V
poslední době jsem si uvědomil jednu důležitou věc, o kterou bych se rád
podělil. Ve své vlastní zkušenosti vycházím z pohledu vědomí, které mnohé duchovní
tradice označují jako stav "Já Jsem". Je to pohled, ve kterém se postupně rozpouští oddělenost mezi "já" a "ty", mezi
dávajícím a přijímajícím, mezi učitelem a žákem. Z tohoto pohledu je vše součástí jednoho života, jednoho vědomí a jedné
skutečnosti. Pro člověka, který má tuto zkušenost, jsou některé věci přirozené a samozřejmé. Postupně si však uvědomuji, že ne každý člověk se nachází ve stejném místě své
cesty. Ne každý vnímá sdělení ze stejné úrovně zkušenosti. A právě zde může docházet k nedorozuměním. To, co je z pohledu jednoty vnímáno jako přirozené propojení, může být z
pohledu osobnosti vnímáno jako závislost. To, co je z pohledu vědomí rozpoznáním sebe sama v druhém, může být z pohledu
ega zaměněno za fixaci na konkrétního člověka. To, co je z pohledu jednoty svobodou, může být z pohledu nezralé části člověka
pochopeno jako odevzdání vlastní síly. Neříkám to jako kritiku kohokoliv. Je to přirozená součást lidského vývoje. A zároveň je to pro mě důležitá sebereflexe. Uvědomuji si, že nestačí pouze předávat to, co je pravdivé z mé zkušenosti. Stejně důležité je hledat způsob, jak to předávat srozumitelně lidem, kteří se
nacházejí v různých fázích své cesty. Proto chci v budoucnu věnovat větší pozornost tomu, aby mezi duchovní
zkušeností jednoty a
každodenním lidským životem vznikal most.Most, který povede k větší samostatnosti. K větší odpovědnosti. K většímu ukotvení člověka v sobě samém. A nikoliv k závislosti, idealizaci nebo ztrátě vlastního středu. Pokud jsem někdy předpokládal, že lidé automaticky slyší slova ze stejného
místa, ze kterého jsou vyslovena, byla to moje chyba. Dnes více chápu, že každý člověk slyší skrze úroveň vědomí, zkušeností a
zralosti, ve které se právě nachází. Proto chci i nadále podporovat duchovní poznání, ale zároveň klást důraz na
zdravé hranice, vlastní odpovědnost, ukotvení v životě a návrat člověka k sobě
samému. Protože skutečné poznání by nemělo člověka odvádět od sebe. Mělo by ho k sobě vracet.
Poděkování na závěr
Děkuji všem, kteří mi svou zpětnou vazbou,
otázkami i vlastními zkušenostmi pomáhají lépe chápat, jak předávat tato témata
srozumitelněji a citlivěji. I já se stále učím:)
