Malchut: proč jsem zvolil jiný způsob přítomnosti

Jak jsem slíbil, chtěl bych zde otevřeně a zároveň klidně vysvětlit, jakým způsobem dnes vnímám své fungování a své působení v prostoru Malchutu.

Původní záměr byl postavený na otevřenosti, přímé přítomnosti, přijetí, laskavosti a vzájemném sdílení. Vycházel jsem z předpokladu, že pokud člověk přichází s dobrou vůlí, otevřeností a respektem, bude stejným způsobem také přijímán.

Postupně jsem však zjistil, že tato otevřenost nebyla ve všech případech pochopena nebo využívána způsobem, který byl v souladu s původním záměrem. Některé situace překročily hranice, které považuji za důležité, a ukázaly mi, že samotná otevřenost bez jasně nastavených hranic nemusí být dlouhodobě udržitelná.

Proto jsem zvolil jiné řešení.

Neznamená to odmítnutí lidí, jejich názorů ani jejich vlastní svobody. Každý člověk má právo žít svůj život podle svého přesvědčení a hledat své místo tam, kde se cítí dobře. Stejně tak ale mám toto právo i já.

Dnes proto svou přítomnost v Malchutu vytvářím způsobem, který mi umožňuje zachovat rovnováhu, vlastní prostor, klid a autenticitu. Namísto toho, abych byl za každou cenu plně přítomen tam, kde to není možné nebo smysluplné, opírám se o sebe, o svou vlastní realitu, své hodnoty a o to, co jsem již vytvořil.

Mrzí mě, že původní představa otevřenosti a přímého kontaktu nemohla zůstat zachována v podobě, v jaké byla zamýšlena. Zároveň ale přijímám skutečnost, že právě tato zkušenost mě přivedla k větší jasnosti.

Otevřenost dnes pro mě neznamená absenci hranic. Laskavost neznamená nechat si zasahovat do vlastního prostoru. A respekt k druhým musí začínat také respektem k sobě samému.

Proto je současná podoba mého působení v Malchutu vědomým rozhodnutím. Je to způsob, jak zachovat to podstatné, co má smysl, a současně nepokračovat v nastavení, které se ukázalo jako nefunkční.

Kdo chce sdílet, růst, pracovat na sobě a být součástí prostoru, kde je respekt, svoboda a odpovědnost na obou stranách, má své místo.

A kdo to cítí jinak, má plné právo zvolit si vlastní prostor.

Nemusíme se navzájem přesvědčovat. Stačí respektovat hranice.

Já si svůj prostor chráním, žiji ho naplno a nechávám ho růst způsobem, který je v souladu se mnou. A právě v této rovnováze dnes vidím skutečnou podobu Malchutu.

Závěrem

V Malchutu jsem se přizpůsobil skutečnosti, před kterou jsem byl postaven, a zvolil jsem formu, která umožňuje věci jasně pochopit a zároveň zachovat to nejdůležitější – podporu lidí a předávání toho, co mám předávat. Změnila se pouze forma, jako přirozený důsledek postoje a míry přijetí z druhé strany; samotné předávání pokračuje dál. Přijímám volbu lidí, stejně jako přijímám svou vlastní volbu, své hranice a to, kým a čím zde jsem.