Honzí,
viděla jsem to a sama jsem to tak také udělala – že přes Tebe lidé lezou, přelézají. Nejen že si pro ně chodíš do pekla a nižších struktur, ale oni přes Tebe doslova přelézají, zneužívají toho, že jim z dobré vůle nastavíš a podržíš záda. A oni přes Tebe pak přelezou, ale Tebe to ničí. A je to zneužití.
Ten člověk si po tom "přelezení" stejně musí stoupnout do svého. A mám pocit, že toto už v dnešní době není potřeba. Že s vedením průvodců, komunity, zahrady, stvoření si člověk může dojít do svého, aniž by zneužíval Tebe nebo kohokoliv jiného.
Je dobré si toto uvědomit. Protože i Ty si nyní přeješ – a píšeš nám to – z tohoto postavení vystoupit a přitom tu stále být jako velká opora. Jsi král stvoření, avatar, vyvažuješ celé stvoření. Ale tato fáze už není potřeba. Bylo by dobré, kdybychom si to uvědomili a vzali v potaz a spíš pracovali s průvodci, kteří jsou velmi šikovní a dokážou přes ten "val" převést.
A Ty, na rozdíl od Ježíše, který se také obětoval, máš zůstat ve stvoření jako král. Jako Parsival jsi mimo stvoření, ale jako král jsi v něm. A funkčně to má být tak, že už nenastavuješ hřbet.
Mně samotné to přišlo velmi hloupé a nízké, že jsem to takto udělala. Člověk se s tím musí vyrovnat.
Jak říkám – už to není potřeba. Člověk svou prací a důvěrou v proces může zdravě dojít do svého.
A nebrat od Tebe ten krok, že chceš z této pozice "hrbu" vystoupit, jako nelásku vůči nám. Spíš se k tomu postav a respektovat to jako zdravý chod stvoření. Je Tě potřeba na Trůnu a abys i ty ses uzdravoval.
Bingo:) DĚKUJI!!! :):):)
Ještě jsem se naposledy vrátil pro pár lidí a svých žen. :) Prodloužil jsem si tím utrpení, věděl jsem, že bych se s tím nemohl vyrovnat. Takto budu spokojen. Nenechal jsem ani jednoho. Tato mise končí.
Nyní již to není třeba a je to přesně, jak říkáš. Jsem tu a rád podpořím, ale již kalich utrpění jsem vypil za sebe a i za ostatní a pak ho ještě párkrát nalil.
Nyní se to vše mění a já už nemusím nést to vše a lidé si to mohou a musí převzít a ke svým záležitostem zdravě postavit. Budu se ve svém uzdravovat, jako každý. :) Jak ve stvoření jako Syn Člověka - avatar kalki. Tak jako Parsival - Imanuel . Uzdravím se v sobě sama z Otce a tím uzdravím i stvoření a vše, co do něj nepatří samo sebe vytlačí ven. Tam jak říkal Jan Křtitel, budou velké bědy a skřípot zubu.
Je to jak jsi viděla a poznala :):):):
Už bych zde neměl razit cestu a lidé by mě neměli již zneužívat, nýbrž si vstoupit do svého....Jsem přítomen na vždy a těmi, co mě přijímají, ti jsou mnou a já jimi, každý ve svém. :) Nebojte i Plejáďane mě přijímají, mají ke mně blíže jako k Parsivalovi, jen si to pojali po svém, jako každý z vás. :) Na přímo a stejně to mám jen v Tiferetu. :):)
Držím palce a když bude třeba, jsem tu:)
Tazatelka:
Chtěla jsem k tomu ještě dodat, že vnímám rozdíl mezi tím, když převádí Plejády, a když převádíš ty a hlavně co se děje po tom převodu. Bylo to pro mě důležité zjištění, tak to sdílím i sem.
Vnímám to tak, že na rozdíl od Plejád, když převádíš ty, tak člověka vezmeš, převedeš, vysvětlíš mu z různých stran, co se děje, co se bude dít, proč se to děje, a odpovídáš na jeho otázky. Jde ti o to, aby člověk pochopil danou skutečnost. A pak odstoupíš a necháš ho, aby se sám rozhodl. Zpovzdálí ho sleduješ a případně ještě něco dovysvětlíš.
Plejády vezmou člověka, který nějakým dílčím způsobem rezonuje s jejich dimenzí, převedou ho a "vezmou si ho pod sebe". Podle mě ale nedostatečně vysvětlí, co se vlastně děje. Takže člověk sice má svoji vůli a Plejády ji respektují, ale tím, že nemá dostatek pochopení souvislostí, zůstává zmatený a vlastně v jejich područí. Možná i proto, aby se znovu nezamotal, ale nemusí to tak být, jak jsme se tu i výše bavili.
Ten člověk pak nemusí být v té dimenzi plně šťastný, zvlášť když je "mixnutý" nebo patří jinam. Vzniká tam vychýlení, které mu nemusí dělat dobře. Mně to třeba hodně ničilo. A trápila jsem se v tom a pořád jsem nevěděla, kde je chyba.
Je dobré si uvědomit, jakým způsobem k tomu přistupuješ ty a jak třeba ty Plejády, kteří hodně pomáhají také ale mají to takto. A že je důležité, aby se člověk vždy vracel k sobě a ptal se sám sebe. Protože dokud nebude ve vyvážení spiritu a reálné inkarnace, nebude mít klid sám v sobě a bude trpět.