Pokračování předchozího článku

Ahoj Honzí,

moc Ti děkuji za Tvůj článek. Za laskavost, laskavá slova i za způsob, jakým jsi k těmto tématům přistoupil. Velmi si vážím toho, s jakou laskavostí a zároveň důsledností se jim věnuješ.

Při čtení jsem si uvědomila, že pro mě není jednoduché přiznat si, že někdy předávám druhým něco, co sama nechci řešit, nebo se napojuji na vyšší dimenze, abych nemusela cítit bolest. Když se ale podívám do sebe, nacházím tam velkou bolest, smutek a také strach. Jeden z těch strachů je, že na něco sama nebo zůstanu sama.. A to je pro mě velmi nepříjemné.

Uvědomuji si, že právě k těmto pocitům se potřebuji začít obracet a postavit se jim čelem. Jinak od nich budu stále jen ustupovat a hledat způsoby, jak je necítit. Zároveň se mi ale celé to téma zdá obrovské a děsivé. Člověk se něčemu dlouho vyhýbá, a když se k tomu konečně začne vracet, najednou má pocit, že je toho strašně moc.

Proto mě potěšilo, že v článku popisuješ i to, jak začít. Dává mi smysl jednotlivá témata nejprve zmapovat a postupovat krok za krokem, místo abych se snažila uchopit všechno najednou. Teď mám pocit, že u sebe vnímám především strach a osamotu. Je tam i bolest, ale myslím, že může souviset se sebeodmítnutím a s tím, že sama sebe neprožívám.

Zároveň bych se chtěla zastavit ještě u samotné samoty. Nechci se dostat do opačného extrému, kdy si řeknu, že na to teď musím být sama, uzavřu se před ostatními i před světem a začnu všechno řešit jen sama v sobě. Rozumím tomu, že některými věcmi si člověk musí projít sám a že za sebe nese vlastní odpovědnost. Zároveň ale cítím, že bez podpory druhých to také nejde.

A právě tady bych ráda našla zdravou rovnováhu. Jak se naučit být sama se sebou, převzít odpovědnost za své prožívání, a přitom se neuzavřít a dovolit si přijímat podporu? Jak poznat, kdy už se o druhé opírám místo toho, abych se postavila sama za sebe, a kdy naopak zbytečně odmítám pomoc, protože mám pocit, že všechno musím zvládnout sama?

Budu moc ráda, když mi k tomu řekneš svůj pohled.

Ještě jednou Ti děkuji za článek, za jeho laskavost i za to, že se těmto tématům věnuješ tak otevřeně a důsledně. ❤️

Děkuji za tvou opravdovost

Velmi si vážím tvé zpětné vazby, kterou sdílíš. Jsem rád, že tě tvé hledání a upřímnost dovedly k hlubšímu pochopení sebe sama. Je to právě tato opravdovost, která umožňuje vnitřní posun, a těší mě, že ti mé texty na této cestě slouží jako opora.
Můj blog vznikl právě proto, abych ti i všem ostatním nabídl podporu a informovanost v momentech, kdy hledáte cestu ven z bezvýchodnosti. Pokud jsi ve své situaci, kterou procházíš, našla klíč k porozumění, pak přesně naplňuješ smysl toho, proč projekt Zahrada a Univerzita vědomí existují. Nabízím vám svou vizi a nástroje, abyste mohli své situace urovnat a porozumět tomu, co prožíváte.
Pamatuj, že v tom, co předávám, stojím za tebou a každým, kdo se vydal na cestu pravdy. Využívej tyto informace, urovnávej si skrze ně svůj prostor a směřuj k plnosti svého bytí. Děkuji ti za tvou odvahu – právě díky ní projekt naplňuje svůj cíl. 

Křižovatka rozhodnutí: Stagnace v egu, nebo suverenita vědomí
Ve tvém hledání rovnováhy narážíme na jeden z nejhlubších bodů duchovního růstu. Ptáš se, jak správně vyvažovat svou cestu, ale v první řadě musíš pochopit, že toto "vyvažování" se může odehrávat ve dvou naprosto odlišných rovinách.
Buď vyvažuješ své kroky z úrovně svého ega – z pozice strachu, snahy udržet si bezpečí nebo strachu ze samoty. V takovém případě je celý proces ovládán tvými nižšími strukturami, které se jen snaží přežít, a nevyhnutelně opět narazíš. Tady zákonitě přijde další rána, protože systém tě nemůže pustit dál, dokud se pohybuješ v těchto zastaralých mechanismech.
Nebo – a to je ta druhá cesta – se v tomto bodě rozhodneš naplno vstoupit do své vlastní suverenity. Je to okamžik, kdy ego přestává být tvým rádcem a kdy řízení tvého života přebírá tvé vnitřní vědomí, napojené na tvé vlastní božství. Zde se vyvažování stává přirozeným projevem tvé nové síly.
Tady se láme to, zda zůstáváš dole, v nižších úrovních Stromu života, kde tvé činy a reakce ovládá strach, nebo zda se vnitřně narovnáváš do své skutečné podstaty.
Je to moment pravdy, který nikdo nemůže přeskočit. Pokud se v něm nedokážeš rozhodnout pro své vědomí a proti svým strachům, budeš se v kruhu "hledání pomoci" točit dál. Ale ve chvíli, kdy toto rozhodnutí uděláš a přestaneš se bát sama sebe, staneš se pánem svého prostoru. Najednou zjistíš, že žádné "těžké rány" nejsou potřeba, protože ty už přesně víš, kým jsi a co tvoříš. To je cesta do suverenity, o které mluvíme. 

 Křižovatka rozhodnutí: Od samoty k suverenitě v bezpečí komunity

V hledání rovnováhy narážíme na jeden z nejhlubších bodů duchovního růstu. Pokud své kroky vyvažuješ z úrovně strachu a potřeby druhého, vždy znovu narazíš na zeď. V tom momentě se ale láme tvá cesta: buď zvolíš stagnaci v egu, nebo se rozhodneš pro suverenitu svého vědomí.
Zásadním omylem mnoha lidí je přesvědčení, že suverenita znamená být v naprosté izolaci. Dříve byla samota a stranění se světa nutností k přežití, ale dnes se nacházíme v jiné fázi, kdy se vědomí postupně propojuje s naší realitou. Být v tom úplně sama dnes není nutné – naopak, je to často další past.
Ve chvíli, kdy v onom rozhodujícím bodě zvolíš svou vnitřní pravdu, v tvém životě nastává zásadní posun: přestaneš mít "vnitřní dluh". Už nepotřebuješ zoufale splývat s někým druhým, abys necítila vlastní prázdnotu. Tím, že z tebe odpadne tato potřeba druhého využívat, přestáváš na ostatní přenášet své nespracované věci. A právě tehdy se stáváš člověkem, který sice stojí pevně za sebou, ale je zároveň schopen čerpat podporu v bezpečném kruhu, jako je Zahrada.
Podpora přátel a komunity je pro nás nyní nezbytným palivem. Vytvořil jsem koncept, ve kterém držím kvalitu, ale nástroje pro uzdravení – meditace, výukové programy či šamanské ceremonie – využíváš ty sama ke své vnitřní práci. Stáváš se suverénní bytostí, která rozumí příčinám svých obtíží a učí se s nimi pracovat. Podporu, kterou v komunitě přijímáš, pak začínáš přirozeně předávat i druhým.
Pochop, že už nemusíš žít v oddělenosti. Jakmile jsi pevná ve svém rozhodnutí, tvá cesta tě přirozeně spojuje s lidmi na stejné vlně. Jste suverénní bytosti, které vědí, že jsou za své věci odpovědné samy, a právě proto si mohou dovolit být spolu – v radosti, v bezpečí a v úctě ke svobodě každého z nás. 

 Tvá nejvyšší moc: Rozhodnutí, které definuje tvůj život

Dost možná se cítíš jako vězeň situací, okolností nebo starých vzorců svého ega. Často slýchám, jak lidé hledají vnější viníky své stagnace v nižších strukturách vědomí, aniž by si připustili tu nejdůležitější skutečnost: tvoje setrvávání v těchto sférách není vynucené nikým jiným než tebou samou.
Je třeba, aby sis uvědomila jednu zásadní věc. Jedinou mocí, kterou jako bytost skutečně máš, je tvoje svobodná vůle. Máš plnou moc rozhodnout o sobě, o svém postoji a o tom, čemu budeš věnovat svou pozornost. Každá vteřina tvého života je definována tvým vnitřním rozhodnutím, i když to tak z pohledu běžné reality vypadá jako "něco, co se mi děje".
Pokud jsi zaseknutá v sebestřednosti, ve strachu nebo v opakování bolestných scénářů, není to výsledek něčího špatného vlivu, ani to není trest za tvoji minulost. Je to výsledek tvé aktuální volby. Ano, zní to přísně, ale je to zároveň ta největší svoboda, jakou můžeš dostat. Protože ve chvíli, kdy si přiznáš: "Jsem tu, protože jsem si to svobodně zvolila," získáváš okamžitou moc na tom nic změnit.
Tvá svobodná vůle je nezcizitelná. Žádný vnější tlak, žádný systém a žádný průvodce tě nemůže držet v nízkých vibracích, pokud ty sama nedáš svůj vnitřní souhlas k tomu, aby to tak bylo. Tvůj život je zrcadlem tvých každodenních voleb. Pokud tvůj dnešní den není obrazem tvé nejvyšší podstaty, není to selhání tvého okolí, je to tvé momentální rozhodnutí.
Nepřeháněj svou moc v tom, že ji předáváš světu kolem sebe. Přijmi ji zpět do svých rukou. Rozhodni se. Každým nádechem a každým krokem definuj svou vlastní cestu a uvědom si, že v okamžiku, kdy své vůli udělíš správný směr, nikdo a nic nemá tu moc tě udržet tam, kde už tvé vědomí být nechce. 

K vnitřní svobodě: Cesta upřímného hledání
Jsem velmi rád, že se na mě obracíte s dotazy, které svědčí o upřímné snaze o nalezení vlastní cesty. Pokud jste v sobě ucítili ochotu přestat hledat viníky venku a namísto toho svou pozornost naplno směřovali k sobě, je to nejdůležitější posun, který můžete udělat. Právě takový přístup je známkou toho, že začínáte přebírat otěže svého života a vaše vůle se propojuje s vaší skutečnou podstatou.
Moje podpora v rámci Univerzity vědomí a Zahrady zde bude vždy pro ty, kteří k této cestě přistupují s odvahou. Pokud vás po přečtení těchto řádků napadají jakékoli další otázky, které by vám pomohly se ve vaší situaci lépe zorientovat a ukotvit ve své vlastní síle, napište mi klidně na email. Velmi rád si vaše podněty přečtu a vnímám je jako cennou zpětnou vazbu, která pomáhá celému našemu společnému prostoru růst v čistotě a porozumění.
Přeji každému z vás odvahu na vaší cestě za vnitřní suverenitou. Vím, že to někdy není snadné, ale za to osvobození, které na vás čeká, to bezpochyby stojí. Budu se těšit na vše, co k ujasnění vašich životů společně ještě otevřeme.