Honzíku,

 pomalu mi dochází, jak moc jsi mi pomohl. Cítím tu svobodu, která je má, vídím, jak neskutečně jsem bohatá, co všechno je mé a co mě těší. Já jsem to fakt dřív neviděla, kolik toho mám , jak jsme bohatá a svobodná. Ty jo, je to zázrak. Cítím, jak moc se mi ulevilo, jak ze mě něco moc těžkého odpadlo a jak se můžu nadechnout. Jsem . Děkuji ti Honzíku. Mám tě moc ráda

A asi jsem pochopila vyznam slova bezpodmínečně. Měla jsem to uplně blbě

 Dívám se na to, co se u tebe teď odehrává, a vidím to přesně tak, jak to popisuješ – jako návrat k sobě samé.
Je pro mě potvrzením, že proces, kterým si v projektu Zahrada a Univerzitě vědomí procházíš, vede k cíli, o kterém jsme mluvili: ke stavu, kdy už nejsi ve střehu před vlastními stíny, ale žiješ ve svobodě, kterou sis sama zpřístupnila.
To, co popisuješ – pocit bohatství, lehkosti a to, jak se ti 'nadechlo' – není náhoda. Je to logický důsledek tvého rozhodnutí přijmout se bez podmínek. Když se takhle člověk otevře, mizí tíha, která dříve bránila vidět život v jeho pravdivých barvách. Je dobře, že ses zastavila a všimla si, že jsi to byla ty sama, kdo si k té svobodě konečně odemkl dveře.
Pro mě jako pro tvůrce tohoto prostoru je to radostný pohled: vidět, jak lidé přecházejí z neustálého boje do stavu tvoření vlastní reality. Práce na tvé zahradě i v rámci tvého vlastního uzdravování probíhá přesně tak, jak má. Já i průvodci, kteří v tomto prostoru působí, jsme plně přítomni, náš řád drží a celý projekt dál vyvíjí a kultivuje.
Ponech si tento pocit lehkosti. Nespěchej nikam dál, jen si prožívej tohle nadechnutí, které jsi v sobě našla. Je to tvoje pravda a tvoje harmonie.
Užívej si své uzdravení, pečuj o svou zahradu a raduj se z toho, že jsi konečně doma sama v sobě. Já jsem zde přítomen, náš systém běží a já se těším na všechny další zkušenosti, které teď, z tohoto bodu stability, můžeš prožít. Vše je v pořádku."