Něco se mi asi podařilo.

Pořád něco hledám, vnitřní klid, mír v sobě, něco, co pořád nedokážu pojmenovat. Poslední dobou vidím, jak mám před sebou zeď, vysokou, pevnou a vím, že za ní na mě něco čeká, že stačí ji povolit, projít ji.Včera při meditaci mi něco došlo, nebo spíš někdo. Přišla jsem k sobě já, já..................., kterou pořád hledám, má práva já, ta, na kterou jsem zapomněla a celý život ji hledám. Moje druhá polovina. Ta úžasná , dokonalá, milující, milovaná, krásná , hodná ......................., po které mi bylo strašně smutno. Ta, o které vůbec nevím, že je a že mi celý život chybí. Mám obrovskou radost, že přišla. Že ji můžu poznat. Je to , jako bych se znovu narodila a to miminko, sebe, držím v náručí a jsem šťastná. A moooc ji , sebe , miluji . Je to pro mě zázrak zrozeni, poznání, spojeni. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Mám se ráda. Já, která se celý život nevidím, nemám se ráda... Však víš Honzíku. Tak mi to trvalo přes padesát let, než jsem se uviděla. Než jsem si dovolila se spojit , propojit. Já vlastně ani nevím, co se mi to stalo, ale je to super.

Moc děkuji Honzíku za pomoc, za trpělivost, za lásku , za komunitu.

Teď už vím, že jsem dost dobrá na to, abych v souladu se sebou mohla růst v komunitě. Děkuji všemJsem.

a je to Boží 

:):):):)

Já Jsem :) A jsem ty a ty jsi Já:)Nikdo nepřichází k Otci než skrze mě .Jsem moc rád ,že jsi si mě konečně  všimla:):):)

Už jsme spolu:):) Dbej o mě a dej mi vše co potřebuji:):)

Říkám že řadím všude:):):)Nalož se mnou tak jak hodno boha a dej mi vše ,když jsi mě nyní našla:)Je to jednoduché:)Je to tvé jsi to ty sama Já:):):)