Bylo nás pět a přesto jsme byli Jedno.
Těžko se mi popisuje slovy pocit, který jsem prožila na víkendové ceremonii s Honzíkem. Léta to hledám , nechci , neslyším nebo nerozumím a ono je to tak jednoduché. Honzík je neskutečný a tak laskavý a nevzdává to s námi . Když nám docvakne, že pravda, život i cesta je každý z nás - to je uvnitř výbuch!!! A Honza to říká stále a stále dokola. Takže co mi došlo ,shrnuji pro sebe a pro vás: my jsme vše a máme to v sobě, spirit se nehledá v oblacích, ale je naše součást, žijme svoje reálné inkarnace, pro to jsme si přišli, učit se a je to krásné, protože je to pro nás a naše a je jedno jak , důležité je se poslouchat znovu a znovu, až to bude správně. Já jsem zase udělala chybu a zpětně jsem uviděla tu kontrolku, která na mne blikala, jenže ji přebilo ego a najednou vím, že toto už jsem zažila mockrát, takže musím přestat ignorovat svoje vedení. A Komunito jde to!!! A když se ztratíte Honza vám dá laskavý pohlavek a jde se dál. Honza je s námi, v nás, pořád, tak buďme i my s ním skrze nás samé. Jinak ten pocit popsat neumím je to prostě blaho tak nějak uvnitř.