Ráda bych zasdílela . Děkuji. 🙏

Ráda bych sdílela některé své myšlenky a prožitky z cyklu Rozpojení od minulých vztahů. jsou to takové záznamy, protože to vše ještě vstřebávám. Ale chtěla jsem to tu zasdílet. Je pro mě zajímavé a nemyslím si, že je náhoda, že se mi v této době odkrývá téma

Rodinné vztahy.
Nezdravá pouta.

Je to pro mě jakési vyrovnávání se s minulostí:

• s tím, co se stalo.

• s tím, co z toho ve mně zůstalo.
• A také s tím, co si mohu nést jako zkušenost, tedy co mohu proměnit ve zkušenost jako něco prožitého.
• A co mohu pustit, protože už mi to neslouží.
• A co všechno jsem nesla a možná ještě stále nesu za ostatní, i když mi to vlastně nepatří. A mohu pustit.
• A naopak, co mi vztahy mohou ukázat o mně samotné. Tedy pochopení fungování mne samotné v rámci vztahů, jak to bylo a jak si to mohu zdravěji nastavit nyní směrem sama k sobě.

Cyklus doporučuji všem. Nemusí být jen o partnerských vztazích. Je to o tom, jak si to člověk nastaví. O čem v danou chvíli potřebuje pracovat.

• O vztazích.

• O rodině.
• O minulosti.
• O nezdravých poutech.

Měla jsem představu, že se mi třeba během procesu budou ukazovat nějaké události nebo vztahy z minulosti. Ale není to tak. Průvodci, bytosti a celé stvoření pracují jinak. Způsobem a ve vrstvách, kterých by se člověk ani sám nedokázal tak šikovně dotknout.

Je to jiné než na konstelacích. Je to jiné než v terapii. Jsou to jemná vlákna a jemná úroveň, která má ale hluboké kořeny.

Dokázala jsem fungovat. Přicházelo to po vlnách. Vždy jsem se dokázala nadechnout. A pak jsem například v noci nebo nad ránem vnímala, že to více pracuje. Jsou to nepříjemné stavy. Ale věděla jsem, že tím chci projít. Dříve nebo později bych s tím tak jako tak musela procházet, to se podle měn člověk nevyhne. 🙂 A jen jsem dávala důvěru procesu a sama sobě, protože jsem se pro to rozhodla.

Cítím se lépe. Není to tak, že mám všechno vyřešené. Jsou to hluboké vrstvy. A jsem ráda, že se cyklus jednou za půl roku opakuje.

Na závěr, je zajímavé, ne překvapivé, že se mi i odkrývá téma sebehodnoty. Jak jsem o tom přemýšlela, došla jsem k zajímavému závěru:

• Vlastní hodnotu si člověk dává sám sobě.

• Nedostane ji zvenku.
• Možná ji získává i prožitými zkušenostmi.
• Možná sebepřijetím.
• A možná také tím, že jeho vlastní hodnota nezávisí na tom, jak ho vnímají druzí. Ale na tom, jak on sám sebe vnímá ve svém světě. Ve své vlastní Zahradě, která skrze něho působí i ven protože je vše propojené.
• A možná je to to budování samosebe, jak jsi tom Honzí, psal i v jiných článcích a možná i uznání toho, co už vybudováno v samosobě je. :)

Honzí, zde bych se Tě ráda na něco zeptala. Uvědomila jsem si, že možná tímto pracuji také na své dimenzi v Jesodu. Právě tam leží vztahy a propojení. Možná jde v mém případě také o pochopení vztahu a vztahové dynamiky a mne samotné v tom a pak následně uchopení jako poznání. Jak se na to díváš?

Energie, vztahy a návrat k sobě

Děkuji za toto sdílení. Vnímám ho jako velmi přesný postřeh a zároveň jako krásný příklad toho, jak se jednotlivé úrovně práce mohou vzájemně doplňovat.

V mém modelu je energetická práce založena na vnímání toho, že ve vyšších dimenzích je vše rozpoznáváno jako energie. Myšlenka, postoj, emoce, přesvědčení i způsob, jakým člověk něco prožívá – to všechno lze vnímat jako určitou energetickou strukturu, se kterou je možné pracovat.

Právě proto může práce v těchto úrovních následně přinášet změny i do běžného života. To, co člověk popisuje jako rozpojení od minulých vztahů, uvolnění starých vazeb, změnu emocí nebo hlubší pochopení vztahové dynamiky, může být v tomto pohledu výsledkem postupného zpracování a uvolňování těchto struktur.

Aby se však změna mohla skutečně projevit i v každodenním životě, považuji za důležité jednotlivé procesy také zvědomovat, uchopit a zpracovat v konkrétní realitě člověka – například prostřednictvím konstelací, terapie, rozhovoru, vlastní práce nebo dalších podpůrných forem. Jednotlivé přístupy se nemusí vylučovat. Naopak se mohou velmi dobře doplňovat.

Proto mě zaujalo uvědomění týkající se vlastní hodnoty.

Sebehodnota podle mého vnímání nevzniká především z toho, jak nás hodnotí druzí. Její skutečný základ člověk postupně nachází uvnitř sebe. Nemusí být závislý na starých vztahových strukturách, na potvrzování zvenčí ani na neustálém udržování vazeb, které mu už nepřinášejí život.

Je možné postupně opouštět to, co člověka oslabuje, a vytvářet zdravější vztah k sobě, ke svému životu i k ostatním.

A právě v tom vidím velkou hodnotu tohoto sdílení. Jednotlivé úrovně práce se mohou podporovat navzájem – energetická, vztahová, terapeutická i každodenní. Každý si přitom vybírá svou vlastní míru, způsob i tempo.

Za tento postřeh jsem proto opravdu rád. Ukazuje přesně to, co vnímám jako smysl celé práce: vracet člověka postupně zpět k sobě, k vlastní síle, sebevědomí a vlastnímu vnitřnímu prostoru.

K druhé části otázky: Ano, tímto způsobem lze pracovat prakticky s jakýmkoli tématem a může to být cesta k hlubšímu poznání sebe sama, svých vztahů i vlastních vnitřních souvislostí. Zároveň ale nejsem úplně jistý, jak přesně svou otázku myslíš. Pokud ji můžeš formulovat ještě trochu jinak nebo konkrétněji, rád na ni odpovím přesněji a lépe ji uchopím.