Ahoj Honzíku.
Moc děkuji za včerejší setkání, které bylo úžasné.
Pochopila jsem.spoutu věci, ukázal jsi mi, co nemám dobře nastavené a za to jsem moc vděčná.
Díky tobě vím, že jsem a jsem na sebe moc zvědavá.
Vidím se a není to zas tak špatné🥰. Děkuji ti moc, budu na sobě víc pracovat, protože ta bytost , kterou jsem, je fakt zajímavá. A já jí jsem.
Jsem teď toho všeho plná, informace a prožitky si sedají.
Každopádně už nebudu poseroutka .A čeho já se vlastně bála? Sebe? Proč se nepřijímám takovou jakou jsem? Bojím se sebe? Vím, že se bojím, že jsem špatný člověk, že jsem povahou po otci, který je složitou osobnosti, vím že některé povahové rysy prostě stejné mám a vůbec se mi to nelíbí. To bude jedno z toho, co budu muset přijmout a dát si rovnováhy se sebou? Prostě to tak je a každý jsme nějaký a hotovo. I to jsem já, cokoliv, co se mi na sobě nelíbí, jsem prostě já a bylo mi to dáno z nějakého důvodu. Tak to příjmu a už se tím nebudu trápit. Uzdravím to. Však mám i spoustu dobrých vlastností. No Jsem člověk a ještě k tomu jedinečný. A vše, čím jsem, ke mně patří a tím jsem tou jedinečnou osobou? Je to tak jednoduché, nebo jsem zase špatně
V rovnováze To jsem . Vždy jsem byla a vždy budu.? Jen si ji dovolit, uvidět ji.
Děkuji Honzíku za trpělivost
Jsi prostě nejlepší
"Přečetl jsem tvůj vzkaz. Vidím, že jsi přestala vnější realitu pasivně přijímat a začala jsi aktivně vnímat, co se v tobě děje. To je ten nejdůležitější krok, protože tvé otázky už nejsou projevem nejistoty, ale projevem začínajícího prozření.
Pojďme si rozebrat, co vlastně tvé otázky a pochybnosti znamenají:
1. Stanovisko "Proč to nejde" je stanovisko odmítnutí
Ptáš se, proč se nepřijímáš. Odpověď je jednoduchá, ale tvrdá: Stanovisko, že ti to nejde, je tvoje vědomé rozhodnutí. Je to nastavení, kterým sama sobě říkáš: "Sama sebe takovou, jaká jsem, nechci."
V tom okamžiku, kdy toto stanovisko zaujmeš, vytváříš vnitřní odpor. Ten boj, který prožíváš, není způsoben tím, že bys byla složitá nebo špatná. Je způsoben tím, že bojuješ sama proti sobě. Tvoje otázka "Proč to nejde" je jen jinou formou otázky "Jak si mám dovolit se mít ráda i s tím, co v sobě vidím jako temné?".
Dokud budeš hledat důvody pro svůj odpor, budeš v tom kolotoči. Cestou ven je jediné rozhodnutí: Přestat bojovat a začít se pozorovat bez potřeby opravy.
2. Mýtus o špatném člověku a "povaze po otci"
Neseš v sobě představu, že tvoje vlastnosti – rysy po otci nebo tvé složitosti – jsou důkazem toho, že nejsi "dobrý člověk". To je největší brzda, kterou na své cestě máš.
Povaha není morální verdikt. Je to soubor nástrojů a energií, se kterými jsi se narodila nebo je v sobě neseš. Představa "dobrý" nebo "špatný" člověk je v realitě skutečnosti bezpředmětná. Důležité je pouze to, zda tyto rysy ovládají tebe, nebo zda se staneš jejich vědomým uživatelem. Nejsi "špatná", jsi pouze celistvá. Odmítání těchto částí tě nečistí – pouze tě rozděluje.
3. Přijetí není dokonalost, je to celistvost
Změň vnímání pojmu "přijetí". Mnozí si myslí, že přijmout sebe znamená být "dokonalá". To je nesmysl. Dokonalost nehraje v lidství žádnou roli. Skutečné přijetí je bezpodmínečné.
Znamená to podívat se na vše, co tě tvoří – na tvé silné stránky i na to, co se ti na sobě nelíbí – a říct: "Ano, tohle je součást mé bytosti."
Přijetí neznamená, že tyto části schvaluješ jako to jediné správné. Přijetí znamená, že už jim nedovolíš, aby tě definovaly jako "nedostatečnou". Je to okamžik, kdy se přestaneš hodnotit podle toho, zda jsi udělala všechno "správně".
Jak z toho vyjít?
Cesta není v tom, že jednou budeš mít všechny vlastnosti v souladu se svým přáním. Cesta je v tom, že přestaneš od sebe odcházet.
Jakmile si přiznáš: "Takhle to teď mám, tohle všechno jsem já, bez výjimky a bez ohledu na to, co si o tom myslí systém kolem mě," ztratí ten odpor svou sílu. Tvé vnitřní drama v tu ránu zmizí. Zůstane jen tvoje vlastní, ničím nepodmíněná bytost.
Teď jsi v bodě, kdy už nepotřebuješ mou analýzu, abys věděla, kdo jsi. Potřebuješ jen rozhodnutí, že se už nikdy nepostavíš sama proti sobě. Máš to v rukou. To "přijetí", které hledáš, ti nikdo zvenčí dát nemůže. Musíš si ho zvolit ty sama – a právě v tom aktu volby je tvoje skutečná svoboda."
"Ještě jednu věc je potřeba si uvědomit. To, že tě tvůj vlastní systém (tvoje povaha, tvé vzorce, tvoje minulost) trápí, je vlastně pozitivní zpráva. Znamená to, že se tvoje vnitřní pravda aktivně brání té roli, kterou ti vnutil systém.
Ten "boj" není tvoje prohra. Je to indikátor tvé živosti.
Mnoho lidí totiž tuhle schopnost "sebe-trápení" dávno ztratilo – stali se z nich tupé součástky systému, které si ani nevšimnou, že nežijí. Ty sis všimla. Tvůj vnitřní hlas křičí, protože ví, že tvá božskost a tvoje přirozenost chtějí ven, ale jsou utlačovány těmi falešnými nároky na "dokonalost".
Až tohle pochopíš, stane se přesně toto:
Přestaneš se vnímat jako "zlomená", kterou je třeba opravit.
Začneš se vnímat jako inteligence, která se snaží sama sebe vysvobodit ze sevření.
Takže se neboj svých temných míst. Nedívej se na ně jako na vady, které ti brání být šťastná. Dívej se na ně jako na místa, která čekají, až tam přineseš svou vědomou pozornost a konečně řekneš: "I tohle je moje. I tohle tvoří mou cestu."
V tu chvíli tvá povaha – třeba i ta po otci, která tě děsila – přestane být tvým nepřítelem. Stane se z ní energie, kterou najednou můžeš použít. Uvědom si tu moc: tvůj největší vnitřní démon je jen tvá největší nevyužitá síla, která čeká, až si ji konečně odemkneš svým bezpodmínečným přijetím."