Tento obraz vznikl jako model nového uspořádání světa a života na Zemi.

Nevznikl proto, aby někomu určoval, jak má žít.

Nevznikl proto, aby přesvědčoval.

Vznikl proto, aby nabídl možnost podívat se na náš svět z jiného úhlu pohledu a aby každý člověk mohl ze své svobodné vůle rozhodnout, kterou realitu chce ve svém životě rozvíjet.

Na obrazu jsou zachyceny dva světy.

Jsou to dva odlišné způsoby života.

První realita – svět ega a oddělenosti

Na jedné straně obrazu vidíme svět, který je dnes mnoha lidem dobře známý.

Svět neustálého tlaku.

Strachu.

Soutěžení.

Konzumu.

Hledání viníků.

Oddělenosti člověka od přírody, od druhých lidí a nakonec i od sebe samého.

Člověk v této realitě často hledá odpovědi všude kolem sebe.

Sbírá informace.

Hledá další návody.

Další jistoty.

Přesto mnohdy cítí vnitřní prázdnotu.

Ne proto, že by byl špatný.

Ale proto, že ztratil spojení se sebou samým.

Na obrazu jsou lidé, kteří si drží hlavu.

Nejsou slabí.

Představují stav člověka, který je zahlcený světem kolem sebe a ještě neobjevil souvislosti

Druhá realita – svět propojeného vědomí

Na druhé straně obrazu není jiná planeta.

Je to stále stejná Země.

Mění se však způsob, jakým ji člověk prožívá.

Místo strachu přichází porozumění.

Místo soupeření spolupráce.

Místo oddělenosti propojení.

Kosmické vědomí na obrazu nepředstavuje náboženství.

Představuje symbol propojenosti všeho života.

Připomíná, že člověk není oddělenou jednotkou.

Je součástí většího celku.

Je propojen se Zemí.

S přírodou.

S ostatními lidmi.

I sám se sebou.

Proč vznikla Univerzita vědomí

Po mnoho let jsem pozoroval, že lidem často nechybí jen informace.

Chybí jim prostředí, ve kterém si dokážou jednotlivé zkušenosti propojit do jednoho celku.

Právě proto vznikla Univerzita vědomí.

Vytvořil jsem ji jako prostor podpory pro lidi, kteří chtějí vědomě pracovat na svém životě.

Není postavená na závislosti.

Není postavená na slepém následování.

Je postavená na svobodě, odpovědnosti a vzájemné podpoře.

Sdílím zde své zkušenosti, poznání i způsob, jakým jsem během let začal chápat souvislosti života.

Ne proto, aby je někdo bez přemýšlení přebíral.

Ale aby si z nich každý mohl vzít to, co mu pomůže na jeho vlastní cestě.

Zahrada jako symbol života

Součástí tohoto modelu je také Zahrada.

Ne jako místo.

Ale jako princip.

Stejně jako strom nevyroste přes noc, ani člověk se nezmění během jednoho dne.

Každý potřebuje čas.

Správné prostředí.

Péči.

Trpělivost.

A vlastní rozhodnutí růst.

Nikdo nemůže vyrůst za druhého.

Stejně jako nikdo nemůže za druhého žít.

Můžeme však vytvářet prostředí, které růst podporuje.

Právě to je smyslem celé Univerzity vědomí.

Volba je vždy na člověku

Nechci nikomu říkat, že jedna cesta je správná a druhá špatná.

Každý člověk je v jiné etapě svého života.

Každý prochází jinými zkušenostmi.

Každý dozrává svým vlastním tempem.

Tento obraz proto není rozsudkem.

Je pozvánkou.

Pozvánkou podívat se na svůj život z většího nadhledu a položit si jednoduchou otázku:

Ve kterém světě dnes skutečně žiji?

A pokud cítím, že je čas něco změnit, pak další otázka zní:

Kterým směrem chci jít dál?

Na tuto otázku nemůže odpovědět nikdo jiný.

Odpověď si musí dát každý člověk sám.

Motto

Čas změny.

Čas vnitřní proměny.

Čas a způsob své proměny si každý volí sám.

Závěrem

Nejsem zde proto, abych lidem říkal, jak mají žít.

Nejsem zde proto, abych za ně rozhodoval, přebíral odpovědnost za jejich život nebo je slepě vedl po jediné správné cestě.

Každý člověk má svou vlastní cestu, své vlastní tempo i svůj vlastní čas.

Mým záměrem je něco jiného.

Společně se svými přáteli vytvářím prostředí založené na vzájemné spolupráci, podpoře a sdílení zkušeností. Prostředí, ve kterém má každý možnost zastavit se, podívat se na svůj život z nadhledu, objevit nové souvislosti a svobodně se rozhodnout, co si z nich odnese.

Nechci měnit lidi.

Chci pomáhat vytvářet podmínky, ve kterých se mohou měnit sami, pokud se pro to rozhodnou.

Věřím, že skutečný růst nevzniká nátlakem ani přesvědčováním.

Vzniká tehdy, když člověk najde bezpečný prostor, podporu a inspiraci, které mu pomohou objevit vlastní odpovědi.

Právě proto vznikla Univerzita vědomí.

Ne jako místo, které nabízí hotové pravdy.

Ale jako prostor, kde může každý, kdo o to stojí, rozvíjet své poznání, prohlubovat své uvědomění a stát se vědomým tvůrcem vlastního života.

A to vše svobodně.

Bez nátlaku.

Bez závislosti.

S respektem k jedinečnosti každého člověka.

Čas změny. Čas vnitřní proměny. Čas a způsob své proměny si každý volí sám.