Současně to ale může vytvořit jednu zásadní past.

Když za nás začnou žít druzí

Pokud je člověk ještě silně v nevědomosti a v silném egu, může tuto milost začít vnímat jako něco, co má zařídit jeho život za něj.

Místo aby sám pracoval se svou energií, očekává, že energie přijde zvenčí.

Místo aby převzal odpovědnost za své štěstí, čeká, že ho někdo nebo něco udělá šťastným.

Místo aby se podíval na své vlastní mezery, chce, aby mu je někdo vyřešil.

A místo skutečného vývoje může začít vymáhat podporu.

To je podle mého vnímání moment, kdy se milost začne oddělovat od vlastního uvědomění.

Milost nemá nahradit člověka

Podpora shora pro mě není problém.

Naopak.

Může být nesmírně důležitá.

Problém nastává tehdy, když člověk přestane být aktivním tvůrcem svého vlastního života.

Milost by podle mého vnímání měla být v souladu s vědomím a sebereflexí člověka.

Může pomoci.

Může provázet.

Může otevřít dveře.

Může ukázat cestu.

Ale člověk musí stále kráčet sám.

Kdy začíná skutečný seberozvoj?

Pokud se mě lidé ptají:

"Jak mám začít pracovat na sobě?"

Pak bych jako úplně první věc položil právě tuto otázku:

Převzal jsem odpovědnost za svůj vlastní život?

Protože bez tohoto základu může být i seberozvoj pouze další formou očekávání.

Člověk může číst knihy.

Meditovat.

Pracovat s energiemi.

Hledat vyšší dimenze.

Chodit na ceremonie.

Hledat učitele.

Může mít nejrůznější napojení.

Ale pokud stále čeká, že někdo jiný udělá jeho vnitřní práci za něj, potom se podle mého vnímání skutečný vývoj ještě nerozběhl naplno.

Přestat vymáhat

Jedním z prvních kroků je proto podle mě přestat vymáhat.

Přestat chtít po okolí, aby nám vytvořilo život, který chceme.

Přestat chtít po duchovním člověku, aby nás udělal duchovnějšími.

Přestat chtít po partnerovi, aby nás udělal šťastnými.

Přestat chtít po vesmíru, aby za nás vyřešil naše vlastní mezery.

A začít se ptát:

Co mohu udělat já?

Co mohu změnit?

Co potřebuji pochopit?

Kde mám vlastní mezeru?

Co mi můj život ukazuje?

Co ještě neumím?

A co už naopak umím a mohu v tom začít naplno žít?

Člověk je tvůrcem svého života

V mém konceptu je důležitým bodem uvědomění:

Já sám jsem tvůrcem své energie, svého štěstí a svého života.

To neznamená, že všechno musím zvládnout sám.

Právě naopak.

Podpora může být obrovská.

Mohu mít přátele.

Mohu mít průvodce.

Mohu mít komunitu.

Mohu mít Univerzitu vědomí, Zahradu, meditace a další formy podpory.

Ale rozhodující část stále zůstává ve mně.

Nikdo jiný nemůže za mě prožít můj život.

Nikdo jiný nemůže za mě dorůst.

Nikdo jiný nemůže za mě změnit moje vnitřní nastavení.

Milost a odpovědnost mohou existovat společně

Nemusíme tedy milost odmítnout.

Nemusíme odmítnout vyšší podporu.

Nemusíme se odpojit od toho, co nás provází.

Potřebujeme pouze změnit svůj vztah k této podpoře.

Ne:

"Udělej to za mě."

Ale:

"Pomoz mi, abych to dokázal udělat sám."

Ne:

"Řiď můj život."

Ale:

"Ukaž mi cestu a já ji budu žít."

Ne:

"Dej mi výsledek."

Ale:

"Pomoz mi dorůst do výsledku."

To je podle mého vnímání okamžik, kdy se milost začíná spojovat s vědomím.

Začínám řídit svůj vlastní osud

Když člověk postupně přebírá odpovědnost, začne se měnit jeho vztah k vlastnímu životu.

Přestává být pouze někým, komu se věci dějí.

Začíná být člověkem, který vědomě reaguje, rozhoduje a tvoří.

Začíná poznávat svou cestu.

Začíná chápat své energie.

Začíná rozpoznávat své silné stránky i mezery.

A především začíná chápat, že jeho život není něco, co má za něj někdo jiný odžít.

Toto je pro mě základní začátek práce na sobě

Nejdříve není potřeba hledat další techniku.

Není potřeba okamžitě hledat další stupeň.

Není potřeba hledat dalšího mistra.

Je potřeba se zastavit a říct:

"Toto je můj život.
Toto je moje energie.
Toto jsou moje rozhodnutí.
A já za ně přebírám odpovědnost."

A potom může přijít podpora.

Může přijít milost.

Může přijít vedení.

Může přijít poznání.

Ale už to není náhrada za člověka.

Je to podpora člověka, který začal skutečně žít svůj vlastní život.

A právě v tom podle mého vnímání začíná skutečný seberozvoj.

Nechat se podpořit – ale nenechat se nést.
Nechat si ukázat cestu – ale ujít ji sám.
Přijmout milost – ale současně převzít odpovědnost.

Piánko. 🌿❤️

Když člověk opakuje svůj vlastní vývojový cyklus

Některé skutečnosti mohou člověku přinášet velké rozčarování. Často právě tehdy, když ještě není schopen porozumět tomu, v jaké vývojové struktuře se sám nachází.

V mém pohledu se může člověk nacházet v nižší vývojové struktuře, silně ovlivněné egem a neuvědoměním, a přitom velmi intenzivně požadovat svou vlastní budoucí skutečnost.

Chce ji získat.

Chce ji pochopit.

Chce ji zažít.

Ale především chce, aby mu ji někdo dal.

A právě tím může zůstávat uvnitř stejného cyklu.

Když chceme, aby za nás někdo udělal náš vlastní vývoj

Člověk může cítit, že někde uvnitř existuje něco většího.

Může mít napojení.

Může vnímat vyšší skutečnosti.

Může mít obrazy svého budoucího já.

A přesto ještě nemusí být připravený tuto kvalitu skutečně žít.

Potom může vzniknout očekávání:

"Ať mi to někdo ukáže."
"Ať mi to někdo předá."
"Ať mě někdo posune."
"Ať mi někdo vytvoří to, čím chci být."

Jenže vlastní vývoj takto podle mého vnímání fungovat nemůže.

To, co má člověk skutečně získat, musí nakonec nabídnout sám ze sebe.

Musí to pochopit.

Prožít.

Zvědomit.

Naplnit.

A postupně se tím stát.

Někdy nás život učí i svou tvrdostí

Člověk se někdy potřebuje naučit, že některé věci za něj nikdo neudělá.

A právě život mu to může ukazovat velmi důrazně.

Ne proto, že by ho někdo trestal.

Ale proto, že se potřebuje naučit převzít odpovědnost za vlastní vývoj.

Pokud člověk stále očekává, že jeho vědomí vytvoří někdo jiný, může opakovat stejné situace znovu a znovu.

Až do chvíle, kdy pochopí:

"Toto musím udělat já."

Teprve potom může začít z tohoto cyklu vystupovat.

A vzniká druhý problém

Na druhé straně mohou být lidé, kteří jsou již ve svém vývoji dál.

A právě ti mohou začít mít pocit, že jsou těmito lidmi využíváni, vysáváni nebo neustále zatěžováni.

Je však důležité říct jednu věc:

Tito lidé nemusí být vůbec zlí.

Mohou být pouze uvězněni ve vlastním vývojovém cyklu.

Nemusí si uvědomovat, co dělají.

Nevidí ještě svůj vlastní vzorec.

A proto ho stále opakují.

Požadují od druhých to, co potřebují postupně vytvořit sami v sobě.

Jak z tohoto cyklu vystoupit?

Podle mého vnímání vede cesta především přes vědomý, harmonický a vyvážený život.

Ne přes další vymáhání.

Ne přes tlak.

Ne přes dokazování.

Ale přes postupné uvědomování:

Kde právě jsem?
Co už skutečně umím?
Kde mám mezery?
Co potřebuji pochopit?
Co potřebuji změnit?
A co mohu začít vytvářet sám v sobě?

Tím se postupně zmenšují mezery a člověk se stává stabilnějším ve své vlastní skutečnosti.

Pohled Tiferetu

Toto celé je samozřejmě úhel pohledu Tiferetu, jak ho vnímám já.

Není to návod, který musí přijmout každý člověk.

Každý si může sám zvážit, co s tím udělá, čemu věří, co prožívá a jakou cestou chce pokračovat.

Právě svobodná volba je pro mě důležitou součástí celého konceptu.

Univerzita vědomí jako prostor podpory

Univerzitu vědomí vnímám jako dimenzi, energii a prostor, ve kterém mohou působit mistři, přátelé a lidé, kteří chtějí vědomě objevovat celistvost a žít ji kvalitně.

Je to prostor podpory.

Ne prostor, kde má někdo za člověka odžít jeho život.

Podpora přichází od mistrů, přátel, kolektivu, celé dimenze i prostřednictvím samotného projektu.

Ale výsledná podoba života vzniká vždy v každém jednotlivci.

Zahrada směřuje k reálnému životu

V mém současném pojetí je Univerzita vědomí výrazně propojena se spodními nebesy, s Agarthou a s Tiferetem jako nejvyšším bodem tohoto propojení.

Tiferet zde funguje jako místo, kterým se jednotlivé proudy propojují.

To, co přichází z různých oblastí a dimenzí, může vstupovat do Univerzity vědomí a odtud se následně prostřednictvím jednotlivých lidí proměňovat do jejich vlastního života.

Každý si z toho vezme něco jiného.

Každý je na jiném stupni.

Každý má jiné potřeby.

A právě proto není cílem, aby všichni byli stejní.

Cílem je, aby člověk mohl být v pořádku na svém vlastním stupni, v klidu, bezpečí a postupném dozrávání.

A co Plejády a Šambala?

V mém modelu jsou Plejády a Šambala jinak vychýlené oblasti než spodní nebesa.

Proto se zde mohou některé skutečnosti projevovat odlišně.

Univerzita vědomí ale může být zároveň jakýmsi podpůrným semínkem do Malchutu i pro bytosti a lidi, kteří přicházejí z těchto oblastí.

Stejně tak může být prostorem podpory pro Agarthu.

Neznamená to, že všichni musí projít stejnou cestou.

Právě naopak.

Každá dimenze může mít svou vlastní cestu a svůj vlastní způsob vývoje.

Když napojení ještě není pochopené

Další důležitou věcí je samotné napojení.

Člověk může něco velmi silně vnímat a přesto ještě nemusí rozumět tomu, co přesně vnímá a jakou má tato zkušenost v jeho současném životě funkci.

Pak může dojít k záměně:

napojení za vyzrálost,

euforie za transformaci,

pocitu za skutečnost,

budoucího já za současné já.

A právě zde mohou vznikat zkřivené transformace.

Ne proto, že by samotná podpora byla špatná.

Ale proto, že člověk ještě nemá dostatečné pochopení, aby ji dokázal správně uchopit.

A někdy člověk jednoduše nezarezonuje

A i to je v pořádku.

Pokud někdo zjistí, že Univerzita vědomí není jeho cesta, nemusí proti ní bojovat.

Může jít jinam.

Může hledat jinou dimenzi.

Jiný způsob poznání.

Jiný prostor.

Jinou cestu.

Volba zůstává na každém.

Univerzita vědomí není podle mého vnímání o tom, aby všechny přivedla na jedno místo za každou cenu.

Je o vytvoření prostoru, kde člověk může dostat podporu, pokud ji chce přijmout, a přitom si zachovat vlastní odpovědnost a svobodu.

Každý má svůj čas

Možná tedy není potřeba se ptát:

"Proč ještě nejsem tam, kde chci být?"

Možná je důležitější otázka:

"Co potřebuji právě teď pochopit, abych mohl být dobře tam, kde jsem?"

Protože i nižší stupeň může být žitý kvalitně.

I tam může být klid.

I tam může být radost.

I tam může člověk růst.

A pokud bude svůj současný stupeň skutečně žít, postupně se může stát tím, čím má být.

Ne vynucením.
Ne domýšlivostí.
Ne tím, že mu to někdo vyrobí.
Ale vlastním dozráním.

A právě v tom vidím smysl podpory Univerzity vědomí:

nechat člověka v klidu dozrávat do jeho vlastní skutečnosti.

Piánko. 🌿❤️

Proč se Univerzita vědomí zaměřuje na skutečný život

Jako člověk, kterému je přirozená harmonie a rovnováha Tiferetu, vnímám podporu lidí trochu jinak, než jak si ji někdy mohou představovat oni sami.

Když mě někdo požádá o podporu, nepracuji podle toho, co si člověk představuje, že ode mě potřebuje.

Pracuji podle toho, co vnímám jako pravé a skutečné pro jeho současnou cestu.

A právě proto jsem před časem začal velmi výrazně vnímat jednu oblast, ve které jsou podle mého pohledu velké mezery.

Nejprve je potřeba vytvořit pevný základ

Mnoho lidí touží po vrchních nebesích.

Touží poznávat vyšší dimenze, Keter, Šambalu, Plejády a další oblasti vědomí.

Tomu rozumím.

A pokud přede mnou jednou bude stát člověk, který je na takové poznání skutečně připravený, velmi rád mu předám to, co jsem sám přijal z vrchních nebes a z Keteru.

Ale mám svůj způsob práce.

A ten je postupný.

Nechci člověka předbíhat.

Nechci mu dávat něco, na co ještě nemá vytvořený základ v jeho současném životě.

Protože potom může vzniknout velký rozdíl mezi tím, co člověk vnímá nahoře, a tím, co je skutečně schopen žít dole.

Nejde o to být co nejvýš

Pro mě není smyslem duchovního vývoje dostat člověka co nejrychleji do nejvyšších struktur.

Mnohem důležitější je, aby byl v pořádku tam, kde právě je.

Aby měl zdravý život.

Aby měl vztahy.

Aby dokázal žít v realitě.

Aby rozuměl sám sobě.

Aby dokázal přijmout odpovědnost za svůj život.

Aby postupně odstraňoval vlastní mezery.

Aby byl schopen žít harmonicky se sebou, s lidmi i s prostředím, ve kterém se nachází.

Právě proto vznikla Univerzita vědomí a Zahrada.

Zahrada je pro skutečný život

Zahrada pro mě není místo, kam člověk utíká před realitou.

Je to prostor, kde se to, co člověk poznává, může proměnit ve skutečný život.

Tady se ukazuje, jestli člověk dokáže to, co vnímá, skutečně žít.

Ne pouze o tom mluvit.

Ne pouze to cítit.

Ne pouze to vidět v napojení.

Ale opravdu to prožít a naplnit ve svém každodenním životě.

A právě tomu chci věnovat velkou část své podpory.

Můj způsob práce je postupný

Nemám potřebu člověka předbíhat o několik kroků.

Pokud někdo stojí přede mnou a potřebuje nejdříve pochopit sám sebe, budu s ním pracovat tam.

Pokud potřebuje stabilizovat svůj život, budu se věnovat tomu.

Pokud potřebuje pochopit své vztahy, své emoce, svou odpovědnost nebo vlastní mezery, je to právě to místo, kde má nyní být.

A pokud jednoho dne skutečně dozraje k vyššímu poznání, může se otevřít další prostor.

Všechno má svůj čas.

A potom může přijít i mistr

Pokud přede mnou jednou bude stát člověk, který už skutečně dozrál do kvality mistra, nebo člověk, který je na této úrovni připravený pracovat, nemám důvod mu cokoliv z toho, co jsem obdržel, zadržovat.

Naopak.

Velmi rád mu předám to, co jsem sám přijal.

Poznání z vrchních duchovních dimenzí.

Poznání spojené s Keterem.

Zkušenosti, které jsem během své vlastní cesty získal.

Ale právě proto je důležité, aby předávání přišlo ve správný čas a správnému člověku.

Ne proto, že by člověk nesměl.

Ale proto, že chci, aby to, co přijme, dokázal také skutečně uchopit.

Proto dnes hledím především na lidi, kteří chtějí žít

Nezabývám se primárně těmi, kteří čekají na své budoucí mistrovství někde ve svém nadvědomí.

Mnohem více mě zajímá člověk, který dnes řekne:

"Chci žít dobře."

"Chci být poctivý."

"Chci mít zdravé vztahy."

"Chci pochopit sám sebe."

"Chci se uzdravovat a růst."

"Chci žít v harmonii sám se sebou i s vesmírem."

Takový člověk možná ještě není mistrem.

A vůbec to nevadí.

Protože může být přesně tam, kde má být.

A právě odtud může začít skutečně růst.

Každý dostane to, na co je připraven

Toto je princip, který je pro mě v Univerzitě vědomí velmi důležitý.

Nechci lidem brát jejich touhu po vrchních nebesích.

Naopak.

Chci jim ukázat, že cesta k nim vede také přes pevný základ vlastního života.

A pokud člověk postupně doroste do další kvality, dveře se mohou otevřít.

Pokud doroste ještě dál, otevřou se další.

A pokud jednou skutečně dozraje do mistrovství, pak je připraven přijmout i hlubší poznání.

Nejde o odmítnutí vyšších nebes.
Jde o jejich správné načasování.

Tiferet jako rovnováha

Protože Tiferet vnímám jako přirozený střed, je pro mě důležitá právě rovnováha mezi tím, co je nahoře, a tím, co člověk skutečně žije dole.

Vrchní nebesa mohou být nádherná.

Mohou přinášet poznání.

Mohou otevírat vědomí.

Mohou ukazovat budoucí možnosti.

Ale člověk potřebuje současně stát pevně ve svém životě.

Teprve potom se mohou tyto dvě části skutečně propojit.

A právě toto propojení je jedním z důvodů, proč Univerzita vědomí a Zahrada vznikly.

Nechci nikoho držet dole.

Chci pomoci člověku, aby byl pevný tam, kde právě stojí, a mohl postupně růst tam, kam skutečně doroste.

A pokud přede mnou jednou bude stát člověk, který je připravený přijmout hlubší poznání, dveře jsou otevřené.

Vše, co jsem dostal a co může být předáno, může být předáno.

Ale postupně.

V pravý čas.

Bez předbíhání.

Bez vymáhání.

Protože skutečný vývoj není závod.
Je to dozrávání.

🌿 Univerzita vědomí – poznání.
Zahrada – život.
Tiferet – rovnováha.

A každý člověk má možnost postupně objevit, co je právě jeho.

Každý má svou vlastní cestu

Snad jsem tímto posledním článkem trochu více přiblížil, jak celou situaci vnímám a jak rozumím vývojovým strukturám, jednotlivým stupňům a jejich vzájemnému propojení.

Je ale důležité říct jednu základní věc:

Každý člověk v Univerzitě vědomí je na své vlastní cestě.

Každý ji prožívá jinak. Každý má jiné zkušenosti, jiné potřeby, jiné mezery a také jiné části sebe, které chce rozvíjet a naplno žít.

Není potřeba, aby všichni šli stejným způsobem.

Každý si realizuje jinou část sebe

Někdo potřebuje více pochopit sám sebe.

Jiný člověk řeší vztahy.

Někdo se potřebuje uzdravit.

Někdo chce rozvíjet svou spiritualitu.

Jiný už má některé oblasti svého života vybudované a chce si je jednoduše začít naplno prožívat.

A všechno toto může mít v Zahradě své místo.

Právě v tom vidím velkou hodnotu Univerzity vědomí.

Podpora nemusí člověka změnit v někoho jiného.

Může mu pomoci, aby se stal co nejvíce sám sebou.

To, co jsme popsali, je pouze začátek

V předchozích článcích jsem popsal pouze určitou základní část toho, jak vývojové struktury a jednotlivé oblasti vnímám.

Ve skutečnosti je toho mnohem více.

Proto není potřeba chtít všechno pochopit okamžitě.

Pokud se člověk chce vyvíjet, potřebuje především trpělivost a čas.

Postupně poznávat sám sebe.

Postupně dozrávat.

Postupně zaplňovat své mezery.

A především si dovolit, aby celý proces probíhal přirozeně.

Vývoj není závod.

A pokud už jste některé části svého života zvládli?

Pak je to skvělé.

Pokud člověk cítí, že je v určité oblasti více v rovnováze a některé části svého života už dokáže žít bez velkých mezer, není důvod nechat je dál čekat.

Prostě je může začít žít.

Může si je prožívat.

Může z nich čerpat radost.

Může je sdílet s ostatními.

A současně může v klidu pracovat na dalších oblastech, které ještě potřebují čas.

Nemusíme mít hotové všechno najednou.

Zahrada má prostor pro mnoho podob života

Právě proto jsem rád, že v projektu existuje prostor nejen pro poznání, ale také pro samotný život.

Pro sdílení.

Pro uvolnění.

Pro meditace.

Pro energetické léčení.

Pro vzájemnou podporu.

Pro společné prožívání.

Pro klid.

A také jednoduše pro radost z toho, co už člověk dokázal.

Každý si z toho může vzít to, co je pro něj právě důležité.

Viděl jsem to i na poslední ceremonii

Na poslední ceremonii jsem mohl znovu vidět, že lidé se skutečně snaží.

Každý trochu jinak.

Každý ze svého místa.

Ale byla tam upřímná snaha.

A právě toho si velmi vážím.

Protože pro mě není rozhodující, jestli je člověk už na nějakém pomyslném vrcholu.

Důležité je, jestli je ochoten být upřímný sám k sobě a skutečně žít svou vlastní cestu.

Jsem rád, že všechno může proudit

Jsem v tomto směru trochu maximalista.

Mám rád, když jsou možnosti využité naplno.

Když je prostor pro poznání, ať poznání funguje.

Když je prostor pro meditaci, ať může proudit.

Když je prostor pro sdílení, ať se sdílí.

Když je prostor pro léčení a uvolnění, ať je k dispozici.

A jsem rád, že mi v tomto směru bylo vyhověno a že dnes mohu vnímat, že všechno proudí a projekt funguje jako celek.

Každý si může najít to své

Univerzita vědomí podle mého vnímání není o tom, aby všichni žili stejně.

Je o vytvoření prostoru, ve kterém může každý člověk najít to, co právě potřebuje.

Někdo bude chtít více poznání.

Někdo více klidu.

Někdo sdílení.

Někdo meditace.

Někdo podporu.

Někdo už jen prostor, kde může v klidu žít to, čeho ve svém životě dosáhl.

A to všechno je v pořádku.

Přeji vám příjemnou cestu

Takže snad jsem vám v těchto článcích trochu více přiblížil, jak celou situaci vnímám.

Je to pouze část celého obrazu.

Každý si z něj může vzít to, co s ním rezonuje.

A pokud někdo bude chtít něco dalšího pochopit, může se kdykoliv zeptat prostřednictvím blogu.

Já budu dál k dispozici v rámci podpory, kterou Univerzita vědomí a Zahrada poskytují.

Přeji vám příjemnou cestu.

Mnoho zdaru.
Vše dobré.
Trpělivost, klid a postupné dozrávání.

A především:

Žijte to, co už jste dokázali.

A tomu, co ještě potřebuje čas, ho dopřejte.

🌿 Zahrada je otevřená.
Podpora je připravena.
A volba zůstává na každém.