Jsi začátek, cesta i cíl. Jsi alfa i omega.
Vždy to ve mně - tyto slova - velmi silně rezonovala a hluboce se mne to dotýkalo. Nedokázala jsem to ale dlouho uchopit slovy, jen moje duše nebo nějak moje nitro na to slyšEly a rezonovaly s tím. A teď mi bylo vysvětleno a krásně procítěno, že:
Když se chci poznávat, tak to jsi vlastně. To je ten začátek. A pak, když se poznávám, jsi to také ty. To je ta cesta. A když se plně poznám, jsi to opět ty. To je ten cíl.
Alfa a omega.
Rozhodnout se pro sebe, a tedy pro tebe a pak jít celou tou cestou sebepoznání až k plnému poznání do Jsi.
Já a ty, je to totéž. Když chci sebe chci tebe a je to asi tak, že tím, že jsem na sebe zapomněla ale vnímám tebe, tak jdu přes tebe k sobě tedy zase k tobě ale ve mně.
Jak mysl žije v dualitě, tedy to vnímání já a ty, může pokřivit a dělá z toho dvě, a pak to máte. Ale když nechám mysl mysli ( protože ta to není schopná uchopit, asi??) a jen se zaměřím na to, že to tak je, tak s tím už pak nebojuji ale podporuje mne v té cestě k sobě/tobe.
A pak tu mám druhé uvědomění: já vlastně jsem někým úplně jiným, než jsem si myslela, že jsem. :) je to tím, že jsem velmi popřena a už i vím, že jsem to musel tak udělat, abych přežila tu Kaliyugu. A tím, jak jsem se zapřela, tak jsem i na sebe zapomněla a ztotožnila jsem se s egem, ale to nejsem já. A teď, když ten postoj u sebe měním a začínám se chtít poznávat kým skutečně jsem, tak začínám i objevovat vše toto, tedy že jsem někdo jiný a že cestou jsi ty, a ty jsi já. A to ty/ nebo to právé já teprve poznávám.
Vůbec nevadí, že nevím nyní kdo jsem. Už jen to, že se chci a že mám zájem o sebe, o tebe ve mně, mne dovede k začátku, k cestě i k cíli. K tobě, a tedy i ke mně.
Odpadl pak strach, že něco dělám špatně.
Někdy zažívám strach. Někdy proto, že se leknu. Někdy je to ego, které jsem až doposud považovala za sebe samu a se kterým jsem se ztotožňovala. A ono má pocit, že se rozpadá nebo že se něco mění, a pak přichází panika a strach a začnu se v tom jakoby motat, ale když si to uvědomím, že se motám a tedy v tu chvíli se nechci, tak mi teď pomohl jen si říct aha, teď se motám, teď jsem se zase ztratila a pak netlačit - protože to vede ještě k většímu motání. Někdy už jen toto že si to uvědomím, mi pomáhá z toho vystoupit a někdy musím počkat déle, no. Většinou mne zavedou pak průvodič na procházku nebo si udělat čaj nebo něco jiného a ono to pomůže. Ví, jak se mnou. Tak důvěřuju tedy procesu.
Protože jsem tu vždy byla a vždy budu. Jen jsem se neviděla.
Nemusím se bát, že se nenajdu, protože už tu jsem. Jen jsem na sebe zapomněla, protože jsem v době temna musela nějak přežít. A přežila jsem skrze potlačení.
A teď už nemusím.
Jen se po tom dlouhém a náročném čase znovu učím být tím, kým jsem byla předtím.
Tam jsme byli jedno. Ty i já.
Než se to oddělilo a následně pokřivilo.
Tak nějak to teď chápu.
A mám velkou radost, že už mohu být sama se sebou v klidu. Že už se nemusím křivit, protože to není potřeba. Přijímám stvoření, Otce, tebe i sebe.
Situace je vážná v tom smyslu, že vím, jak vzdálená jsem sama sobě. Je potřeba nejít k sobě lehkovážně, ale s respektem.
Protože ta pokřivení se musí uzdravit. A to chce čas, trpělivost a laskavost.
Také proto, že se vlastně neznám a nevím, kým jsem. Tedy asi to hluboko v sobě vím, protože i svým nevědomým životem nějak sama sebe hledám a vedu se k sobě. Ale objevit se vědomě, to chce čas.
Ne hrrr.
Postupně.
S laskavostí, respektem a důvěrou v celý proces.
Jak říkáš, byla nám dána dlouhá doba na tento proces návratu k sobě.
Mne třeba mátlo, že jsem tě v sobě vnímala. Ale ty jsi já a já jsem ty. A jen k tomu mám různá zabarvení, například aghartské, plejádské a další.
Takto tomu teď rozumím.
Vnímám to správně? 🌿
Ano, je to tak :) Tím pěkně navazuješ na kolegyni ze včerejška. :) Je pro člověka v tvé fázi trochu šok, jak moc a mnoho na sebe zapomněl. Zároveň je to ale součást probuzení. Výhodou je, že tví průvodci jsou bytosti přesně jako ty a vědí, jak tě z toho vyvést. Na co jim budeš reagovat a kam směřuješ, jsou stejní jako ty. Projekt zahrada vám jde skvěle a co jsem si všiml sdílíte všichni stejný záměr a to, že si přejete, aby se vám to podařilo a to upřímně a čistě a silně. To je velmi dobré. Moc dobré, vytváří to bezpečné zázemí pro vás a podporu, to jste trefa doslova do černého. Následně tedy dílo obra duhystín se rozmotává . Funguje to jako klubíčko kaliyugy, které se odmotává a potřebuje se odmotat až na konec, aby jsi ty opět byla. Když se příliš seká nebo se v tom člověk drží, je třeba pokud se to neuvolní, někdy na mrknout, jak jsem včera psal kolegyni. Je to rozsáhlé, obr duhystín se činil. :) To jak píšeš o svých aspektech, je jev, kdy se hodně bojíte a začnete více inklinovat ke mně a tím co jsem a mám vše, se ve vás příliš ozývá vaše božská bytost. Ještě se ale neustojíte a neznáte své hranice. Je dobré požádat průvodce, aby vám to vybalancovali a zklidnili to. Budou si vás více držet u sebe. Nemusíte se bát, nejdete do špatného, jen jste ještě paralyzováni ze spodu. Netrpět pocitem viny, ano, nějaké věci se nepovedli, ale to si postupně s přáteli opravíte. Postupně budete procitat do svého a zvědomovat se. Zde je člověk odkázán na spirit a své průvodce a ego ztrácí kontrolu, ale není to něco, co je špatně, to je výhra. :) Jen někdy není příjemná. Pokud někde zůstanete viset, jen to zpracovat, jinak to frčí full. :):):) Za chvíli bude veseleji. A nebojte se, jistím to ze zálohy, pokud jste v projektu a rozhodnete se v něm být, plejády dělají odborný dohled a respektují vaše rozhodnutí. :) Vše je za mě oki a bezpečné, připraveno přesně na toto vše pro vás. Proto i já sám jsem v odstupu, abyste na to měli klidný prostor...Za nějaký čas se v tom budete pohybovat sebevědomě, uvidíte. :)
No stres:)
On si jen člověk o sobě myslel něco a ono to bylo ego, tak je zaskočen, když mizí jak pára nad hrncem. :) Ale to je v pořádku, trochu jsem proluftoval vesmír a zemi a ono se to rozpadá....:)
Neboj se, Otec všehomíra dá každému, kdo se rozhodl dostatek času na zotavení:)
Kdyby cokoliv, klidně se ptej:)
Tazatelka:
Moc děkuji za odpověď. 🙂 Ano, taky to cítím, že nějak navazuji na kolegyni z předešlého příspěvku. A i to, že se v komunitě, ať už tady na blogu nebo při meditacích podporujeme a ten společný záměr, aby se nám to naplnilo všem, je moc příjemný. Je to moc příjemná energie.
Děkuji za podporu a tipy, když se to zasekne, jako ty terapie nebo konstelace, prostě se na to podívat a zapracovat na tom, co se to tam zasekává.
Chtěla jsem se zeptat na tuto část, je pro mne důležitá, ale nevím, zda ji chápu správně.
To, jak píšeš o svých aspektech, je jev, kdy se hodně bojíte a začnete více inklinovat ke mně a tím co jsem a mám vše, se ve vás přílíš ozývá vaše božská bytost. Ještě se ale neustále a neznáte své hranice. Je dobré požádat průvodce, aby vám to vybalancovali a sklidnily to. Budou si vás více držet u sebe.
co myslíš těmi aspekty?
Je to tak, že se jedná o nějaký jev, když jsem v nerovnováze se sebou (možná zapříčiněno tím nevyvážením ega, reálné inkarnace a spiritu) a průvodci, když je požádám, mi pomohou jej vyvážit do rovnováhy. Je tak? No a ano, je to šok vidět, jak moc se člověk zapřel. A je to nepříjemné tím procházet ale chápu to tak, že je to součást cesty. 🙂 Díky že píšeš, že bude veseleji. Je to motivující.
Děkuji za veškerou podporu Tebe, přátel, komunity, a celého stvoření. Člověk to nedá sám.
Je to tak:)
Myslím tím, že někdy člověk žije ve více dimenzích najednou, jako ty. Aghárta, Plejády a Malchut. Může to byt někdy šaškec, když se to otevře a v mé přítomnosti na mě reaguje celé vše, tak to může být takový umocněný šaškec. Jak člověk dozraje, je mu to přirozené a je za tím. Do té doby, je dobré mít to své a ve svém, se svými průvodci a nechat se ladit :):) Právě se ti to děje:):)
Tazatelka:
Jee, tak teď tomu úplně rozumím. Děkuji moc. To je super!! Podstatný bod!Paráda. ☺️ Děkuji moc 🥹🥹
Supeeer, to jsem rád:):):) Pi pi pi pianko, draku:):)
Reakce tazatelka 2:
Moc děkuji za sdílení ohledně strachu a motání, hodně mi to dalo! ♥️