Honzo,

moc děkuji tazatelce a Tobě za tento článek. Přišel ke mně v naprosto přelomovém okamžiku mého života a zasáhl mě přímo do srdce. Dlouho jsem sama v sobě měla tendenci unikat před těžkou realitou života do vysokých duchovních poloh. Realita inkarnace, vztahů a každodenních povinností se mi zdála zatěžující a zbytečná.

Teprve v posledních dnech, skrze hlubokou vnitřní práci, slzy a nastavování pevných hranic tam, kde léta chyběl respekt, si naplno uvědomuji to, co popisuješ: že má cesta nahoru vede právě a pouze přes zemi. Přes obyčejný život, přes vnímání a prožívání sebe samé v těle a v realitě všedního dne.

Učím se unést to, že nemusím být pro všechny dokonalá a že mě lidé kolem mě nemusí hned pochopit, když přestanu hrát své staré role. Ale ten pocit, když se citlivost v reálném životě promění ve stabilitu a člověk se poprvé v životě postaví sám za sebe, je neuvěřitelně osvobozující.

Děkuji za prostor Zahrady, kde konečně mohu být sama sebou.

Poděkování za sdílení

Děkuji člence naší komunity za její otevřené vyjádření a sdílení pohledu na článek. Velmi si vážím toho, že se rozhodla přidat svůj osobní pohled a zkušenost.

Právě taková upřímná sdílení podle mě dávají komunitě smysl a mohou být přínosem i pro ostatní.

Ještě jednou děkuji a přeji příjemné dny.