Průvodcovská dimenze – průvodci jsou všude

Chtěl bych ještě trochu dovysvětlit  průvodcovskou dimenzi.

Průvodci nejsou pouze v jedné konkrétní dimenzi.  Jsou ve všech sefirotách, ve všech sférách a ve všech dimenzích.

Průvodce je člověk nebo bytost, která se zaměřuje především na prožívání skutečnosti v dané dimenzi. Projde si určitou oblast života, pozná ji, zažije ji, naučí se v ní fungovat a postupně si ji osvojí.

A právě potom může tuto zkušenost sdílet s dalšími lidmi, kteří se nacházejí na podobné úrovni.

Neznamená to, že průvodce rozhoduje za druhého člověka. Spíše mu může ukázat, co sám zažil, podpořit ho, pomoci mu něco opravit nebo mu pomoci uvidět věci, které sám zatím nevidí – pokud o tuto podporu stojí a otevře se jí.

Ve chvíli, kdy si člověk na své úrovni skutečně prožije svůj život a zvládne určité oblasti, může potom tuto skutečnost předávat dál. To, co sám poznal a zažil, může sdílet s člověkem, který tuto zkušenost ještě nemá.

Podporujete, pomáháte a provázíte ostatní v tom, co jste se sami naučili a zažili.

Průvodce může být zároveň mistrem

Tady se jednotlivé dimenze mohou přirozeně prolínat.

Průvodce může být současně už v mistrovské dimenzi, protože určitou disciplínu nebo oblast života zvládl na úroveň mistrovství.

Kvalitní průvodce je tedy svým způsobem také mistr – v tom, co skutečně prožil, pochopil a zvládl.

Zároveň ale může existovat průvodce z vyšší dimenze, který přináší zkušenost z jiné úrovně. A právě proto není průvodcovství svázané s jedním konkrétním stupněm.

V každé dimenzi jsou průvodci.
V každé dimenzi jsou mistři.

Duchovní mistři a učitelé

Duchovní mistři a učitelé jsou potom více zaměření na duchovní zákonitosti, spiritualitu a duchovnost dané cesty.

Někdy jsou také zaměření na konkrétní oblast, kterou zvládají lépe než ostatní. Osvojí si ji natolik, že se v ní stanou mistry.

Proto můžeme mít mistry různých oblastí a různých dimenzí.

Nejde tedy pouze o nějakou pevnou hierarchii, ve které je někdo nahoře a někdo dole. Jde také o zkušenost, prožitek, zvládnutí určité oblasti a schopnost tuto zkušenost předávat dál.

A průvodce je právě ten, kdo tuto zkušenost dokáže nabídnout druhému člověku tak, aby ji mohl sám přijmout, prožít, pochopit a vytvořit si z ní vlastní zkušenost.

Průvodce nekráčí místo člověka.
Průvodce kráčí vedle něj – v oblasti, kterou sám poznal.

Univerzita vědomí a Zahrada – od podpory k vlastní soběstačnosti

Univerzita vědomí a projekt Zahrada jsou plné podpory mistrů a průvodců směrem k člověku. Člověk zde může zažívat podporu, kterou si sám svým žitím, svým fungováním a svým přemýšlením k sobě přivolal.

Mám radost z toho, že se pozvolna začíná ukazovat, že lidé v projektu Univerzita vědomí a Zahrada začínají podle svých dotazů, setkání a společného sdílení vnímat, ptát se a pomaličku rozlišovat, jak to celé funguje.

Za nějaký čas se v tom budete pohybovat sami za sebe a sebevědomě.

Je to období, kdy vám jenom trošičku pomáhám svým způsobem, podporuji vás a provázím. Není mi to ale úplně přirozené. Já jsem přirozeně nastavený a zvyklý pohybovat se v jiných dimenzích.

Přesto vidím, že vám to postupně jde skvěle.

Během několika let může být celá situace úplně jiná. Budete více zakotvení a budete si všechno moci prožívat každý po svém – se svými průvodci, se svými dimenzemi a ve svém vlastním životě.

A přirozeně pak začne komunita sama fungovat tak, jak je to podle mého vnímání vytvořeno v Kabale a tak, jak to popisuji v tomto modelu fungování života. Začne sama poznávat, jak věci fungují, a prostřednictvím svých členů bude schopná sama přijímat nové členy, podporovat je a vytvářet další potřebné vazby.

Bude soběstačná.

Vlastně jsme tedy teprve na nějakém začátku.

A možná je dobré si uvědomit právě tohle. Lidé jsou na začátku. Podle dotazů už ale vidím, že se postupně uklidňují, dávají do toho méně ega, více se ptají a začínají si sami nacházet odpovědi.

Časem si na mnoho věcí přijdou sami.

A mám za to, že postupně budou schopni komunitu i všechno, co v ní vzniká, řídit především skrze sebe – skrze vlastní vnímání, vlastní zkušenost a skrze dimenzi, kterou každý sám za sebe cítí.

A potom budou moci stejným způsobem podporovat nové členy.

Vznikne tak přirozené fungování komunity podle toho, jak to každý člověk bude sám za sebe cítit, vnímat a prožívat.

Já osobně cítím, že s tím pomáhám a že tento proces podporuji. Zároveň ale vnímám a zažívám, že sám žiji někde jinde a jinak.

Jsem samozřejmě součástí Univerzity vědomí a jejím zakladatelem, ale Univerzita si postupně žije svým vlastním životem.

A právě to je pro mě krásné vidět.

Nemusí být všechno závislé na jednom člověku. Podpora může postupně přecházet mezi lidmi, průvodci a jednotlivými dimenzemi. Každý si může najít své místo, svou zkušenost a svůj způsob, jak být prospěšný ostatním.

Takže ano – jsme teprve na začátku.

Ale podle toho, co nyní vidím v dotazech, setkáních a sdílení, se ten základ postupně staví.

A mám z toho radost.

Proč je Univerzita vědomí a Zahrada nastavená právě takto

Chtěl bych ještě trochu vysvětlit, proč je dnes Univerzita vědomí a projekt Zahrada nastavený právě tak, jak je.

V minulosti jsem pracoval s lidmi, pomáhal jim, sdílel s nimi svou cestu a předával to, co jsem sám poznal a prožil. Postupně ale došlo k tomu, že mě společnost a lidé odmítli a nepřijali. Nastavili se do jiných režimů, jiných dimenzí a podle této volby se začalo určitým způsobem řídit i kolektivní vědomí.

Já jsem tuto skutečnost začal přijímat.

Přijal jsem rozhodnutí lidí a přijal jsem skutečnost takovou, jaká byla. Zároveň jsem ji ale potřeboval vyrovnat a dorovnat tak, aby byla respektována nejen realita, kterou si zvolili oni, ale také moje vlastní realita a moje dimenze.

Některé věci jsem proto musel přenastavit u sebe, některé v rámci fungování celku a některé také v tom, jak jsem svou energii a své působení vnímal.

Postupně jsem zároveň viděl a stále vnímám mnoho lidí, kteří mohou být ze své volby v budoucnu nešťastní nebo mohou začít hledat něco jiného.

A právě proto jsem s pomocí svých přátel vytvořil prostor pro ty, kteří chtějí vstoupit a vytvářet nové reality, nové energie a nové možnosti svého života.

Tím prostorem je Univerzita vědomí a Zahrada.

Prostor pro každého

Od začátku pro mě bylo důležité, aby mohl být podpořen každý, komu může tento prostor pomoci.

Může přijít kdokoliv, jakkoliv, z jakéhokoliv prostředí nebo dimenze.

Nemusí přijímat všechno.

Nemusí přijímat mě.

Nemusí přijímat všechno, co zde vzniká.

Každý si může najít to, co mu odpovídá, a vytvořit si svůj vlastní vztah k tomu, co zde prožívá.

To, co přináším, už není něco, na čem bych trval.

Nechávám každému prostor, aby si sám podle svého cítění a vnímání rozhodl, co si z toho vezme, co přijme a co je pro něj smysluplné.

Moje místo v komunitě

Já sám jsem dnes vůči komunitě určitým způsobem bokem.

Pomáhám, podporuji a nechávám do tohoto prostoru prostupovat to, co může být pro jednotlivé lidi užitečné. Zároveň ale vnímám, že mě moje vlastní přirozenost vede jiným směrem.

To, co je přirozené mně, se odehrává také v jiných dimenzích, v jiném prostředí a s lidmi, se kterými tuto realitu přirozeně sdílím.

Univerzita vědomí je můj projekt a jsem jeho zakladatelem. Zároveň ale žije svým vlastním životem a každý člověk v něm má možnost najít si své vlastní místo.

Právě proto dnes už necítím stejnou potřebu intervenovat do života lidí jako dříve.

Když jsem nebyl přijat, postupně jsem přestal vnímat smysl v tom, abych dál zasahoval tam, kde o moje působení nebyl zájem.

Pozornost jsem proto obrátil více ke svému vlastnímu žití, tam, kde je moje přítomnost přirozená, platná a potřebná.

Komunita může postupně dozrávat sama

Zároveň vidím, že lidé v Univerzitě vědomí a Zahradě postupně začínají sami vnímat, jak jednotlivé věci fungují.

Je to vidět podle dotazů, podle reakcí i podle setkání.

Začínají se ptát.

Začínají rozlišovat.

Začínají se uklidňovat.

Začínají do některých věcí dávat méně ega a více vlastního vnímání.

A věřím, že za nějaký čas se v tomto prostoru budou lidé pohybovat mnohem více sami za sebe a sebevědomě.

Je to období, kdy jim nyní ještě určitým způsobem pomáhám, podporuji je a provázím.

Postupně ale každý člověk pozná svou vlastní cestu, své vlastní dimenze, své vlastní průvodce a svou vlastní realitu.

A stejně tak může postupně dozrávat i samotná komunita.

Tak, jak je fungování vytvořené v rámci Kabbaly a tak, jak se jednotlivé principy projevují v životě, může komunita prostřednictvím svých členů postupně sama poznávat, jak funguje, a být schopná přijímat a podporovat nové členy.

Může se stát soběstačnou.

Proč jsem to celé vytvořil

Tohle všechno nevnímám jako nějakou katastrofu.

Není to pro mě příběh o tom, že mě někdo odmítl, a já kvůli tomu trpím.

Naopak.

Tím, že jsem přijal realitu a rozhodnutí ostatních lidí, se mi otevřel velký prostor pro vlastní život.

Mohu prožívat sám sebe, svou vlastní dimenzi, své přátele a lidi, kteří se mnou rezonují a sdílejí moje vyzařování a vědomí.

Je to pro mě v mnoha směrech velmi pozitivní a blahodárný výsledek.

Proto není potřeba tento příběh chápat jako stížnost nebo litování minulosti.

Je to vysvětlení, proč je dnes všechno nastavené právě takto.

Přijal jsem postoj lidí a udělal jsem to, co jsem považoval za správné a nutné vůči sobě, vůči celku i vůči fungování celé této skutečnosti.

A zároveň respektuji, že pro někoho může být správně a dobře něco úplně jiného.

Nová doba, nový prostor

Mám pocit, že se tato situace postupně uzavírá a vyjasňuje.

Mnoho lidí bude v nové době začínat znovu. Budou hledat nové možnosti, nové způsoby života a nové formy podpory.

A jednou z možností této podpory může být právě Univerzita vědomí a projekt Zahrada.

Ne proto, aby někoho měnily.

Ale proto, aby zde existoval prostor, který může člověku pomoci najít sebe sama, přehodnotit některé věci a vytvořit si vlastní realitu podle svého cítění a vnímání.

Já budu dál pomáhat tak, jak budu moci.

Ale už v rámci respektu k vlastní volbě každého člověka a k realitě a dimenzi, kterou si sám zvolil.

Přeji proto příjemný začátek a příjemný přestup všem členům komunity, všem lidem na planetě Zemi i všem bytostem ve všech dimenzích.

Ať si každý najde to svoje.

Ať si každý najde sám sebe.

Ať si každý může prožít svou realitu tak, jak ji skutečně cítí a vnímá.

Univerzita vědomí a Zahrada jsou připravené být prostorem podpory.

A já budu rád, když tato podpora pomůže každému, kdo o ni skutečně stojí.

Přeji Univerzitě vědomí a Zahradě mnoho dobrého

Z mé strany bych chtěl ještě popřát celé Univerzitě vědomí a Zahradě, aby se jim dařilo.

Ať se daří těm, kteří jsou v projektu od začátku, těm, kteří přicházejí nově, i těm, kteří si v něm teprve hledají svoje místo. Ať si každý najde právě to, co potřebuje, co mu dává smysl a co je pro něj v jeho životě přínosné.

Mám radost, když vidím, že se lidé ptají, přemýšlejí, sdílejí své zkušenosti a postupně si nacházejí vlastní pohled. Přesně v tom podle mě ten prostor může být užitečný.

Pokud budete mít nějaký dotaz nebo budete chtít něco společně rozebrat, můžete kdykoliv využít blog. Rád se k tomu vyjádřím a můžeme danou věc společně probrat.

Současně pokračujeme dál v projektu Univerzita vědomí – Zahrada. Probíhají meditace, ceremonie, různá setkání i dálkové cykly. Každý si může vybrat podle svého cítění a podle toho, co mu vyhovuje.

Za mě je důležité zachovat to, co jsme si nastavili: odstup, respekt, vzájemnou úctu, toleranci a svobodu každého člověka. Není potřeba nikoho přesvědčovat ani někam tlačit. Každý si může vzít to, co je mu vlastní, a žít si svou realitu svým způsobem.

Já budu Univerzitu vědomí a Zahradu dál podporovat tak, jak je mi přirozené. Některé věci nechávám žít vlastním životem a každému dávám prostor, aby si našel svoje místo, svoje tempo a svoje lidi.

A tak vám všem přeji, ať se vám daří.
Starším členům, novým členům, těm, kteří teprve přicházejí, i celé Univerzitě vědomí a Zahradě.

Ať je před vámi co nejvíce klidu, radosti, dobrých lidí, zajímavých zkušeností a prostoru pro vlastní život.

Piánko. Každý svým tempem. Každý po svém. A přitom s respektem jeden k druhému.

Přeji vám krásné dny a mnoho zdaru. ❤️