Honzi ještě k Tvé poslední odpovědi k tomu přijetí nedostatků
Honzi ještě k Tvé poslední odpovědi k tomu přijetí nedostatků a jejich
přeměně na energii, se kterou se dá pracovat.
Já vlastně takhle nepřijímám tu svoji potřebu kontroly a analýzy, je
to můj ochranný program už od dětství, vím o něm, ale pořád s ním
bojuju, uvolňuju, rozvolňuju, a vynakládám tu energii na ten boj, jak
píšeš. Takže i tady bude cestou ze smyčky opravdové přijetí, smíření,
protože i tohle je obří část té mojí celistvé koule. Jen jsem to zatím
nedokázala rozpoznat jako součást sama sebe...
Ještě jednou děkuji za obsáhlé vysvětlení, moc mi to pomohlo
Dar jako zbraň, nebo nástroj? Rozhoduje tvá vnitřní rovnováha
Při pohledu na tvou cestu je třeba si ujasnit jednu věc, která často zůstává skrytá pod vrstvami pochybností. Neustále se potýkáš s tím, co nazýváš svou "destruktivní stránkou", se svou tendencí k analýze, která tě občas přivádí do slepé uličky. Považuješ to za přítěž.
Pravdou však je, že ten analytický dar, který v sobě máš, není sám o sobě destruktivní. Destruktivní je pouze tvoje aktuální nerovnováha, ve které s tímto darem zacházíš.
Když se dar otáčí proti tobě
Tvůj dar hluboké analýzy se stává břemenem pouze ve chvíli, kdy v tobě chybí vnitřní pevnost. Když nejsi ukotvená v sebepřijetí, tvoje analytická mysl se změní v nástroj sebe-trestání. Místo abys ji používala k tvoření a jasnosti, používáš ji jako soudce, který neustále vyhledává tvoje slabiny.
To není selhání tvého daru. To je jen důkaz toho, že jsi se svou analytickou silou ještě neuzavřela "mír".
Cesta k celistvosti
Pravdivé přijetí sebe sama – a to bez výjimek – je momentem, kdy se tento dar mění ve tvou největší devízu. V tu chvíli se děje toto:
1. Harmonie: Jakmile se smíříš se svou přirozeností (i se svými dříve odmítanými vzorci), přestaneš ten dar používat proti sobě.
2. Klid: Zjistíš, že ten analytický dar, který ti dříve způsoboval jen utrpení, je najednou "krotký" a slouží tvé jasnosti.
3. Pravdivé používání: V naprosté rovnováze už dar nepotřebuje "řešit" tvou hodnotu. Používáš ho prostě k tomu, abys chápala souvislosti svého života, své práce a své tvořivosti – přesně tak, jak to má být.
Tvůj dar je tvým spojenectvím
Není nad tebe, když ses do této rovnováhy jednou dostala. Tvůj analytický dar je obrovská síla, ale můžeš ji skutečně vlastnit jen tehdy, když vlastně vlastníš sebe sama. Dokud bojuješ proti tomu, jaká jsi, bude tato síla bojovat proti tobě.
Jakmile ale dojde k tomu skutečnému sebepřijetí – k tomu vnitřnímu "ANO" celistvosti – zjistíš, že tvoje "složité nastavení" není tvoje prokletí. Je to precizní nástroj tvého ducha.
V tomto smíření najdeš pokoj. Nehledej chybu ve své síle. Hledej jen to správné nastavení svého vnitřního "středobodu". Až tam budeš, tvůj dar se z destrukce promění v tvého nejvěrnějšího spojence.