Kde se dnes nacházím

Měl jsem mnohem větší představy o tom, co všechno se podaří vytvořit. Kdybych měl porovnat původní vizi s realitou, uskutečnil se zatím jen malý zlomek toho, co jsem viděl jako možné zhruba 0,8% ze 100% To je fakt. A ano, někdy z toho cítím zklamání. Ne proto, že by to, co vzniklo, bylo špatné. Ale proto, že jsem viděl mnohem větší potenciál. Současně však vidím i druhou stranu. To, co vzniklo, je skutečné. Není to plán. Není to představa. Není to sen. Existuje to. Může to růst. Může se to vyvíjet. Může to obstát nebo selhat v realitě. To ukáže až čas. Nemám potřebu tvrdit, že jsem spokojený se vším. Nejsem. Stejně tak ale nemám důvod popírat hodnotu toho, co již vzniklo. Dnes to vidím jednoduše. To, co stojí, stojí. To, co nestojí, nestojí. Je z čeho růst. Je na čem pracovat. A mnoho je stále před námi. To je realita, kterou přijímám. Bez euforie. Bez rezignace. Jen s vědomím, že každá skutečná cesta je delší, než si člověk na začátku představuje.

A přesto je důvod k vděčnosti 

Přes vše, co bylo řečeno, je zde i druhá strana. Vděčnost. Ne za to, že se podařilo všechno. To by nebyla pravda. Ne za to, že vše proběhlo podle představ. Ani to by nebyla pravda. Ve skutečnosti se podařila jen část toho, co bylo zamýšleno. Mnoho věcí nevzniklo. Mnoho věcí se zastavilo. Mnoho věcí stále čeká. To je realita. Stejně reálné je však i to, že něco vzniklo. Vznikly myšlenky. Vznikly principy. Vznikly zkušenosti. Vznikly vztahy. Vznikl prostor pro otázky, hledání a růst. To vše je skutečné. A právě skutečné věci mají hodnotu. Ne proto, že jsou dokonalé. Ne proto, že jsou hotové. Ale proto, že existují. Proto není důvod ani k euforii, ani k zatrpklosti. Je důvod vidět věci takové, jaké jsou. To, co vzniklo, vzniklo. To, co nevzniklo, nevzniklo. To, co čeká na své uskutečnění, čeká. Není potřeba si nalhávat úspěch. Stejně jako není potřeba přehlížet to, co již stojí. Mnoho práce bylo vykonáno. Mnoho práce ještě vykonáno nebylo. A obojí je součástí reality. Není potřeba vytvářet tlak. Není potřeba něco dohánět. Není potřeba něco dokazovat. Stačí pokračovat tam, kde to dává smysl. Krok za krokem. Myšlenku za myšlenkou. Zkušenost za zkušeností. To, co má skutečnou hodnotu, se neukazuje ve velikosti plánů. Ukazuje se v tom, co obstojí v čase.Proto je zde vedle realismu i vděčnost. Vděčnost za to, co již bylo vytvořeno. Respekt k tomu, co teprve čeká na svou podobu. A důvěra, že každá věc dozrává svým vlastním tempem. V klidu. V harmonii.

Spokojenost s tím, co vzniklo 

Přes všechny plány a možnosti je zde ještě jeden pohled. Spokojenost. Ne spokojenost s tím, že je vše hotovo. Ne spokojenost s tím, že se podařilo vše, co bylo zamýšleno. Ale spokojenost s tím, co skutečně vzniklo. Protože to, co vzniklo, není pouze soubor myšlenek. Jsou to skutečné zkušenosti skutečných lidí. Jsou to změny, které se odehrály v jejich životech. Jsou to nové pohledy, nová rozhodnutí a někdy i nové směry. A právě to má hodnotu. Ne velikost projektu. Ne počet článků. Ne množství plánů. Ale skutečný dopad na život člověka. Za to je důvod být vděčný. Stejně jako za otevřenost a upřímnost lidí, kteří se rozhodli sdílet své zkušenosti, otázky, pochybnosti i vlastní příběhy. Právě díky této upřímnosti může vznikat něco skutečného. Ne dokonalého. Ale skutečného. Proto je vedle realismu a vědomí všeho, co ještě nevzniklo, přítomna také spokojenost. Spokojenost s tím, co již přineslo hodnotu. Spokojenost s tím, co pomohlo. Spokojenost s tím, co má smysl. A vděčnost za všechny, kteří k tomu přispěli svou otevřeností, zkušeností a ochotou hledat vlastní cestu. To samo o sobě není málo. To samo o sobě má hodnotu.

Přeji příjemné dny přátelé:)