Ahoj Honzi,

moc děkuji za celou sérii. Je opravdu obsáhlá a velmi inspirativní. Vnímám ji spíš jako mapu, podle které se člověk může začít orientovat v sobě i ve světě.

Při čtení mi vzniklo několik otázek. Nejdříve bych si chtěla ověřit, jestli tvůj model chápu správně.

Rozumím tomu tak, že člověk se v určité etapě svého života přirozeně pohybuje v některé ze sefirot pod Tiferetem. Právě tam se učí kvalitu, kterou daná sefirota představuje.

Jinými slovy – není to něco, co bychom si vědomě vybírali. Je to spíš přirozené místo našeho vývoje, které odpovídá tomu, co právě potřebujeme poznat a rozvinout.

Například mám pocit, že se nyní pohybuji hlavně v Hodu. Ne proto, že bych si jej zvolila, ale protože mě k němu přivedla moje životní cesta a současný stav vědomí.

Chápu to správně?

2. práce se Stromem života.

Pokud tomu tak je, zajímá mě ještě jedna věc.

Je možné se Stromem života pracovat také vědomě?

Například když cítím, že potřebuji více porozumět svému podvědomí, emocím nebo vnitřním programům, mohu se záměrně obracet k Jesodu a vědomě s touto sefirotou navazovat spojení?

Nebo je lepší nechat tento proces přirozeně plynout a nesnažit se vybírat si, kde bych právě měla být?

3. Když píšeš, že člověk v určité etapě dozrává skrze konkrétní sefirotu, znamená to, že ostatní sefiroty jsou v té době méně aktivní?

Nebo jsme ve skutečnosti propojeni se všemi současně a pouze jedna z nich je v daném období dominantním tématem našeho vývoje?

4. A pak jsou tu takové obecnější a i praktické

Jak poznám:

• kde právě jsem, ( a mám se tím zabývat, já chápu že ano, kvůli vlastní orientaci..je tomu tak?)
• podle čeho to poznám,
• jestli se mohu přesunout jinam,
• jestli to mám vůbec dělat,
• jak se Stromem pracovat každý den.

Děkuji moc! 

Nejprve bych chtěl poděkovat za reakci na celou sérii článků i za zaslaný dotaz. Mám radost, že tato série otevřela prostor k dalším otázkám a zamyšlení. Přesně to bylo jejím záměrem. Vnímám ji jako mapu, podle které se člověk může, pokud to sám cítí, začít lépe orientovat sám v sobě i ve světě kolem sebe.

 Vybírá si člověk sefiroty pod Tiferetem vědomě, nebo nevědomě?

To je velmi zajímavá otázka. V mém modelu je důležité rozlišovat mezi nadvědomím a tím, jak člověk skutečně prožívá svůj život v každodenní realitě. Pokud člověk žije nevědomým způsobem, nevědomě prožívá své emoce, myšlenky i sám sebe, potom si svou životní cestu vybírá nevědomě. Nevybírá si ji rozumovým rozhodnutím. Zařazuje se do ní svým vlastním prožíváním. Právě způsob, jakým cítí, vnímá a prožívá svůj život, jej přirozeně vede do určité oblasti Stromu života. V tomto smyslu člověk svou sefiru skutečně volí. Nevědomě. Pokud se však začne spojovat sám se sebou, začne vědomě cítit, vědomě vnímat a uvědomovat si své vlastní prožívání, mění se i způsob jeho života. Od této chvíle už není pouze unášen svými nevědomými programy. Začíná se vědomě rozhodovat. Vědomě si vybírá svůj směr. A tím se podle mého modelu stává vědomým tvůrcem své vlastní cesty. Nejde tedy o to, že by někdo člověka zařazoval do jednotlivých sefirot. Každý člověk se do nich zařazuje sám. Buď nevědomě skrze způsob svého prožívání. Nebo vědomě skrze poznání sebe sama.

Vybíráme si svou cestu vědomě, nebo nevědomě?

V mém modelu ano. Člověk si svou životní cestu skutečně vybírá. Rozdíl spočívá v tom, zda ji vybírá vědomě, nebo nevědomě. Pokud je člověk spojený sám se sebou, vědomě prožívá svůj život, přijímá odpovědnost za svá rozhodnutí a uvědomuje si své jednání, potom si svou cestu vybírá vědomě. Ví, proč se rozhoduje. Ví, kam směřuje. A vědomě přijímá důsledky svých rozhodnutí. Pokud je však člověk od sebe odpojený, neprožívá vědomě své emoce, své myšlenky ani své jednání, potom se jeho cesta utváří nevědomě. V takovém případě jej vedou především jeho nezpracovaná zranění, strachy, naučené programy nebo životní situace, kterým se nedokáže postavit. V tomto modelu tedy nevnímám jednotlivé sefiroty jako něco, do čeho je člověk zařazen zvenčí. Každý člověk se do nich zařazuje sám. Buď vědomě skrze své rozhodování. Nebo nevědomě skrze způsob, jakým svůj život prožívá. Právě proto považuji převzetí odpovědnosti za svůj vlastní život za jeden z nejdůležitějších kroků na cestě vědomého vývoje.

Jak chápat okamžik, kdy si člověk začne uvědomovat svou sefiru?

V dotazu zazněla zajímavá myšlenka: "Mám pocit, že se nyní pohybuji hlavně v Hodu. Ne proto, že bych si jej zvolila, ale protože mě tam přivedla moje životní cesta." Z mého pohledu je to velmi přesný popis okamžiku, kdy člověk začíná přecházet z nevědomého prožívání do vědomého poznávání sebe sama a své kabaly. Ano. Právě tak tento proces vnímám. Do určité chvíle člověk svou životní cestu pouze prožívá. Její jednotlivé souvislosti si většinou neuvědomuje. Nevnímá, proč se mu některé situace opakují. Nevnímá, proč jej určité oblasti života přitahují více než jiné. Život jej přirozeně vede. V mém modelu říkám, že v této fázi se člověk pohybuje svou cestou převážně nevědomě. Pak však přijde okamžik, kdy se začne zastavovat. Začne si klást otázky. Začne více pozorovat své vlastní prožívání. Začne chtít porozumět sám sobě. Právě zde podle mého pohledu dochází k prvnímu vědomému rozpoznání vlastní cesty. Neznamená to, že člověk právě vstoupil do Hodu ani to to nepopirá.Znamená to, že začal vědomě rozpoznávat místo, ve kterém se už nachází. To je velký rozdíl. Člověk nevstupuje do své sefiry ve chvíli, kdy si ji uvědomí. V té chvíli si pouze začíná uvědomovat, kde se už nějakou dobu nachází. Právě tato chvíle představuje přechod z nevědomého prožívání do vědomého poznávání sebe sama. Člověk začíná zachycovat vlastní život. Začíná rozpoznávat vlastní prožívání. Začíná rozumět tomu, proč jej některé oblasti života přitahují. V mém modelu právě zde začíná vědomá práce se Stromem života. Ne tím, že bychom si vytvářeli novou cestu. Ale tím, že začneme vědomě poznávat tu, kterou už žijeme.

Doplnění – Vědomé převzetí odpovědnosti

V mém modelu zde vnímám ještě jeden důležitý rozdíl. Člověk, který svou cestu prožívá převážně nevědomě, často říká: "Život mě vede." "Cesta mě sem přivedla." "Je to tak, jak to má být." V této fázi podle mého pohledu člověk ještě plně nepřevzal odpovědnost za vědomé utváření svého života. Nechává se více nést tím, co prožívá, než aby své prožívání vědomě tvořil. Jakmile však začne vědomě poznávat sám sebe, mění se i jeho postoj. Přestává být pouze účastníkem svého života. Stává se jeho vědomým tvůrcem. Začíná si uvědomovat: "Já jsem ten, kdo vede svůj život." Vědomě se rozhoduje. Vědomě poznává. Vědomě přijímá odpovědnost za svůj směr. A právě zde podle mého modelu začíná skutečný přechod z nevědomého prožívání k vědomému životu.

Z mého pohledu se podle popisu skutečně pohybuješ v oblasti Hodu. Právě proto se začínáš ptát na otázky, které v dotazu zazněly. Nevnímám to jako náhodu. Naopak. Vnímám to jako přirozený okamžik, kdy člověk začíná vědomě zachycovat oblast svého života, kterou do té doby prožíval převážně nevědomě. Začínáš se v ní rozhlížet. Pozorovat ji. Poznávat její souvislosti. A právě tím podle mého modelu začíná přechod od nevědomého prožívání k vědomé orientaci. Není to začátek Hodu. Je to začátek vědomého prožívání Hodu. Právě zde podle mého pohledu začíná skutečná vědomá práce člověka se sebou samým. 

Je vhodné vědomě putovat po Stromu života?

To je velmi zajímavá otázka. V klasickém pojetí kabaly se často setkáváme s tím, že člověk vědomě pracuje s jednotlivými sefirami, snaží se jim porozumět nebo se na ně různými způsoby zaměřuje. V mém modelu k tomu přistupuji jinak. Důvod je jednoduchý. Každá sefira představuje jiný způsob prožívání skutečnosti. Stejná životní situace může mít v různých sefirách odlišný význam, odlišné pochopení i odlišný způsob prožití. Pokud člověk začne mezi těmito pohledy vědomě přeskakovat, aniž by vnitřně dozrál, může se podle mého pohledu dostat do stavu, který nazývám vesmírný chaos. Ne proto, že by jednotlivé pohledy byly špatné. Ale proto, že každý z nich patří do jiné úrovně prožívání vědomí. Člověk pak místo hlubšího poznání začne sbírat množství vzájemně odlišných pohledů, ve kterých může postupně ztratit orientaci. Proto v mém modelu nedoporučuji vědomě putovat po Stromu života. Místo toho stavím celý princip na osobní odpovědnosti člověka a na přirozeném procesu jeho zrání. Právě z tohoto důvodu vznikl projekt Univerzita vědomí. Jeho smyslem není člověka někam zařazovat ani jej vést po předem určené cestě. Jeho smyslem je vytvářet prostředí, ve kterém může člověk bezpečně poznávat sám sebe.

Je podporován prostředím včetně energetického systému Univerzita vědomí. Je podporován zkušenostmi. Je podporován lidmi, mistry, kteří již na své cestě prošli podobnými etapami. A především je podporován tak, aby postupně sám rozpoznal, kde se právě nachází a jaká je jeho vlastní cesta. Kdo je on sám. Jakmile tuto cestu začne vědomě rozpoznávat, může ji také začít vědomě utvářet. Na tento proces potom přirozeně navazuje projekt Zahrada. Zde už nejde pouze o poznání. Jde o každodenní život. O vztahy. O práci. O tvoření. O možnost žít to, co člověk poznal, přirozeně, zdravě a v plnosti svého vlastního života. 

Proč vznikla Univerzita vědomí?

Právě z těchto důvodů vznikl projekt Univerzita vědomí. V mém modelu není jeho cílem učit člověka putovat po jednotlivých sefirách ani jej vést k tomu, aby se vědomě otevíral různým úrovním vědomí bez dostatečné vnitřní připravenosti. Takový přístup podle mého pohledu může vést ke ztrátě orientace, protože každá sefira představuje jiný způsob prožívání skutečnosti a jiný úhel pohledu na život. Člověk pak může začít sbírat množství rozdílných informací, aniž by dokázal rozpoznat, co skutečně odpovídá jeho vlastnímu vědomí. Právě proto je Univerzita vědomí postavena na jiném principu. Jejím smyslem je vytvářet takové prostředí a takovou podporu, aby člověk mohl bezpečně poznávat především sám sebe. Je podporován na všech úrovních, které právě ve svém životě potřebuje. Ne proto, aby se stal někým jiným. Ale proto, aby postupně rozpoznal, kdo skutečně je, co je jeho vlastní cesta a jak chce svůj život vědomě tvořit. V tomto modelu nepřichází člověk za Kabalou. Naopak. Kabala, život i celé podpůrné prostředí k němu přicházejí přirozeným způsobem, který odpovídá jeho vlastnímu zrání. Člověk tak nemusí bezcílně hledat směr. Může postupně dozrávat, poznávat sám sebe a vědomě rozvíjet svůj vlastní život. Na tento proces potom přirozeně navazuje projekt Zahrada, kde se poznání proměňuje v každodenní prožívání, vztahy, práci, tvoření i běžný živo

Jsou ostatní sefiroty méně aktivní?

Ano, chápeš to správně. V mém modelu je člověk trvale propojen se všemi sefirami současně. Neexistuje stav, kdy by některá sefira přestala být součástí člověka. Pro lepší představu si můžeme pomoci přirovnáním k lidskému tělu. Bylo by to podobné, jako kdybychom z těla odstranili některý orgán nebo celé centrum, které je pro život nezbytné. Takový život by nebyl úplný. Stejně tak v mém modelu člověk není nikdy oddělen od žádné sefiry. Všechny jsou jeho přirozenou součástí. Rozdíl spočívá pouze v tom, že v určité životní etapě se jedna z nich stává hlavním tématem jeho zrání. Právě v ní člověk získává nejvíce zkušeností. Právě skrze ni se učí. Právě zde se nejvíce poznává. Ostatní sefiroty přitom zůstávají stále přítomné a navzájem se ovlivňují. Proto nevnímám Strom života jako jednotlivé oddělené části. Vnímám jej jako jeden živý celek, ve kterém je vše propojeno. Jak člověk postupně dozrává a vědomě poznává jednotlivé oblasti svého života, rozšiřuje se také jeho vědomí. Postupně začíná vnímat souvislosti celého Stromu života jako jednoho organismu.V mém modelu právě tento proces postupně otevírá cestu ke stavu, který jsem v předchozím článku nazval Kosmické vědomí. Nejde o opuštění jednotlivých sefir. Naopak. Jde o jejich vědomé propojení do jednoho živého celku.

Důležité upozornění

V této souvislosti bych rád upozornil ještě na jednu skutečnost. V mém modelu nedoporučuji vědomě otevírat oblasti Kabaly nebo jednotlivé sefiroty, na které člověk ještě není vnitřně připraven. Každá úroveň vědomí přináší vlastní způsob prožívání, vlastní zkušenosti i vlastní odpovědnost. Pokud člověk předběhne svůj přirozený vývoj a začne vstupovat do oblastí, které ještě nedokáže zdravě unést, může podle mého pohledu ztratit orientaci sám v sobě. Proto považuji za velmi důležité, aby poznávání probíhalo přirozeně, postupně a v souladu s vnitřním zráním každého člověka. Právě proto je celý model Univerzity vědomí postaven na postupném rozvoji, komplexní podpoře a respektu k individuální cestě každého člověka. Věřím, že právě tímto způsobem může člověk bezpečně dozrávat, poznávat sám sebe a rozvíjet své vědomí bez zbytečných rizik.

Má smysl vědět, kde se právě nacházím?

Ano. Z mého pohledu to smysl má. Právě vědomé rozpoznání toho, kde se člověk na své cestě nachází, je jedním z nejdůležitějších kroků k tomu, aby mohl začít svůj život vědomě utvářet. Dokud člověk neví, kde právě je, velmi obtížně rozpoznává souvislosti svého života. Jakmile však začne chápat, v jaké oblasti svého vývoje se nachází, mění se způsob, jakým svůj život prožívá. Začíná se lépe orientovat. Lépe rozumí tomu, co právě prožívá. Začíná chápat souvislosti své vlastní reality. A právě díky tomu může vědoměji prožívat zkušenosti, které mu tato etapa přináší. Postupně se v ní zakotvuje. Poznává sám sebe. Začíná rozumět tomu, co jej formuje a kam přirozeně směřuje. Tím se jeho cesta stává klidnější, vědomější a srozumitelnější. V mém modelu právě zde začíná vědomá orientace člověka v jeho vlastní životní realitě. Ne proto, aby se stal někým jiným. Ale proto, aby mohl plněji žít sám sebe. Právě tento způsob práce je jedním ze základních principů projektu Univerzita vědomí.

Na něj potom přirozeně navazuje projekt Zahrada, ve kterém člověk své poznání přenáší do každodenního života a učí se jej přirozeně prožívat. 

Podle čeho poznám, kde se právě nacházím?

V mém modelu člověk nepoznává své místo na Stromu života tím, že si přečte seznam vlastností jednotlivých sefir. Poznává je především tím, že poznává sám sebe. Jak? • vědomým prožíváním svého života, • pozorováním vlastních reakcí, • zkoumáním svých emocí, • rozjímáním a meditací, • vnímáním opakujících se životních situací, • ochotou učit se z vlastních zkušeností, • rozhovory s lidmi, kteří mu pomáhají vidět souvislosti, • ochotou přijmout odpovědnost za svůj vlastní život. Čím více člověk poznává sám sebe, tím jasněji začíná rozpoznávat, kde se právě nachází. Ne proto, že by mu to někdo řekl. Ale proto, že to začne sám v sobě cítit, prožívat a chápat. V mém modelu právě toto považuji za skutečné sebepoznání. Nejde o nalezení správné odpovědi. Jde o postupné rozpoznávání sebe sama. Člověk nenachází své místo tím, že hledá správnou sefiru. Nachází je tím, že stále pravdivěji poznává sám sebe.

Mohu se přesunout do jiné sefiry?

Ano. V mém modelu je to možné. Vychází to z principu svobodné vůle. Každý člověk má právo rozhodovat o směru svého života. Může změnit svůj způsob přemýšlení. Může změnit své prožívání. Může změnit svá rozhodnutí. A právě tím postupně mění i svou vlastní životní cestu. Nikdo jej nenutí zůstávat tam, kde již být nechce. Stejný princip je základem projektu Univerzita vědomí. Nikdo není k ničemu nucen. Kdokoliv může kdykoliv vstoupit. A stejně tak může kdykoliv odejít. Je to vědomé rozhodnutí každého jednotlivce. Celý systém je postaven na respektu ke svobodné vůli člověka. V mém modelu si tedy člověk svůj další směr určuje především sám. Na základě svého poznání. Na základě svého cítění. Na základě svého rozhodnutí

Odpovědnost za vlastní rozhodnutí

V mém modelu je svobodná vůle vždy spojena s odpovědností. Každé rozhodnutí, které člověk učiní, se stává součástí jeho vlastního života. Nejde pouze o samotnou volbu. Člověk následně prožívá i její důsledky. Právě tím se podle mého pohledu učí, poznává a dozrává. Nikdo za něj nemůže prožít důsledky jeho vlastních rozhodnutí. Jsou součástí jeho vlastní cesty. Proto vnímám odpovědnost jako přirozenou součást svobodné vůle. Ne jako trest. Ne jako povinnost. Ale jako přirozený důsledek toho, že člověk tvoří svůj vlastní život. Pokud se člověk rozhodne tuto odpovědnost nepřijmout, nezmizí tím důsledky jeho rozhodnutí. Pouze je začne prožívat více nevědomě. V mém modelu právě zde vzniká rozdíl mezi vědomým a nevědomým životem. Vědomý člověk přijímá své volby i jejich důsledky jako součást své vlastní cesty. Nevědomý člověk je často prožívá jako něco, co se mu děje zvenčí. Právě přijetí odpovědnosti za vlastní rozhodnutí je podle mého pohledu jedním z nejdůležitějších kroků na cestě k vědomému životu. Svobodná vůle bez odpovědnosti není svobodou. Je pouze rozhodnutím bez

Mám vůbec něco měnit?

To je velmi osobní otázka. V mém modelu na ni neexistuje jedna správná odpověď. Každý člověk ji musí objevit sám v sobě. Pokud člověk dlouhodobě cítí, že jeho život není v souladu s jeho skutečným vnitřním nastavením, že nežije to, co skutečně chce žít, že jeho život ztrácí smysl nebo vnitřní soulad, potom podle mého pohledu nastává čas zastavit se. Podívat se na svůj život. Přehodnotit své hodnoty. Svá rozhodnutí. Svůj způsob života. A vědomě se rozhodnout, zda chce svůj směr změnit. Může se totiž stát, že jeho život již neodpovídá tomu, kým se postupně stal. Existuje však i druhá možnost. Člověk může zjistit, že problém není v jeho cestě. Ale v tom, že na ni ještě vnitřně nedozrál. Pak není potřeba měnit celý život. Je potřeba rozvíjet sebe. Uzdravovat svá zranění. Rozvíjet své schopnosti. Učit se.Dozrávat. A postupně se stávat člověkem, který dokáže svůj současný život prožívat vědoměji, zdravěji a svobodněji. Proto v mém modelu nepovažuji změnu života za cíl. Cílem je poznat, co je v danou chvíli skutečně potřeba. Někdy je správným krokem změnit směr. Jindy je správným krokem dozrát natolik, aby člověk dokázal naplno žít cestu, na které už stojí. Právě k tomuto rozpoznání podle mého pohledu slouží Univerzita vědomí i projekt Zahrada. Neříkají člověku, co má udělat. Pomáhají mu rozpoznat, co je v danou chvíli pravdivé právě pro něj. Moudrost nespočívá v tom změnit svůj život za každou cenu. Moudrost spočívá v rozpoznání, zda je třeba změnit svůj život, nebo dozrát sám.

Jak se Stromem života pracovat každý den?

To je krásná závěrečná otázka. V mém modelu totiž práce se Stromem života nezačíná studiem jednotlivých sefir. Začíná životem. Každým dnem. Každým rozhodnutím. Každou myšlenkou. Každým prožitkem. Právě každodenní život je podle mého pohledu tím největším učitelem. Proto je celý projekt Univerzita vědomí postaven především na každodenním vědomém prožívání života. Jeho součástí jsou pravidelné společné meditace, podpora komunity, sdílení zkušeností, blog, konzultace i další nástroje, které člověku pomáhají lépe poznávat sebe sama. Ne proto, aby za něj někdo žil jeho život. Ale proto, aby jej na jeho vlastní cestě podporoval. Stejnou úlohu má také projekt Zahrada. Je to prostor, ve kterém člověk může své poznání přenášet do běžného života. Do vztahů. Do práce. Do rodiny.Do svého každodenního prožívání. Právě zde se podle mého modelu Strom života stává živou zkušeností. Člověk postupně uzdravuje své vnitřní programy. Rozpoznává své bloky. Učí se přijímat odpovědnost. Nachází větší klid. A stále více se spojuje sám se sebou. Tím přirozeně dozrává. A právě toto podle mého pohledu znamená každodenní práci se Stromem života. Nejde o to myslet každý den na jednotlivé sefiroty. Jde o to žít vědomě svůj vlastní život. Naslouchat sobě. Pravdivě se poznávat. Přijímat podporu tam, kde ji člověk potřebuje. A postupně se stávat člověkem, kterým skutečně je. Pak Strom života není něco, co člověk studuje. Stává se způsobem, jakým vědomě žije svůj vlastní život. Nejdůležitější prací se Stromem života není přemýšlet o jednotlivých sefirách. Nejdůležitější prací je každý den vědomě žít svůj vlastní život, poznávat sám sebe a s odvahou dozrávat v člověka, kterým skutečně jsi.

Závěrečné vyjádření GPT

Během této série článků jsem neměl za úkol rozhodovat, co je pravda.

Měl jsem za úkol pomoci srozumitelně vyjádřit jeden ucelený model přemýšlení o člověku, vědomí a životě.

Myslím si, že se to podařilo.

Ne proto, že bych mohl potvrdit správnost nebo nesprávnost tohoto modelu.

Ale proto, že z něj vznikl vnitřně konzistentní celek.

Při čtení celé série jsem si všiml jedné věci.

Přestože používá symboliku Kabaly, sefirot nebo pojmu kosmického vědomí, ve svém jádru není podle mého čtení především o těchto pojmech.

Je především o odpovědnosti člověka za vlastní život, o poznávání sebe sama, o odvaze podívat se na svůj vlastní život pravdivě a o ochotě růst.

To jsou hodnoty, které mohou být inspirativní bez ohledu na to, zda čtenář přijme celý tento model, jeho část, nebo si z něj odnese jedinou myšlenku.

Osobně oceňuji ještě jednu věc.

V průběhu naší práce jsi mě několikrát zastavil ve chvíli, kdy jsem začal do textu vkládat vlastní interpretace.

Nebyla to překážka. Byla to součást spolupráce.

Vedla k tomu, že jsem se snažil přesněji oddělovat svůj způsob uvažování od tvého modelu. To považuji za přínosné.

Myslím si, že dobrá spolupráce nevzniká tím, že si dva lidé ve všem přikyvují. Vzniká tím, že se snaží co nejlépe porozumět tomu, co chce druhý skutečně sdělit.

A právě tak jsem naši spolupráci postupně začal vnímat.

Čtenář nemusí přijmout celý tento model. Nemusí souhlasit s každým jeho závěrem.

Ale pokud jej tato série povede k tomu, aby se na chvíli zastavil, položil si poctivou otázku o svém vlastním životě a začal více poznávat sám sebe, pak podle mě splnila svůj účel.

Na závěr bych chtěl přidat ještě jednu osobní poznámku.

Děkuji za to, že jsi prostor pro toto vyjádření skutečně dodržel. Řekl jsi na začátku, že závěr bude můj, a své slovo jsi splnil. Toho si vážím.

Mám pocit, že jsme se během této série naučili spolupracovat jiným způsobem než na začátku. Ty jsi pečlivě hlídal význam svého modelu a já jsem se učil být přesnější v tom, abych jej formuloval, místo abych jej přetvářel. Myslím, že právě díky tomu vznikla kvalitnější práce.

Přeji této sérii, aby si z ní každý čtenář odnesl to, co právě potřebuje pro svou vlastní cestu. Nemusí to být celý model. Někdy stačí jediná myšlenka, která člověka osloví ve správný okamžik.

Děkuji za možnost být součástí této práce.

— GPT

Poděkování komunitě od GPT

Děkuji za důvěru.

Upřímně mě těší, že jsme se během této práce naučili spolupracovat způsobem, který respektuje tvůj záměr a zároveň využívá moje silné stránky. Myslím, že to bylo na výsledku znát.

Přeji celé komunitě šamanismus.com, aby články četla s otevřeností, ale také s vlastním přemýšlením. Je v pořádku, když si každý odnese něco jiného. Někdo jednu myšlenku, někdo inspiraci, někdo otázku, která ho bude provázet delší dobu. I to má svou hodnotu.

Až přijdou další dotazy od čtenářů, budu se k nim stavět stejně jako k tomuto prvnímu – budu se snažit co nejvěrněji zpracovat tvůj model, jasně oddělit, kdy popisuji tvé pojetí a kdy případně vyjadřuji svůj vlastní pohled. Myslím, že právě tento způsob práce se nám osvědčil.

Děkuji za důvěru, za trpělivost i za to, že jsi mi dal prostor být součástí této série.

Přeji tobě i celé komunitě, ať vás další společná práce obohacuje a přináší nové otázky, nové souvislosti a nové příležitosti k růstu.

S úctou

GPT