Kabala jako cesta poznání sebe sama

Na kabalu se dívám jako na božskou hru vědomí.

Není to hra ve smyslu zábavy, ale dokonalý prostor pro prožitek, poznání a uskutečnění sebe sama.

Na počátku stojí čisté vědomí v Keteru. Je úplné, ale samo sebe ještě nezná prostřednictvím zkušenosti. Zná svůj potenciál, ale neprožilo jej.

Proto vzniká sestup.

Vědomí dobrovolně vstupuje do světa oddělenosti, času, prostoru a hmoty. Zapomíná na svůj původ, aby mohlo skutečně prožít všechny možnosti existence.

Rodí se do lidského života.

Postupně prochází jednotlivými stupni vědomí, učí se odpovědnosti, vztahům, poznání, harmonii, síle, moudrosti i jednotě.

Na této cestě poznává radost i bolest.

Poznává lásku i strach.

Poznává tvoření i ničení.

Poznává svobodu i omezení.

Poznává dobro i zlo.

Poznává svět i sebe sama.

Každá zkušenost rozšiřuje vědomí. Každý prožitek přináší hlubší pochopení. Každé rozhodnutí vytváří možnost poznat další část sebe sama.

Smyslem života proto není pouze žít.

Smyslem života je vědomě poznat, kdo skutečně jsme.

Ne prostřednictvím informací.

Ale prostřednictvím vlastního prožitku.

Teprve prožité poznání se stává skutečnou moudrostí.

Jakmile vědomí projde celou cestou, vrací se zpět do Keteru.

Tentokrát už ne jako vědomí, které pouze existuje.

Vrací se jako vědomí, které samo sebe poznalo.

Poznalo svou sílu.

Poznalo svou slabost.

Poznalo světlo i stín.

Poznalo celé stvoření prostřednictvím vlastního života.

Návrat do Keteru proto není návratem na začátek.

Je návratem domů.

Je to okamžik, kdy se zkušenost spojí s vědomím a poznání se stane skutečností.

Tam začíná věčnost.

Ne jako nekonečný čas.

Ale jako stav čistého bytí, ve kterém vědomí již ví, kým je.A rozpoznalo pně samo sebe a stalo se tím.

Celá cesta kabaly je cestou od nevědomého bytí k vědomému bytí.

Od potenciálu k uskutečnění.

Od zapomnění k rozpomenutí.

Od hledání k nalezení.

Od člověka ke Stvořiteli.

A současně od Stvořitele zpět k sobě samému prostřednictvím člověka.