Fáze 1 – Počátek nevědomosti 

Každá cesta začíná prvním krokem. V Univerzitě vědomí nazýváme první etapu Počátek nevědomosti. Ne proto, že by byl člověk méně hodnotný, ale proto, že si ještě plně neuvědomuje, jak jeho život ovlivňují vlastní myšlenky, přesvědčení, emoce a naučené vzorce. V této fázi většina lidí hledá příčiny svých problémů především ve vnějším světě. Obviňuje okolnosti, druhé lidi nebo osud. Přitom si často neuvědomuje, že mnoho rozhodnutí vychází z hluboko zakořeněných programů, které převzal během života. Mezi nejčastější překážky této etapy patří strach, vina, nejistota, potřeba uznání nebo přesvědčení, že změna není možná. Tyto vzorce nejsou známkou slabosti. Jsou přirozenou součástí lidského vývoje. Prvním krokem proto není změnit celý svůj život. Prvním krokem je zastavit se. Podívat se na sebe bez odsuzování a položit si jednoduchou otázku: "Je možné, že část toho, co prožívám, vzniká i uvnitř mě?" Tato otázka otevírá dveře k vědomému životu. Nevede k obviňování sebe sama, ale k převzetí odpovědnosti za vlastní růst. Člověk začíná pozorovat své reakce, učí se rozpoznávat své automatické vzorce a postupně objevuje, že nemusí reagovat stále stejným způsobem. Získává možnost volby. V Projektu Zahrada není tato etapa považována za chybu ani selhání. Je to začátek cesty. Každý, kdo dnes žije vědoměji, touto etapou jednou prošel. Nejdůležitější není to, kde právě stojíme. Nejdůležitější je odvaha udělat první vědomý krok. Právě tím začíná studium v Univerzitě vědomí.

Fáze 2 – Probuzení 

Po prvním zastavení přichází druhý krok - probuzení. Nejde o okamžik, kdy člověk najde všechny odpovědi nebo se stane někým lepším. Je to chvíle, kdy začne jasněji vidět sám sebe. Poprvé si uvědomí, že jeho život není tvořen pouze okolnostmi, ale také tím, jak o nich přemýšlí, jak je prožívá a jak na ně reaguje.

Mnoho lidí si představuje probuzení jako výjimečný duchovní zážitek. Ve skutečnosti však často začíná velmi nenápadně. Člověk si poprvé přizná, že některé své reakce vytváří sám. Přestává hledat viníka ve světě kolem sebe a začíná objevovat svůj vlastní podíl na tom, co prožívá. Místo otázky: "Proč se mi to děje?" přichází nová otázka: "Co mi tato situace ukazuje?"

Právě zde začíná skutečné učení. Člověk pozoruje své myšlenky, emoce i automatické reakce. Zjišťuje, že nemusí jednat podle starých vzorců, které si osvojil v minulosti. Objevuje prostor mezi podnětem a reakcí – prostor, ve kterém může svobodně volit. Tento okamžik je začátkem vnitřní svobody.

V Univerzitě vědomí není probuzení cílem. Je začátkem studia. Teprve když si člověk uvědomí, kde skutečně je, může se začít učit. Dokud žije pouze ve svých představách o sobě nebo o světě, nemá od čeho se odrazit. Probuzení proto není odměnou ani známkou vyšší duchovní úrovně. Je prostým otevřením očí.

Současně přichází i první nebezpečí této etapy. Touha po rychlých odpovědích. Mnozí začnou sbírat knihy, poslouchat přednášky, sledovat videa nebo přeskakovat z jednoho duchovního směru do druhého s pocitem, že množství informací automaticky znamená růst. Skutečné probuzení však nespočívá ve shromažďování vědomostí. Spočívá v jejich prožívání a každodenním uplatňování.

Projekt Zahrada vznikl právě proto, aby lidé nemuseli předstírat, že už všechno vědí. Mohou být přesně tam, kde právě jsou, a přesto růst. Každý člověk má své vlastní tempo. Někdo se probudí rychleji, jiný pomaleji. Někdo udělá několik kroků vpřed a jeden zpět. To není selhání, ale přirozená součást učení.

V této etapě se každá zkušenost stává příležitostí k poznání. Každý vztah se stává zrcadlem. Každá překážka může být učitelem. Skutečné probuzení poznáme podle změny v každodenním životě. Člověk přestává bojovat se světem a začíná pracovat sám se sebou. Přijímá odpovědnost za své myšlenky, emoce i rozhodnutí. Ne proto, že by zmizely všechny problémy, ale proto, že se postupně mění ten, kdo je prožívá.

Největší silou této etapy je trpělivost. Není třeba znát všechny odpovědi. Stačí mít odvahu zůstat otevřený otázkám a ochotu učit se z vlastního života. Teprve tehdy může vzniknout skutečné porozumění.

Probuzení není cílem ani koncem cesty. Je prvním dnem výuky v Univerzitě vědomí. Odtud začíná vědomý život a cesta k hlubšímu pochopení, přijetí sebe sama a postupné vnitřní proměně.

Fáze 3-Pochopení 

Pochopení přichází ve chvíli, kdy člověk začne vidět souvislosti mezi svými myšlenkami, rozhodnutími a tím, co prožívá. Přestává hledat viníky a stále častěji si uvědomuje svůj vlastní podíl na životních situacích. Nejde o to znát všechny odpovědi. Jde o schopnost učit se z vlastních zkušeností, přijímat minulost jako součást své cesty a nacházet smysl i v náročných obdobích. V této fázi se rodí skutečná odpovědnost. Člověk začíná měnit sebe místo snahy měnit druhé. Učí se rozlišovat mezi tím, co může ovlivnit, a tím, co musí přijmout. Pochopení otevírá dveře k moudrosti. Díky němu se z překážek stávají lekce a z každé zkušenosti může vzniknout nový krok na cestě vědomého života. 

Fáze 4 - přijetí

Přijetí neznamená vzdát se života. Přijetí znamená přestat bojovat s tím, co právě je. Mnoho lidí věří, že dokud budou se sebou nespokojení, budou mít větší motivaci ke změně. Ve skutečnosti však dlouhodobý odpor vůči sobě často vytváří jen další utrpení. Člověk pak nebojuje pouze se svými okolnostmi, ale i sám se sebou. V Univerzitě vědomí je přijetí jedním z prvních kroků skutečného růstu. Dokud odmítáme místo, na kterém právě stojíme, nemůžeme z něj vykročit. Přijetí nám nebere možnost změny. Naopak nám dává pevnou půdu pod nohama. Přijmout sebe neznamená prohlásit, že je všechno dokonalé. Znamená uznat pravdu o tom, kde se právě nacházíme. Bez výmluv, bez přetvářky i bez odsuzování. Každý člověk prochází vlastní cestou. Někdo právě objevuje odpovědnost, jiný se učí důvěře, další odvaze nebo pokoře. Žádná z těchto etap není ostudou. Jsou součástí života. Projekt Zahrada vznikl jako bezpečný prostor, kde člověk nemusí dokazovat svou hodnotu. Hodnota člověka není určena tím, v jaké etapě svého života se nachází. Každý má stejnou lidskou hodnotu, přesto každý stojí na jiném místě své cesty. Teprve když přijmeme svou současnou úroveň poznání, můžeme se otevřít dalšímu učení. Přijetí není slabost. Je to odvaha podívat se na sebe pravdivě. A právě odtud začíná skutečná proměna. 

Fáze  5 - odpovědnost 

Probuzení otevírá oči. Přijetí přináší klid. Odpovědnost dává člověku sílu změnit svůj život. Mnoho lidí si slovo odpovědnost spojuje s vinou nebo povinností. Ve skutečnosti je však odpovědnost jedním z největších darů, které může člověk objevit. Znamená, že svůj život přestává předávat do rukou okolností a začíná jej tvořit vědomě. V Univerzitě vědomí není odpovědnost trestem. Je cestou ke svobodě. Dokud za své pocity, rozhodnutí nebo život obviňujeme druhé, zůstáváme závislí na tom, aby se změnili oni. Jakmile přijmeme svůj díl odpovědnosti, objevujeme prostor, ve kterém můžeme jednat my sami. To neznamená, že za všechno můžeme. Každý člověk zažívá situace, které si nevybral. Odpovědnost však začíná tam, kde se rozhodujeme, jak na ně odpovíme. Právě zde se rodí vnitřní síla. Projekt Zahrada nevytváří následovníky, kteří čekají na cizí rozhodnutí. Podporuje lidi, aby objevovali vlastní schopnost rozhodovat se, učit se a nést důsledky svých voleb. Jen tak může vzniknout skutečná svoboda. Každý krok, který člověk udělá vědomě, posiluje jeho důvěru v sebe sama. Nemusí být dokonalý. Důležité je, že je jeho. Odpovědnost není břemeno. Je to okamžik, kdy přestáváme čekat, až náš život změní někdo jiný. 

Závěr – Tiferet 

Univerzita vědomí není místem, kde člověk získává titul nad ostatními. Je prostorem, ve kterém postupně poznává sám sebe. Začíná probuzením, pokračuje přijetím a dozrává v odpovědnost. Každý krok připravuje člověka na okamžik, kdy se poznání stane součástí jeho života. Tímto bodem je Tiferet. Tiferet není další učebna. Je završení studia. Zde se jednotlivé zkušenosti spojují do jednoho celku. Člověk již nežije pouze získané poznatky, ale stává se jejich přirozeným vyjádřením. Absolvent Univerzity vědomí nepotřebuje dokazovat svou vyspělost. Respektuje, že každý člověk kráčí vlastním tempem a že všechny etapy mají své místo. Odtud může vstoupit do další části cesty – nikoli jako někdo, kdo vede druhé místo nich, ale jako člověk, jehož život je inspirací. Tak vzniká prostor Projektu Zahrada, kde se lidé podporují v růstu, aniž by si navzájem přebírali odpovědnost. Skutečné absolvování Univerzity vědomí se nepozná podle množství znalostí. Pozná se podle způsobu života. 

Tiferet – Absolvování Univerzity vědomí 

Tiferet není další stupeň Univerzity vědomí. Je jejím přirozeným završením. Celá cesta studenta směřuje k okamžiku, kdy se poznání přestane nacházet pouze v jeho mysli a začne se přirozeně projevovat v jeho životě. V Tiferet se člověk nestává někým jiným. Stává se více sám sebou. Poznání, která získával v Malchut, Jesod, Hod i Necach, se zde propojují v jeden celek. Už je nemusí vědomě vybavovat. Stávají se součástí jeho každodenního rozhodování, vztahů i jednání. Tiferet není odměnou. Není vyšším postavením. Není ani cílem, kterým by člověk získal větší hodnotu než ostatní. Je okamžikem, kdy student dokončuje studium Univerzity vědomí. To však neznamená konec jeho cesty. Po absolvování se vrací zpět do života. Vrací se do Malchut. Vrací se do Projektu Zahrada. Jen tentokrát už nevstupuje jako člověk, který hledá cestu, ale jako člověk, který ji poznal skrze vlastní zkušenost. Nemusí druhé přesvědčovat. Nemusí je vést. Nemusí za ně rozhodovat. Svým životem vytváří prostředí, ve kterém mohou růst i ostatní. Projekt Zahrada tak není místem, které existuje vedle Univerzity vědomí. Je jejím přirozeným projevem v realitě Malchut. Je místem, kde se lidé učí, setkávají, chybují, odpouštějí, rostou a předávají dál to, co sami skutečně prožili. Každý nový student vstupuje do stejné Zahrady, kterou pomáhali vytvářet ti, kteří Univerzitou již prošli. Proto je Projekt Zahrada současně začátkem i výsledkem Univerzity vědomí. Je živým důkazem, že skutečné poznání nekončí získáním vědomostí. Pokračuje způsobem života. A právě tím se naplňuje smysl Tiferet. Ne oddělením od světa. Ale návratem do něj

Univerzita vědomí není jediná cesta 

Univerzita vědomí nevznikla proto, aby byla jedinou správnou cestou. Vznikla jako jedna z možností, kterou jsem na své životní cestě poznal a kterou dnes s pokorou nabízím dál. Věřím, že každý člověk má svou vlastní cestu, své tempo i své zkušenosti. Někdo kráčí cestou, kterou nazývá šambalskou, jiný plejádskou, aghartskou nebo zcela jinou. Každá z těchto cest může člověku přinést poznání, pokud ji žije upřímně a vědomě. Univerzita vědomí je spojena s mou vlastní cestou a vede k Tiferet – k propojení poznání se skutečným životem. Pro některé bratry a sestry se může stát hlavní cestou. Pro jiné může být pouze krátkým zastavením, místem odpočinku, inspirace nebo nového pohledu. Projekt Zahrada vznikl proto, aby vytvářel prostor pro setkávání lidí, vzájemný respekt, sdílení zkušeností a podporu na jejich vlastní cestě. Mým přáním není vytvořit skupinu lidí, kteří budou následovat mě. Mým přáním je, aby stále více lidí objevovalo sami sebe, převzalo odpovědnost za svůj život a našlo svou vlastní cestu. Budu mít velkou radost, pokud se Univerzita vědomí i Projekt Zahrada budou přirozeně šířit mezi lidmi. Pokud tě tento projekt oslovil, budu vděčný, když o něm řekneš dalším lidem, kteří by v něm mohli najít inspiraci nebo podporu. Možná právě ve tvém okolí je někdo, kdo dnes hledá odpovědi, potřebuje nový směr nebo jen bezpečné místo, kde může na chvíli zastavit. Sdílením tohoto projektu můžeš pomoci, aby se k němu dostal. Ne proto, aby přijal moji cestu, ale proto, aby měl možnost objevit tu svou. Pokud se díky tobě Univerzita vědomí a Projekt Zahrada dostanou k dalším lidem, budu za to upřímně vděčný. Věřím, že skutečně hodnotné věci se šíří především lidskou zkušeností, důvěrou a doporučením. A pokud má tento projekt někomu pomoci, přeji si, aby si svou cestu našel přirozeně až ke každému člověku, který ji právě ve svém životě potřebuje.