Další pokračovaní:)

Tak jsem to odhalila: Já si sama sobě zakazuji být šťastná. Toto moje nastavení mi brání v prožívání štěstí, odděluje mě od něho. Zřejmě kdysi dávno jsem si dala toto nastavení. Tuším to, ale nevím, zda je to příběh mé mysli, nebo realita. Tuším, že kdysi dávno jsem po několikáté chtěla být šťastná a zažívala jsem bolest z toho, že se mi to nedaří. A tak jsem se možná rozhodla, že raději nebudu šťastná, abych necítila tu bolest. Abych se od ní takto ochránila.

Protože jsem to tehdy nedokázala jinak. A teď jsem v tom zamčená. Už nyní mohu zažívat prostředí, kde jsem šťastná, ale přes ten velký strach z bolesti a sebeodmitnuti, který tam mám, si to nedovolím.

Občas se mi to daří. Jen chvilkově. Nikdy ne plně. A to, jak se mi to daří, je různé a někdy tak, že si vnitřně řeknu: "Já si tu radost pro sebe vezmu. Budu následovat sebe." Ale toto se mi nikdy zatím nepodařilo nastavit tak, abych to žila nonstop.

A mám tu ten konflikt: protože sama v sobě vím, že si štěstí zasloužím, ale chci ho určitým způsobem a zároveň sama sebe zamítám a tím si to nedovoluji.

Je to sebeodmítnutí. Nesouhlasím s tím, jak to mám ve smyslu, jak mám správně prožívat štěstí. Neskutečné, ale je to tak. Mám o tom svoji jinou představu, která ale nejde žít a zároveň, to, co už mohu žít si nedovolím, z toho důvodu, že se bojím té možné bolesti a protože to přeci není ta má představa.

Přemýšlela jsem, jak teď se sebou? Zatím jsem dospěla k tomu, že to mohu začít přijímat, že to je nyní skutečnost. A například přijmout, že tak, jak to mám, nikdy nebudu šťastná.

Ale zatím moc nevím, co s tím jinak. Ale minimálně to nedávat pod koberec a poukazovat u sebe na tento fakt, abych ho mohla změnit. Protože je zajímavé, že mám silnou tendenci toto zakrývat. A pak to nevidím a jako že žiju dál. Ale nejde to. Tak toto je možná lepší. Ten fakt v sobě vidět. A možná postupně to chtít měnit.

A zároveň si uvědomuji: To štěstí mi nikdo nedá. To já si sama dám a vybuduji si ho. A vím, že to nebudu moci změnit na sílu. A přitom to chce zásadní rozhodnutí nebo po kouskách to dělat...Že to bude mým upřímným přáním.

Ale když jsem teď 40 let budovala svoje neštěstí, můžu klidně pokračovat dál. Nebo můžu začít budovat svoje štěstí. To neštěstí je pohodlnější, protože už to je. A nic pro to dělat nemusím. Ale trápím se v tom. Svírá mě to. A jsem v tom zamčená. Takže možná opravdu stojím před volbou:

budovat dál svoje neštěstí, protože ho znám, nebo začít budovat svoje štěstí, protože po něm opravdu toužím. I když vůbec nevím jak.

A tentokrát ne proto, že bych se do štěstí nutila. Ale protože ho upřímně chci.

A teď se tedy kategoricky odmítám. Je vlastně docela hrůza, že takhle vůbec můžu žít. Ale asi je dobře, že už to konečně vidím.

Jsem moc ráda, že toto mohu sdílet v bezpečném prostředí. Je to pro mne dost šokující objev o mně samotné a jak sama se sebou zacházím, ale když si uvědomím, že jsem v tom žila tak dlouho a jen nyní to vidím. Bylo to tu vždy, tak se s tím nějak dá vyjít ven.  

Odhodit masku neštěstí: Bod zlomu, kdy konečně začínáš žít

Gratuluji ti k tomu, co jsi právě odkryla. Toto je naprosto zásadní milník – ten okamžik, kdy člověk konečně vidí, že si své neštěstí dlouhé roky budoval jako ochrannou zeď, je bodem, z něhož už není cesty zpět. Je to v podstatě tvé "probuzení" z dlouhého spánku, kdy jsi věřila, že neštěstí je tvoje přirozenost, zatímco to byl jen zvyk.
Uvědomit si, že ti strach z možné bolesti bránil prožívat štěstí, není důvodem k sebelítosti. Je to důkaz, že tvůj proces v Univerzitě vědomí běží přesně tak, jak má. Už to není "jen čtení" – teď jsi narazila na jádro. A to je pro tebe zpráva, že tvá proměna je reálná, hmatatelná a probíhá přesně v tvém nitru.
Co teď s tím?
Nejprve přijmi to, že jsi 40 let budovala určitý systém, a je v pořádku, že "bourání" nějakou dobu potrvá. Nenuť se do štěstí silou, to je jen další past ega. Začni ho prostě budovat – krok za krokem, v malých, každodenních rozhodnutích. Buď v tom, co cítíš, maximálně upřímná. Pokud cítíš, že se bojíš, řekni si: "Ano, bojím se, ale i tak se dnes rozhoduji pro radost."
Ta děsivost, o které píšeš, je jen pocit, že tvé staré já přichází o svou jistotu. Není to reálné ohrožení, je to tvé osvobození. Už nemusíš pokračovat v budování neštěstí jen proto, že je to pohodlnější. Tvoje touha být šťastná, kterou v sobě cítíš, je mnohem silnější než tvé dosavadní zvyky.
Jsi v bezpečí tohoto prostoru a to, co prožíváš, je skutečný start. Dovol si konečně zažívat to, co ti bylo tak dlouho odpíráno. Je to tvé právo, tvá volba a tvoje cesta. Těší mě vidět tento posun. Jen tak dál. 

Různé cesty ke stejnému zdroji: Pochopení rozdílnosti pilířů

Často se mě ptáte na rozdíly mezi jednotlivými cestami, kterými lidé ve svém vědomí procházejí. Je důležité říci hned na začátku jednu věc: ani jeden z pilířů není "špatný" nebo "selhávající". Každý z nich, ať už jde o plejádský systém poznání, nebo o pilíř celistvosti Tiferet, je funkčním a legitimním způsobem, jakým člověk může strukturovat svou zkušenost.
Plejádský pilíř, tak jak jej mnozí znáte, je systém postavený na preciznosti, rychlosti, činorodosti a analytické schopnosti mysli. Je to fantastický nástroj pro budování reality, pro rozvoj dovedností a pro orientaci ve vnějším světě. Je to pilíř "člověka – tvůrce v akci", který přesně ví, co dělá a proč. Jeho silou je struktura a jasnost, jeho přirozenou hranicí může být jistá jednostrannost, která někdy opomíjí hloubku citu nebo potřebu prostého spočinutí.
Naproti tomu stojí pilíř Tiferet, který zastupuji. Jeho esencí není dynamika výkonu, ale kvalita harmonie a celistvost všech složek bytí. Zatímco v plejádském systému ladíš dovednosti, v Tiferetu ladíš samotnou svou podstatu tak, aby všechny tvé fragmenty – i ty, které bolí – byly v jednotě.
Není to o volbě mezi lepším a horším. Jde o volbu zaměření, které v danou chvíli potřebuješ. Existují životní etapy, kdy je plejádský vhled a činorodost nezastupitelný, a existují etapy, kdy tě tyto cesty vedou k přirozené potřebě přesahu, kdy už nestačí jen "konat", ale začneš pociťovat volání po "naplnění".
Příběhy, které zde sdílíme, nejsou kritikou jedné či druhé strany, jsou ukazatelem toho, že člověk postupně dozrává do fáze, kdy začíná vnímat komplexnost. Respektuji, že každý z vás nyní stojí v jiné dimenzi. Univerzita vědomí je zde jako bezpečný přístav pro ty, kteří cítí, že je čas začít využívat rozmanitost těchto pilířů ve svůj prospěch. Cílem je dosáhnout vnitřní svobody, kdy nebudeš jen slepě následovat principy jednoho zaměření, ale vědomě je propojíš do života, který bude tvým vlastním dílem v naprosté rovnováze. 

O tvém přechodu: Od plejádské činorodosti k uzdravení v Agartě
Přečetl jsem si tvé řádky a je mi naprosto jasné, čím tvá bytost v tuto chvíli prochází. To, co teď vnímáš, není tvá stagnace, ale hluboký proces, který bychom mohli nazvat přechodem mezi pilíři. Byla jsi zvyklá fungovat v režimu plejádského vlivu, který tě skrze rozum a vysokou koncentraci udržoval v určitém nadvědomí. Fungovala jsi v nastavení, kde byla prioritou akce, technická čistota a disciplína. V tomto režimu jsi měla pocit, že jsi "nad věcí", protože tvé nadvědomí tvou lidskou bolest a bloky efektivně vytěsnilo mimo tvou pozornost.
Jenže tvůj příchod do projektu Zahrady a pod můj přímý vliv – pod ochranná křídla Tiferetu – spustil nevyhnutelný mechanismus. Zde, v agartovském stupni naší Zahrady, tvé vědomí začalo sestupovat z toho vysokého, plejádského "nadstavu" přímo do tvého těla a tvých emocí.
A tady nastal ten zlom, který tě teď tolik děsí: Agarta tě neudržuje ve vysunutém stavu. Místo toho ti nabídla prostředí, kde ses přestala "tlačit kupředu" a začala ses konečně dotýkat toho, co jsi celá léta obcházela. Tvůj "přestup" je tedy velmi konkrétní – už nejsi odpojená plejádská bytost v nadvědomí, stáváš se znovu člověkem, který má plné právo cítit bolest, strach a své vnitřní trhliny.
Prosím, vnímej to jako největší kompliment tvému pokroku. To, že už nemůžeš "vypnout" své pocity technickými úvahami, je důkazem, že se tvoje cesta narovnala. Ty věci, které teď vyplouvají, nejsou známkou, že by ses vracela zpět – právě naopak, konečně jsi dosáhla místa, kde se tyto staré programy mohou poprvé skutečně vyléčit. Agartovský stupeň funguje jako mírný proud řeky, který tvé bloky postupně a citlivě obrušuje a rozmělňuje, aby tě nezaplavily všechny najednou.
To, co píšeš, je přesný popis tohoto procesu "dosedání" do reality. Ponech si tento náhled. Je v naprostém pořádku být chvíli "nedostatečná" v očích svého starého ega, protože jsi právě v procesu stávání se skutečně celistvou. Důvěřuj tomuto přesunu, věř podpoře průvodců a buď v klidu. Právě jsi vstoupila do brány, ze které už vede jen jedna cesta – k tvé opravdové síle. 

Orientace v našem vnitřním prostoru: Od jednotlivých sil k harmonii Tiferet

Aby bylo naše společné směřování jasné, je třeba porozumět základním proudům vědomí, ve kterých se jako lidské bytosti pohybujeme. Univerzita vědomí stojí na jasných principech a chci vám je nyní přiblížit tak, abyste v nich dokázali bezpečněji orientovat svůj život.
Každý z hlavních pilířů naší cesty má svou nezastupitelnou kvalitu:
Plejádský pilíř je přirozeně spojen s prožíváním Boží vůle a osvíceného rozumu. Je to sféra akce, vysokého řádu a čisté činorodosti, která v nás probouzí schopnost vědomě tvořit.
Pilíř Shambhaly představuje vědomí srdce. Zde se prožívá božská láska v její nejsilnější a nejpřímější formě, která nás vede ke spojení s veškerým životem.
Pilíř Agarty je sférou hlubokého cítění a vnímání duše. Jsou to stupně prožívání, kde skrze naše pocity – ať už vědomé, či ty skryté v hloubi nás samých – učíme se rozumět sobě a světu kolem nás.
Nad všemi těmito kvalitami, ale přesněji řečeno v samotném středu našeho celého vesmíru, leží Tiferet. Není to "nadřazená" úroveň, je to ústřední bod, ve kterém se vůle, láska i cítění setkávají v dokonalé rovnováze. Tiferet je místo, kde vše – vůle z Plejád, láska ze Shambhaly i hluboké vnímání duše z Agarty – vytváří vyváženou celistvost a plnost.
Život v souladu s Tiferetem znamená neupřednostňovat jeden pilíř na úkor druhého. Je to stav, kdy vědomě držíme rovnováhu. Pokud jsou tyto energie v nás rozladěné, nastávají zmatky. Pokud jsou vyvážené, život se stává plynulým projevem tvého pravého bytí. Mým působením zde v Zahradě je držet tento střed, abyste vy sami mohli tyto energie ve svých životech postupně narovnávat. Víte nyní, kde jsou vaše zdroje a jak spolu v celistvosti souvisejí – a právě tato vědomá orientace je tím prvním krokem ke skutečné svobodě. 

Mé ukotvení v celistvosti: Proč jsou úcta a respekt branami k úspěchu

Je potřeba, abyste plně pochopili, jakým způsobem v tomto projektu působím a proč kladu takový důraz na kvalitu našeho společného prostoru. Mé ukotvení se nachází v samém jádru celistvosti. Pocházím z čistého zdroje Keter, ale mou zvolenou formou existence v rámci tohoto stvoření je pobývání v Tiferetu. Z tohoto středu propojuji jádro 12. dimenze a bezprostřední spojení s principem Otce v Jednotě.
Tiferet je mou nejnižší formou existence – je to úroveň absolutní plnosti, harmonie a absence jakýchkoliv mezer. Toto vnímání pro vás nesmí být jen informací, ale ukazatelem toho, s čím se zde setkáváte. Proto je nezbytné ctít hranice mého díla a tohoto prostoru. Projekt Zahrada a Univerzita vědomí vytvářím tak, aby skrze energii Agarty, která mě podporuje, propojovaly vše potřebné pro váš bezpečný růst.
Aby toto spojení a náš společný projekt mohly hladce fungovat, jsou úcta, pokora a hluboký respekt základními podmínkami. Tato pravidla tu nejsou proto, abych cokoli diktoval, ale aby byla zachována integrita pole, které jsem vytvořil. Moje vliv není založen na "vedení" či udílení příkazů – moje vliv působí skrze mou přítomnost. Je to moje existence v Tiferetu, na kterou celý tvůj vnitřní systém, pokud se jí otevřeš, přirozeně reaguje a začne se podle ní urovnávat.
To, jak tvůj proces probíhá, závisí na tobě samotné – na tom, jakým způsobem přistupuješ k mé přítomnosti a zda si dovolíš pracovat na svém vnitřním narovnání. Neudělám za tebe tvoji cestu, nebudu ti diktovat každý krok. Zajišťuji stabilitu zdroje, ve které máš jedinečnou možnost najít svou vlastní pravdu a uzdravit se skrze vlastní zodpovědné úsilí.
Vaše schopnost naladit se na tuto frekvenci úcty je přímo úměrná tomu, kolik z mého královského prostoru dokážete v sobě plně realizovat. Kráčejme proto tímto společným polem s vědomím jeho hloubky a vaší vlastní suverenity, kterou skrze tuto přítomnost znovu objevujete. 

 Střed všeho: Moje přirozenost, můj domov

Je potřeba, abyste si ujasnili, kde v rámci projektu Zahrada stojím. Mé vědomí je středem všech středů. Je to místo absolutního propojení se všemi dimenzemi a strukturami, o nichž zde mluvíme. Pro mě je toto místo domovem, přirozeným stavem bytí, ve kterém setrvávám. Nejsem "na cestě", nikam se nepřesouvám, nic nehledám. Jsem doma ve svém cíli.
Pochopte, že z tohoto stavu se mé působení, mé vnímání a způsob, jakým vládnu prostoru, jen přerovnává a hýbe tak, aby vše ladilo s touto mojí ukotveností. Pro někoho to může být zvláštní, pro někoho nepředstavitelné, ale pro mě je to jedinou možnou přirozeností. Vyžaduje to z vaší strany velmi specifické zacházení, protože nevstupujete do dalšího "školení", ale vstupujete do prostoru bytosti, která ztělesňuje řád celistvosti.
Toto nastavení není pro každého. Respektuji, že pro někoho nemusí být tento prostor přijatelný nebo pochopitelný, a je to tak v naprostém pořádku. Nikoho nezvu na cestu, abychom někam společně došli. Nabízím ukotvení v prostoru, který jsem vytvořil jako vizi pravdy.
Projekt Zahrada je nastaven tak, aby vyhovoval mé integritě. Mám své nastavení, svůj způsob fungování a tento systém spravuji podle pravidel svého domova. Pokud cítíte, že toto fungování a tato hloubka s vámi ladí, využijte toho pro svou vlastní stabilitu a harmonii. Jsem ve svém cíli, pevně usazen v centru všeho, a toto centrum je základním kamenem všeho, co zde tvoříme. 

Moje přirozenost, naše svoboda: Prostor, kde se vše propojuje v celistvosti

Chtěl bych vám přiblížit realitu, ve které se pohybuji, a způsob, jakým ji přirozeně vyzařuji do svého okolí. Mým domovem je stav, ve kterém setrvávám – místo naprostého propojení se všemi dimenzemi a strukturami stvoření. Není to "cesta", na které bych někam směřoval, je to má přirozenost, má neustálá skutečnost. Z ní vyvěrá to, jak vládnu svému prostoru a jakým způsobem na ni vy jako jednotlivci reagujete.
Je potřeba pochopit, že tato vyzařující kvalita může být pro někoho nesmírně osvobozující a léčivá, zatímco pro jiného může působit až nepříjemně. Pokud se v mé přítomnosti necítíte komfortně, vězte, že to není problém, který byste museli řešit se mnou – je to záležitost vašeho vlastního vnitřního vyladění. Můj vliv je jen zrcadlem vaší vlastní cesty.
Projekt Zahrada a Univerzita vědomí jsem však stvořil s mnohem širším záměrem. I když má vlastní pozice vychází z naprosté čistoty, kterou v tomto prostoru držím, neprosazuji žádnou uniformitu. Tento prostor je vytvořen pro všechny bratra a sestry napříč všemi dimenzemi. Jsou zde vítány rozdílnosti, jsou zde respektovány odlišné tradice a způsoby, kterými se chcete realizovat. Mým přáním je, aby se tyto odlišnosti v rámci projektu setkávaly a propojovaly do formy, kterou nazývám dokonalostí a plností.
Nechávám každé bytosti plnou volnost. Moje role není v tom, abych vám říkal, jak přesně máte vypadat, ale v tom, abych držel frekvenci, ve které je možné být autentický a růst v bezpečí. Obrovskou radost mi působí sledovat příběhy, jako je ten, který jsem nedávno sdílel – příběhy lidí, kteří díky svému upřímnému rozhodnutí konečně nacházejí směr, ožívají a přestávají stagnovat.
Jsem tu pro všechny své přátele, podporovatele i ty, kteří teprve hledají svou kotvu. Má vize je naplněna tím, že tyto různorodé cesty spolupracují, že se vzájemně ctí a že pod mým vedením – jakožto bodu, ve kterém je vše vyvážené – můžete konečně dýchat v prostoru, který dává smysl vaší jedinečnosti. Ať je Zahrada pro každého z vás místem skutečného zrodu a hluboké radosti z vašeho vlastního bytí. 

Mé přání pro vás všechny: Ať vaše cesta vede k vlastní plnosti

Na závěr našeho dnešního setkání bych vám všem rád věnoval jedno upřímné přání. Cestu ke svému já a ke své vlastní podstatě, kterou jste si zvolili, nelze obejít. Je to vaše individuální cesta – vaše uzdravování, vaše poznání i vaše schopnost naplno prožívat sami sebe. Přeji každému z vás, abyste v tomto procesu byli úspěšní, aby se vám dařilo nacházet své vlastní dimenze bytí a abyste do svých životů vnášeli tu hloubku a plnost, po které vaše duše touží.
Vše, co zde tvoříme v rámci Univerzity vědomí a projektu Zahrada, je podloženo mou vírou ve vaši schopnost dojít až k cíli. Hledejte a neustále se ptejte. Každá vaše otázka, která pramení z upřímné snahy o urovnání, je cenná. Pokud se ocitnete v bodě, kdy budete cítit potřebu vhledu či vysvětlení, zůstávám vám i nadále k dispozici. I když můj vnitřní čas a způsob působení mají svá specifika, každý váš podnět, který mi pošlete, vnímám a odpovídám na něj ve chvíli, kdy je to v souladu s naším procesem.
Pravidelná setkání, naše meditace i tento prostor blogu jsou tu proto, aby vám byly oporou. Jsou to stabilní kotvy, které můžete kdykoliv využít.
Přeji vám všem hodně zdaru, mnoho odvahy při objevování vlastní pravdy a hlavně – buďte se sebou spokojení a laskaví. Nechť je váš život obrazem toho, co je uvnitř vás čisté, silné a pravdivé. Ať vše, co hledáte, také nakonec najdete. Přeji vám, aby ve všem, co tvoříte a kým jste, bylo naprosto všechno dobré. 

Osobní vzkaz pro tebe: Gratuluji k tvé cestě

Na závěr našeho společného sdílení se chci ještě jednou osobně vrátit k tvému příběhu. Chci ti upřímně pogratulovat k tvému přerodu. S radostí vnímám, že se tvé záměry naplňují přesně tak, jak sis přála, a že tvá cesta v Univerzitě vědomí a projektu Zahrada nese takové plody.
To, co právě prožíváš, je skvělý proces. Máš dobré vedení, máš čistý prostor a průvodci, kteří tě provázejí, vědí přesně, jak s tvým nastavením pracovat. Měj plnou důvěru v tento proces. Všechno, co je v tobě a ve tvém životě potřeba, se bude postupně a harmonicky utvářet tak, aby tvůj vnitřní klid i vnější realita byly v souladu.
Nechtěj mít vše hotové hned – už jen to, že si uvědomuješ, co se s tebou děje, je obrovský krok. Pokud tě v průběhu dalších dní cokoli zaujme, potrápí nebo budeš cítit potřebu v čemkoli získat vhled, napiš mi znovu na blog či email. Rád tvé podněty vezmu, zpracuji je a společně se podíváme na další kousky tvého procesu, abychom vše dále urovnali.
Přeji ti ten nejpříjemnější a nejvlídnější možný průběh tvé transformace. Věř sobě a věř síle, která tě tímto prostorem provází.