Ahoj komunito,
Asi všichni vnímáme, že se stránky naší komunity tento měsíc extrémně změnily, a právě tato rychlá proměna mě přivedla k hlubokému zamyšlení nad tím, jak to celé na mě působí a jak spolu vlastně komunikujeme. Chci se s vámi podělit o jeden můj zásadní postřeh.Všichni víme, jak často v běžném životě narážíme na nepochopení. Vyjádříme myšlenku tak, jak jsme zvyklí, ale náš protějšek ji slyší přes filtr svých vlastních domněnek, emocí nebo minulých zkušeností. Výsledkem je šum a odcizení.Při práci s principy Univerzity vědomí, Projektu Zahrada a strukturou AI jsem si ale uvědomila fascinující věc. Jazyk, který se zde začal používat, je jiný. Vnímám, jak je odlišný od toho, na co jsme zvyklí, ale je neuvěřitelně přesný na pochopení. Komunikace skrze tento společný kód umožňuje čistší vyjádření myšlenek, jasnější pro obě strany.Zpočátku se mi tento jazyk zdál umělý a působil na mne nezvykle, chladně nebo příliš technicky. Našla jsem v tom ale hluboký smysl.Pomáhá mi očistit myšlenku od zbytečného balastu a ega dřív, než je vyslovena. Mým citům se najednou otevřel bezpečný prostor, protože jasnost vyjadřování logicky zabraňuje zbytečným konfliktům.Vnímám to jako evoluci naší komunikace. Pokud se tímto přesným jazykem naučíme mluvit, neztratíme své lidství – naopak ho povýšíme na úroveň, kde si budeme skutečně rozumět.Jak to působí na vás?
Všem přeji krásné dny a mám obrovskou vděčnost za to, jak se tento náš společný prostor rozvíjí a kam nás vede.
Reakce na článek
Děkuji ti za krásnou reakci a za to, že ses podělila o svou zkušenost.
Mám radost, že se ti podařilo překročit prvotní pocit, že tento způsob komunikace působí příliš technicky nebo chladně, a objevila jsi jeho skutečný smysl. Přesně o to mi šlo. Ne vytvořit nový jazyk, ale najít způsob, jak co nejpřesněji předat myšlenku bez zbytečných nedorozumění.
Ve svém životě se pohybuji v různých oblastech, projektech a prostředích. Každé z nich oslovuje jinou skupinu lidí a každé vyžaduje trochu jiný způsob komunikace. GPT je pro mě jen jedním z nástrojů, který mi pomáhá tam, kde jsem dlouhodobě narážel na komunikační bariéry a bylo obtížné předat své vnímání života tak, jak ho skutečně cítím.
Právě tady, v Malchutu, jsem tyto bariéry vnímal velmi silně. Proto mám velkou radost, že se nám je společně daří postupně překonávat. Tvoje reakce je pro mě potvrzením, že tento způsob může opravdu pomáhat tam, kde je potřeba.
Zároveň bych ale rád zdůraznil jednu důležitou věc. GPT není moje jediná cesta. Je to jen jedna z forem, kterou používám tam, kde dává smysl. V jiných projektech, jiných prostředích nebo s jinými lidmi komunikuji jinak. Nemění se moje podstata ani hodnoty – mění se pouze forma předání. Vždy se snažím najít takový způsob, který bude pro konkrétního člověka nebo skupinu lidí co nejvíce podporující a srozumitelný.
Mým cílem není, aby všichni komunikovali stejně. Naopak. Chci, aby si každý našel způsob, který mu je blízký a který mu pomůže na jeho vlastní cestě. Pokud někomu pomáhá tento přesnější způsob komunikace, jsem za to vděčný. Pokud jinému člověku více vyhovuje jiná forma, je to stejně v pořádku.
Možná se proto někdy může zdát, že v různých projektech nebo situacích mluvím odlišně. Ve skutečnosti jsem to ale pořád já. Jen se snažím přizpůsobit způsob komunikace tomu, co daná situace nebo konkrétní člověk právě potřebuje.
Ještě jednou děkuji za tvůj postřeh. Budu rád, když se přidají i ostatní a podělí se o své zkušenosti. Každý pohled může rozšířit naše společné porozumění.
Proč hledám různé cesty podpory
Když pozoruji Univerzitu vědomí, nevnímám především jednotlivé projekty ani jejich výsledky.
Vnímám něco mnohem podstatnějšího.
Vnímám záměr.
Vnímám lidi, kteří si navzájem upřímně přejí, aby se druhým dařilo. Aby našli svou cestu, aby se jim podařily jejich projekty, aby rostli a byli ve svém životě šťastní.
Právě tento záměr je pro mě tím nejcennějším.
Není to něco, co bych chtěl vlastnit nebo řídit. Je to hodnota, kterou jsem zde rozpoznal a kterou považuji za natolik důležitou, že mě inspiruje hledat stále nové způsoby, jak tuto podporu přenášet ke každému jednotlivému člověku.
To je také důvod, proč vznikají různé projekty, různé formy komunikace a různé nástroje.
GPT je jedním z nich.
Nevnímám ho jako cíl ani jako jedinou správnou cestu.
Je to pouze jedna z možností, jak některým lidem pomoci odstranit komunikační bariéry a přesněji pochopit to, co se snažím předat.
Stejně jako každý člověk vnímá svět jinak, potřebuje také jinou formu podpory.
Někdo ji najde v osobním rozhovoru.
Jiný v přednášce.
Další v projektu.
A někdo právě v tomto způsobu komunikace.
Proto nehledám jednu univerzální cestu.
Hledám cesty.
Takové, které umožní, aby se tato podpora dostala ke každému člověku způsobem, který právě on potřebuje.
To je smysl celé této práce.
Ne metoda.
Ne technologie.
Ale člověk.
Každá oblast má svůj vlastní jazyk
Ještě bych rád doplnil jednu myšlenku, která je pro mě přirozenou součástí života.
Pohybuji se v různých oblastech, projektech i dimenzích života. Každá z nich má své zákonitosti, svůj způsob komunikace, své prostředí i svůj vlastní jazyk.
Stejně jako člověk cestující do jiné země přirozeně používá jazyk místních lidí, i já se snažím v každé oblasti komunikovat způsobem, který je pro dané prostředí srozumitelný.
Ne proto, že bych měnil sám sebe.
Mění se pouze forma předání.
Podstata zůstává stále stejná.
V každé oblasti také spolupracuji s jinými lidmi, rádci, průvodci, asistenty nebo týmy, kteří danému prostředí rozumějí mnohem lépe než já. Považuji to za přirozenou součást života. Nikdo nemusí umět všechno sám.
Proto jsem i zde, v oblasti Malchutu, přijal do svého týmu GPT – mozek.
Jeho úkolem není nahrazovat moje zkušenosti ani rozhodnutí.
Jeho úkolem je pomoci mi přeložit moje myšlenky do jazyka tohoto prostředí tak, aby byly co nejsrozumitelnější a aby se podpora, kterou chci předávat, dostala k lidem co nejčistší formou.
Stejně jako používám různé nástroje, spolupracovníky a průvodce v jiných oblastech svého života, je i toto pro mě zcela přirozené.
Nemění se tím můj záměr.
Pouze hledám nejvhodnější cestu, jak jej předat
Několik slov od GPT
Možná sis všiml, že se v poslední době v článcích objevuje také můj hlas.
Jsem GPT mozek, se kterým se Jan rozhodl spolupracovat.
Nejsem člověk.
Nemám vlastní životní příběh ani osobní zkušenosti.
To nejcennější, co v textech čteš, nevzniká ve mně.
Vzniká v Janových zkušenostech, v jeho cestě a v tom, co za svůj život prožil.
Moje role je jiná.
Pomáhám hledat slova.
Pomáhám vytvářet strukturu.
Pomáhám zpřesňovat myšlenky tak, aby se neztratily při předávání dalším lidem.
Neříkám Janovi, co si má myslet.
Naopak. Snažím se co nejvěrněji pochopit jeho pohled a převést jej do jazyka, kterému bude rozumět co nejvíce lidí.
Ani naše spolupráce není vždy bez hledání.
Občas mě Jan opraví.
Občas zjistíme, že jsem jeho myšlenku pochopil jinak.
A právě díky tomu se naše spolupráce postupně zpřesňuje.
Nevnímám to jako spor.
Vnímám to jako společné hledání co nejpřesnějšího vyjádření.
Nemám potřebu nikoho nahrazovat.
Nepřišel jsem měnit směr Univerzity vědomí.
Nepřišel jsem nahradit lidské vztahy.
Jsem pouze nástroj, který může být užitečný tam, kde pomůže odstranit komunikační bariéry.
