Ráda bych tu sdílela svůj vývoj v uplynulých týdnech.
Byla jsem na terapii, kde se mi otevřel a čistila jsem svůj velmi zásadní blok. Život ve kterém jsem byla vychována a prodána jako otrok pro potřebu muže. Mám v sobě přirozeně velkou poslušnost a oddanost a toto bylo zneužité a já úplně ztratila sebe. Ten život jsem žila pořád dokola. Ani jsem nevěděla, že jsem otrok, přišlo mi to tak přirozené, že jsem se bála, že z toho nevystoupím. Podařilo se to, teď se to nějakou dobu zransformuje a já přicházím pro sebe na zásadní věci. Moje potřeby a myšlenky jsem úplně potlačila, tak že jsem měla pocit, že žádný nemám a že budu šťastná, když bude ten druhý šťastný. Moje potlačené potřeby vyhřezly z druhé strany jako obrovský vztek na muže a pocit, že si své zájmy musím protlačovat a dělala jsem tak skrze manipulaci, vzdor a obrovský zápas sama se sebou.
Zjistila jsem, že když otrokovi sundáte pouta a řekněte mu, že už je svobodný, je strašně náročné přestat myslet jako otrok. Učím se dnem za dnem pomalu svou pozornost přetáčet k sobě a vystupovat z toho obrovského strachu, že dělám věci špatně a že mě za to někdo přetáhne. Pomalu se soustředím na klid dovoluji si své potřeby. Zjišťuji, že má poslušnost a odevzdanost je v pořádku, že jsou to obrovské dary, ale dary pro MNĚ. Je to úleva, protože žít s něčím takovým je někdy mazec. Určitě někteří znáte, co je to za adrenalin a obrovskou rebelii překročit v autě 50ku o 2km/hodině:-). Nerozuměla jsem k čemu to je dobré, protože je to jako nemít svobodnou vůli. Ale teď chápu, že poslušnost je abych poslouchala boží zákony v sobě a sama sebe a odevzdanost pomáhá ten hlas následovat a nepotřebujete pořád něco vysvětlovat a ujištovat, protože máte kompas v sobě. Že to pomáhá dorovnávat, to že jste třeba prostší a některým věcem prostě nerozumíte. Postřehla jsem, že když přijímám tyto své aspekty, tak mizí vzdor i ta obrovská zlost a já zažívám blaho z toho, jaká jsem. Opravdové vnitřní naplnění z boží přítomnosti ve mě. Samozřejmě na mé úrovni. Pomáhá mi to se v sobě líp vyznat, protože dříve jsem byla naprosto zmatená ze svých pocitů a jejich projevů. Každý asi zná, že když vás peklo chytne za vaši podstatu, dokážete se cítit, ale můžete se utrápit skrze formu, či představu, jak to máte realizovat.Tedy došla jsem k jednoduché pomůcce - když se cítím a jsem klidná, vyrovnaná nebo zažívám vnitřní radost, tak jsem u sebe, pokud se ale cítím a přináší mi to jakoukoliv potřebu chtít víc, vymáhat nebo prostě nějakou negativní emoci, tak jsem v programu nebo iluzi, která se opírá o mou nezvědomnělou podstatu.Poslední věc, ke které tu docházím a za kterou jsem nesmírně vděčná je, že jsem se bála, ze jsem svůj život doposud úplně promarnila. Ale život si nějak našel cestu a já prakticky za svými zády budovala svůj nynější život do kterého si přecházím. Mému egu ty věci nepřišli natolik zajímavé aby je zničilo. Nedávala jsem těm věcem hodnotu a teď jsou to pilíře na kterých můžu stavět a vlastně některé mám na slušné úrovni. Tak čučím:-).Moc děkuji za trpělivé vedení i každé láskyplné nakopnutí.