Kosmické vědomí

Kosmické vědomí – vědomí, které prostupuje vším

V celém předchozím článku  jsem popisoval Strom života jako mapu lidského vědomí. Postupně jsme prošli individuálním egem, kolektivním egem, Tiferetem i cestou směrem ke Skutečnému Já. Nyní bych rád otevřel ještě jednu myšlenku. Podle mého pohledu totiž existuje vědomí, které nelze uzavřít do žádné sefiry. Nelze jej uzavřít ani do samotného Stromu života. Nazývám jej Kosmické vědomí. Kosmické vědomí není nad Stromem života. Není pod Stromem života. Je jím prostoupeno. Stejně jako život prostupuje celý strom od kořenů až po korunu. Stejně jako vědomí prostupuje celé lidské tělo. Kosmické vědomí prostupuje všemi sefirami současně. Neodděluje je. Spojuje je. Tiferet jako průsečík Podle mé interpretace je právě Tiferet místem, kde si člověk může tuto skutečnost začít uvědomovat. Není to proto, že by Kosmické vědomí vznikalo v Tiferetu.Je zde od počátku. Tiferet je však bodem, kde se člověk stává natolik vědomým, že jej začne vnímat. Právě zde se propojuje lidská individualita s něčím, co ji přesahuje. Ne tím, že ji zničí. Ale tím, že ji zahrne do většího celku. Vědomé ego Proto podle mé interpretace ani Kosmické vědomí nevylučuje ego. Naopak. Stejně jako člověk potřebuje ego, aby mohl jednat ve světě, potřebuje i Kosmické vědomí možnost projevu. Ego zde už není vězením. Stává se prostředkem komunikace mezi různými úrovněmi vědomí. Proto jej nazývám vědomým egem. Není řízeno strachem. Je řízeno vědomím. Spojení všech úrovní Kosmické vědomí není odděleno od člověka. Není odděleno od Keteru. Není odděleno od Malchut. Je přítomné ve všech úrovních současně. Dokáže vstoupit do individuality.Dokáže působit v kolektivním vědomí. Dokáže se projevit skrze každého člověka. A přesto zůstává samo sebou. Jeden organismus Proto nevnímám Strom života jako soubor oddělených částí. Vnímám jej jako jediný živý organismus. Každá sefira představuje určitý způsob projevu. Kosmické vědomí je tím, co tento organismus oživuje. Není jedním orgánem. Je životem celého organismu. Návrat Podle mé interpretace není smyslem lidského života opustit Strom života. Ani překonat ego. Smyslem je postupně dozrát natolik, aby člověk vědomě rozpoznal Kosmické vědomí, které jím od počátku prostupovalo. Pak už nevnímá sebe jako oddělenou bytost. Nevnímá ani Strom života jako něco vnějšího. Začne jej prožívat jako živou součást sebe sama.

Syn člověka – most mezi člověkem a Kosmickým vědomím

V předchozích článcích jsem popisoval Strom života jako mapu lidského vědomí, cestu ega, Tiferet i myšlenku Kosmického vědomí. Nyní bych rád otevřel další úvahu. 

Podle mého pohledu lze pojem Syn člověka chápat jako bytost - vědomí které neztratilo svou lidskost. Neztratil svou individualitu. Ani se nestal někým "nad ostatními". Pouze začal žít ze spojení, které v sobě objevil.

V tomto modelu není Syn člověka pouze člověkem ani pouze Kosmickým vědomím. Je mostem. Na jedné straně stojí běžný lidský život se všemi radostmi, bolestmi, rozhodnutími i egem. Na druhé straně je vědomí, které vše prostupuje a spojuje. Právě jejich vědomé propojení podle mé interpretace představuje Syna člověka.

Proto také nevnímám Tiferet jen jako bod rovnováhy. Je místem, kde se člověk učí být plně člověkem a současně neztrácet spojení s tím, co jej přesahuje. Ego zde není nepřítelem. Stává se vědomým nástrojem života.

Syn člověka není symbolem ale možnosti, která je otevřená každému člověku. Každý může postupně dozrávat, poznávat sebe sama a nacházet hlubší spojení se svým životem. Každý tuto cestu prochází svým vlastním tempem.

 Možná je důležitější otázka: "Jakým způsobem dnes žiji svůj vlastní život?" Právě odpověď na tuto otázku může být začátkem cesty k sobě samému.

Když se Kosmické vědomí plně projeví v Malchut

V předchozích článcích jsem popsal cestu člověka od individuálního ega přes Tiferet až ke Kosmickému vědomí.

Nabízí se však další otázka. Co by se podle tohoto modelu stalo, kdyby se Kosmické vědomí plně projevilo v Malchut – tedy v našem každodenním životě? Nezanikl by svět. Neztratila by se individualita. Nezmizelo by ani ego. Proměnil by se však způsob, jakým člověk se světem zachází. Ego by už nebylo vládcem. Stalo by se vědomým nástrojem. Člověk by neměl potřebu neustále dokazovat svou hodnotu, protože by ji nehledal ve světě kolem sebe, ale ve spojení se svým vlastním nitrem. Práce by přestala být pouze prostředkem k přežití. Stala by se tvořením. Vztahy by nebyly postavené na strachu, závislosti nebo soupeření. Staly by se prostorem vzájemného růstu. Také kolektivní vědomí by získalo jinou kvalitu. Jednota by nevznikala tím, že jsou si všichni stejní. Vznikala by tím, že každý člověk může naplno rozvíjet svou jedinečnost a současně zůstává propojený s celkem.

Malchut by se tak nestal místem oddělení. Stal by se živým vyjádřením celého Stromu života. Vyšší a nižší úrovně vědomí by už nestály proti sobě. Projevovaly by se společně v jednom životě. V tomto obrazu není cílem opustit svět. Naopak. Smyslem je přinést vědomí do každodenní reality. Do práce. Do rodiny. Do vztahů. Do tvoření. Do každého obyčejného dne. Možná právě tehdy se podle tohoto modelu Malchut stává místem, kde se Kosmické vědomí nejplněji projeví. Ne útěkem od života. Ale jeho plným prožitím.

:):):)

Mějte krásné dny:)