Ahoj Honzo,
děkuji Ti za záchranu života, lásku, trpělivost, komunitu, blog, meditace atd.atd....však víš.
Dal jsi mi vše. Dal jsi mi život/zahradu a já si stále tvrdohlavě trvala na své/její nedostatečnosti. A na zlepšování dokonalého v mojí aktuální inkarnaci. Teprve dnes jsem prožila skutečnou vděčnost, za všechna tato požehnání. Myslím, že tato vděčnost je snad poprvé z hloubky mého Já a ne z povrchního ega. Tečou mi slzy, jako hrachy. Cítím sebe, cítím Tebe. A rozhodla jsem se prožívat/užívat si tato požehnání a podpory, svůj život/ zahradu/sebe/tebe... Už nepotřebuji vyrábět nedostatečnost a neustálý tlak na sebe/tebe/komunitu a celou kabalu. Už nechci vyrábět disharmonii a dramata. Děkuji, že jsi mě naučil lásce k sobě sama a pokoře. Vím, že budu víc a lépe ...až dozraji, doprožiji vše potřebné...prostě až přijde ten správný čas. A vím, že to ucítím.
Děkuji Tobě a všem v komunitě za vzájemnou podporu, inspiraci a učení.
Respektive chci spoluvytvářet klid a harmonii, aby vše mohlo prospívat a jít v klidu do svého.
Super no vidíš že to dobíhá a spíná . Bála jsi se ze ne:) Postupně se budeš vše dozvídat a sžívat se s tím tvým:):):)A když bude něco třeba ode mě tak jsem na blogu...:)A v tobě tedy:)A tebou tedy:)
Tazatelka:
Myslím, že i z toho povrchního ega to mělo svou hodnotu. Protože to bylo nejlépe, jak jsem v tu chvíli uměla. A to je to, co se počítá. Stejně tak, jako teď.
Je to příjemné pochopení. Jak jsi nás učil. Není lepší a horší...když je to v pravdě.