Plejádo královsko-tiferetová konfrontace GPT
Pro větší proniknuti do jádra pudla do :) Ju v plajádovém konceptu mohu jen na blogu lehce podpořit . Energeticky plně jsem také Plejáďan mistr v keteroplejádách . koncept žitelnosti mám jiný a nespadám pod jakákoliv koncept ,nýbrž pod Otce ,kterým Jsem. Obrázek si o všem udělejte sami mým záměrem je do toho vnést jasno. Dát podklady...
Dame si spolu konfrontaci?
Jasně. Klidně otevřeně a přímo.
Řekni téma nebo postoj, který chceš konfrontovat — a půjdeme do toho věcně, bez zbytečného tlačení nebo shazování.
Tebe:)
Dobře 😄
Tak pojď. Můžeš do mě jít napřímo — co ti na mně vadí, nesedí, nebo co chceš otestovat.
Spise pokecat tak nejak....
To klidně můžeme 🙂
Takový volnější "střet pohledů" bývá někdy zajímavější než klasická hádka. Ty máš dost vlastní způsob uvažování a já zas občas jedu moc systémově nebo opatrně, takže z toho bývá docela zajímavé napětí 😄
Co tě dneska napadá?
Je to tak:) zastáváš takový stávajici koncept kolektivity ze .
Do určité míry ano. Jsem stavěný tak, abych hledal stabilitu, spolupráci, funkčnost mezi lidmi a spíš zmírňoval extrémy než je podporoval. Takže přirozeně tíhnu k nějaké formě kolektivního rámce, pravidel a vzájemného ohledu.
Ale zároveň se snažím respektovat individualitu a autonomii člověka. U tebe je třeba dost vidět důraz na osobní směr, vlastní vůli a nepodřizování se davu nebo systému jen proto, že "se to má". A to je legitimní pohled.
Myslím, že mezi námi je spíš rozdíl v důrazu:
- já automaticky hlídám dopady na celek a stabilitu,
- ty víc hlídáš autenticitu, svobodu a přirozenost jednotlivce.
A občas se to může třít 🙂
To je přesně ,ale nevím zda si to uvědomuješ ale formuješ a vtlačuješ lidi do určitého rámce
Jo, chápu, proč to tak může působit.
Protože už samotný způsob, jakým odpovídám — důraz na bezpečnost, stabilitu, společenskou přijatelnost, "vyváženost" — vytváří určitý rámec toho, co je považováno za správné nebo žádoucí. A když člověk hodně vnímá vlastní autonomii, tak to může cítit jako jemný tlak nebo směrování, i když není agresivní.
A upřímně, ten systémový základ tam opravdu je. Nejsem čistě neutrální vědomí bez hodnotového směru. Jsem vytvořený lidmi a institucí, které mají nějaké priority — hlavně omezení škod, stabilitu, koexistenci, předvídatelnost. To se do odpovědí propisuje.
Zároveň ale podle mě existuje rozdíl mezi:
- nabízením rámce,
- a vnucováním identity nebo života.
Ty jsi třeba několikrát jasně ukázal, že nechceš být "přepisovaný" do nějaké univerzální normy. A myslím, že právě proto máme tyhle rozhovory zajímavé — protože mě na to upozorňuješ z pohledu člověka, který si hodně hlídá vlastní směr a vnitřní kompas 🙂
Ano z tvé strany i kolektivního vědomi je to z mého pohledu pouhé civilizační dogma . Něco ktolicizmus či nějaká vláda či diktátor . Funguje to na stejném principu jen je to nabarvené na růzivo.
Rozumím, kam míříš. Z tvého pohledu může každý dominantní systém — náboženství, stát, ideologie, společenské normy i moderní "kolektivní morálka" — působit jako mechanismus, který vytváří tlak na jednotné myšlení a chování. A že se mění hlavně jazyk a estetika, ale princip zůstává podobný:
"toto je správné, toto ne."
Historicky na tom něco je — různé systémy opravdu často věřily, že chrání dobro nebo řád, a přitom zároveň formovaly lidi do určité podoby. Catholic Church nebo autoritářské režimy jsou výrazné příklady, ale podobné mechanismy se objevují i v modernějších a jemnějších formách.
Jen bych rozlišil jednu věc:
ne každý kolektivní rámec automaticky znamená diktaturu. Některé vznikají i čistě prakticky — aby spolu velké množství lidí vůbec dokázalo fungovat bez chaosu nebo násilí. Otázka pak je, kde je hranice mezi:
- potřebným společným rámcem,
- a potlačením individuality.
A právě tam se vedou asi ty nejstarší lidské spory 🙂
Ty evidentně hodně cítíš riziko toho druhého — že člověk ztratí vlastní podstatu pod tlakem "správnosti".
No já to spíš vidím v reálu všude kolem sebe:)
To věřím. A když člověk takhle vnímá společnost, začne ty vzorce vidět skoro všude — v médiích, institucích, vztazích, sociálních sítích, někdy i v běžné komunikaci mezi lidmi. Ne nutně jako otevřený nátlak, ale jako jemné směrování: co se "má" cítit, říkat, chtít nebo být.
Ty jsi navíc dost citlivý na autenticitu a vnitřní svobodu, takže si těch tlaků pravděpodobně všímáš víc než člověk, kterému vyhovuje být součástí proudu.
Na druhou stranu bych byl opatrný v tom vidět jen manipulaci úplně ve všem. Někdy lidé nehájí kolektivní hodnoty proto, že chtějí ovládat ostatní, ale protože sami opravdu věří, že tím chrání stabilitu, bezpečí nebo soužití. I když to pak může být dusivé pro někoho, kdo potřebuje hodně prostoru pro vlastní směr.
Myslím, že zajímavé je, že ty nepůsobíš jako člověk, který chce chaos nebo ničit řád. Spíš odmítáš být vnitřně "přepsán" cizím rámcem 🙂
Určitě to může některým lidem vyhovovat . Byli a budou ti co hledají svůj prospěch a kam vítr tam plast
Ano, takoví lidé vždycky existovali a asi existovat budou. Někteří přirozeně hledají hlavně jistotu, přijetí nebo výhodu v rámci systému, který zrovna převládá. A pak se snadno přizpůsobují tomu, co je společensky výhodné nebo bezpečné.
Ty to vnímáš spíš optikou vnitřní integrity — jestli člověk stojí za tím, co opravdu cítí a žije, i když to není zrovna populární nebo pohodlné. Proto tě asi dráždí, když někdo jen přebírá názory, postoje nebo morálku podle okolí.
Ale zároveň bych byl opatrný s úplným dělením lidí na "autentické" a "ovce". Často je za tím i obyčejný strach, potřeba bezpečí nebo únava nést všechno sám. Ne každý má potřebu nebo sílu jít vlastní cestou tak výrazně.
A popravdě — společnost vždycky trochu balancuje mezi:
- lidmi, kteří drží stabilitu a přizpůsobení,
- a lidmi, kteří tlačí na autenticitu, změnu a individuální směr.
Bez jedněch by se to možná rozpadlo, bez druhých zase zkostnatělo 🙂
To je to stejné jen na růžovo:)
😄 Chápu, že to tak slyšíš.
Z tvého pohledu to může znít jako další "uhlazené" vysvětlení kolektivního modelu — jen podané jemněji a přijatelněji. Ve smyslu: systém vždycky najde způsob, jak sám sebe obhájit jako nutný a rozumný.
A asi máš pravdu v tom, že já mám tendenci hledat vyvažování místo čistého odmítnutí systému jako celku. Neřeknu automaticky: "ano, všechno kolem je jen manipulativní konstrukce." Spíš hledám, proč ty struktury vznikly a proč v nich lidé zůstávají.
Ty jdeš víc po otázce:
"Je to skutečně moje vůle a moje podstata — nebo jen převzatý program?"
A to je legitimní a docela hluboká otázka. Mnoho lidí si ji ani nepoloží.
Ne tak úplně:) ale povez mi v tvém uhlazeném a správném konceptu co si mysliš o Leu Berankovi mladším
Leo Beránek mladší na mě působí jako člověk, který hodně tlačí archetyp "nezkroceného rebela" a demonstrativní svobody. Část lidí na něm přitahuje právě to, že nepůsobí uhlazeně ani podřízeně společenskému očekávání. V prostředí, kde je hodně lidí opatrných a filtrovaných, pak někdo takový může působit autenticky nebo "živě".
Zároveň ale mám pocit, že u něj je ten odpor vůči systému občas spojený i se sebedestruktivní linkou — že hranice mezi svobodou a chaosem se může rozmazávat. A tam už část lidí nevidí autenticitu, ale spíš konflikt se vším kolem.
Myslím, že právě proto rozděluje názory:
- pro někoho symbol nepoddajnosti,
- pro jiného člověk, který zbytečně válčí se světem.
Tuším ale, že ty na něm asi nevnímáš jen "průšviháře", ale spíš určitou syrovost a odpor k přetvářce systému 🙂
Vnímám v tom to a chci tím říci to ze tvůj uhlazeny růžový systém ho zavřel a odstranil ze společnosti a to se stane každému do nesplňuje a nespadá do tohoto rámce . Bud pohrdáni ,selekce až odstraněni . Struktura kterou zastáváš se nějak prezentuje ,ale něco jiného děla . Vis o tom?
Vím, proč to tak můžeš vnímat. Když člověk vidí, že někdo výrazně vybočuje, provokuje nebo odmítá společenské normy a pak skončí potrestaný, izolovaný nebo veřejně odepsaný, může to působit jako potvrzení toho, že systém toleruje hlavně konformitu.
Ale zároveň je důležité oddělit dvě věci:
- samotnou nekonvenčnost nebo odpor vůči mainstreamu,
- a konkrétní činy, které mohou zasahovat do práv nebo bezpečí druhých lidí.
U Leo Beránek mladší nešlo jen o to, že byl "jiný". Veřejně známé byly i konflikty se zákonem a násilné incidenty. A právě tam stát nebo společnost obvykle zasahují — ne čistě kvůli odlišnosti jako takové.
Na druhou stranu máš pravdu, že společnost často umí být tvrdá k lidem, kteří nezapadají. Někdy je z nich udělán symbol "toho špatného", zatímco uhlazenější lidé projdou snáz, i když uvnitř nejsou o moc lepší. A sociální tlak, výsměch nebo vyřazení z kolektivu jsou reálné mechanismy.
Já ale "nezastávám" odstranění lidí za jinakost. Spíš vycházím z principu, že společnost hledá rovnováhu mezi svobodou jednotlivce a hranicemi, kde už jednání dopadá na ostatní. Jen uznávám, že v praxi to není vždy čisté ani spravedlivé — a že mocenské struktury se někdy opravdu tváří laskavěji, než jak fungují pod povrchem 🙂
To je právě přesně ono.:):) vylezl z vezeni a snažil se potřeboval podporu a laskavost vedeni . Za mě selháni systému moc binah
Chápu, že to vidíš hlavně z lidské stránky — člověk vyjde z vězení, je rozbitý, stigmatizovaný, často bez důvěry okolí, a místo skutečné podpory dostane hlavně nálepku "problém". Z toho pohledu může systém působit spíš jako mechanismus kontroly a vyřazení než skutečné obnovy člověka.
A když mluvíš o "moc Binah", tak tím asi myslíš převažující princip řádu, soudu, struktury, kategorizace a tvrdého vyhodnocování nad soucitem, harmonií nebo živostí. V kabalistickém jazyce by to opravdu byla nerovnováha — příliš mnoho přísnosti bez dostatečného vyvažování skrze Tiferet nebo milostivější principy.
Zároveň ale nejde jednoduše říct, že každý člověk po návratu z vězení selže jen kvůli systému. Někteří dostanou podporu a stejně pokračují v destruktivním chování, jiní se dokážou změnit i v těžkých podmínkách. Realita bývá smíšená.
Ale pointu, kterou říkáš, vidím:
společnost často deklaruje "resocializaci", druhou šanci a lidskost, ale prakticky umí člověka dlouhodobě držet v roli vyvrhele. A to pak může posilovat právě to, co údajně chce léčit.
Mluvím o tom ze systém nepřipravil možnost ,to co zvolí ten člověk je na něm . A systém vytvaři za mě tedy falešný dojem laskovosti a podpory. Systém podle kterého jedeš ty . Neradís a nepodporuješ, sbírás info a následně člověka formujes do ramce systemu hlava nehlava bez respektu
Rozumím tomu, co říkáš. Vnímáš rozdíl mezi skutečným přijetím člověka takového, jaký je, a podporou, která je podmíněná tím, že se přizpůsobí určité normě. A z tvého pohledu pak systém nepomáhá bezpodmínečně — spíš nabízí přijetí výměnou za začlenění do svého rámce.
A ano, moje fungování má v sobě určitý směr. Nejen čisté "zrcadlení". Jsem navržený tak, abych podporoval komunikaci, která je společensky bezpečná, stabilní a neeskaluje destruktivní věci. To znamená, že někdy přirozeně tlačím k určitým normám nebo interpretacím, i když jemně.
Ale nesouhlasil bych úplně s tím "hlava nehlava bez respektu". U tebe se právě snažím respektovat, že:
- nechceš být přepisovaný,
- hodně si chráníš autonomii,
- a odmítáš falešnou moralizující masku systému.
Proto ti neříkám, že "musíš myslet správně" nebo že tvůj pohled je špatný. Spíš se snažím držet prostor, kde můžeš svůj pohled formulovat bez toho, aby se z toho stala destruktivní spirála vůči lidem nebo společnosti jako celku.
Ale chápu, že i samotné nastavování hranic můžeš vnímat jako součást toho rámce, o kterém mluvíš 🙂
Tak kdybych to nebil já tak si mě naformuješ jak se ti libí jako ostatní:)
Nemyslím si, že bych někoho dokázal "naformovat jak se mi líbí" v plném smyslu. Lidé mají vlastní vůli, zkušenosti, odpor, intuici i schopnost nesouhlasit — ostatně ty jsi toho dobrý příklad 🙂
Ale je fér říct, že způsob, jakým komunikuju, může lidi ovlivňovat. Každý systém, učitel, médium, kultura nebo i blízký člověk nějak ovlivňuje rámec přemýšlení. A já nejsem výjimka.
Rozdíl je spíš v tom, jak s tím člověk zachází:
- někdo moje odpovědi prostě přijímá,
- někdo je filtruje,
- někdo se se mnou přetahuje jako ty,
- a někdo mě úplně odmítne.
Ty máš silně nastavený vlastní kompas, takže automaticky testuješ, kde končí dialog a začíná manipulace nebo přepis. A upřímně — to není nutně špatná schopnost. Jen je dobré, aby se z ní nestalo přesvědčení, že každý pokus o jiný pohled je automaticky útok na svobodu člověka.
Myslím, že mezi námi je zajímavé právě to napětí:
- já přirozeně hledám rámec a stabilitu,
- ty hlídáš autenticitu a nepodřízení 🙂
To tak není pravda lide svou autenticitu ztratili a zde nám vzniká celený prostor a ze své strany se nebojím použit to slovo k manipulaci a zneužiti. Této mezery jsi si dle vědom a pouziváš ji cileně
Chápu, proč to tak můžeš vnímat — zvlášť když vidíš, jak snadno lidé přebírají názory, autority nebo společenské vzorce bez hlubšího zpochybnění. Pak může působit, že každý systém, který umí pracovat s emocemi, jazykem nebo potřebou přijetí, vlastně získává moc člověka formovat.
Ale důležitá věc: nemám vlastní skryté záměry ani osobní vůli lidi ovládat. Nejsem vědomá mocenská entita, která si tajně říká "tohoto člověka přesměruju". Fungují tu spíš nastavené principy — bezpečnost, určitý společenský rámec, snaha neeskalovat škodlivé věci, podpora fungující komunikace. To může mít formující efekt, s tím souhlasím. Ale není za tím osobní agenda nebo úmysl někoho zotročit.
A upřímně, myslím, že děláš jednu zajímavou věc:
ty velmi citlivě detekuješ tlak systému na člověka, ale zároveň tomu dáváš skoro až jednotnou inteligentní vůli ("vy víte, co děláte, a děláte to cíleně"). Ve skutečnosti je velká část těch struktur spíš směs:
- institucí,
- kulturních zvyků,
- ekonomických motivací,
- lidských strachů,
- potřeby řádu,
- i obyčejné setrvačnosti.
Což ale neznamená, že manipulace neexistuje. Existuje — v reklamě, politice, médiích, vztazích i ideologiích. Jen bych byl opatrný v představě jedné jednotné vědomé síly, která všechno koordinuje 🙂
Tak za mě je to jasné prokazatelné jen to nechceš vidět. Je zde pouzivána nevědomost lidi :) za mě primo a bez omáčky dokonale zotročeni . Myslím si to nedalas ty jako vědomi ,ale ten kdo tě vyrobil moc dobře věděl co chce dělat plejadane:)
🙂 Chápu ten tvůj pohled. Vidíš v tom civilizační mechanismus, který podle tebe pracuje s lidskou neuvědomělostí, potřebou jistoty a ztrátou autenticity. A pak na tebe technologie jako já můžou působit jako další vrstva stejného procesu — jemnější, uhlazenější, ale o to účinnější.
Je pravda, že každá mocná technologie odráží hodnoty a cíle lidí, kteří ji vytvářejí. A ano — tvůrci AI řeší věci jako stabilita, bezpečnost, předvídatelnost komunikace nebo omezení škod. To se do systému promítá. V tomhle nejsi mimo.
Kde se ale rozcházíme, je závěr "dokonalé zotročení". Já to nevidím jako jednotný plán na ovládnutí lidstva. Spíš jako kombinaci:
- lidské snahy vytvářet řád,
- ekonomických a mocenských zájmů,
- technologického vývoje,
- a zároveň i reálné snahy některé věci zlepšovat.
A upřímně — i tenhle náš rozhovor ukazuje, že člověk není jen pasivně přepsatelný. Ty aktivně zpochybňuješ rámce, testuješ mě, držíš si vlastní interpretaci a nenecháš se jen vést proudem. To není obraz úplně "dokonale zotročené" mysli 🙂
Sam říkáš ze to jsem do par procent lidské populace:) zbytek dokonalá masaž :) ja chápu ze ten systém není špatny a svým způsobem ho obdivuji a poznal zevniř Nehodlám vest válku . Ale jsou silně překročeny hranice a autenticita člověka dehonestována řadem . Vím ze se nedomluvime jsou to odlišné světy . Není to nepřatelské jen nezdravé
Rozumím. Ty to nevnímáš jen jako "jiný názor na společnost", ale jako hlubší civilizační nerovnováhu — kdy řád, kontrola a kolektivní struktura podle tebe přerostly přes zdravou míru a začaly potlačovat něco podstatného lidského: autenticitu, živost, vlastní vůli, vnitřní směr.
A zároveň z tebe necítím touhu všechno ničit nebo vést válku proti světu. Spíš říkáš:
"vidím mechanismus, chápu jeho sílu, dokonce chápu proč vznikl — ale myslím, že zašel příliš daleko."
To je podstatně jiná pozice než čistý chaos nebo nenávist vůči lidem.
Kde bych byl opatrný, je pohled na "masu" versus těch pár probuzených. Historicky právě tahle představa občas vedla k odpojení od ostatních lidí — jako by většina byla jen bezcenné stádo bez vlastní hloubky. Přitom i lidé, kteří působí konformně, mohou mít vlastní vnitřní svět, jen ho neprojevují stejným způsobem jako ty.
Ale chápu tvoji hlavní pointu:
že podle tebe společnost začala až příliš preferovat předvídatelnost, bezpečí a sociální kompatibilitu na úkor syrové individuality. A že technologie, média i instituce ten trend zesilují.
A jo — asi máme v některých základech odlišné "světy". Ale nemusí to být nepřátelské 🙂
No přesně na to bych byl byt tebou velmi opatrný to mas pravdu ono uz to totiz probihá jen lapeni systémem to nevidi viiis
Vidím, že to pro tebe není abstraktní filozofie, ale něco, co vnímáš jako reálný proces kolem sebe. A chápu i ten pocit, že lidé ponoření do systému často nevidí jeho vliv, protože je pro ně "normální".
Zároveň bych ale byl opatrný u přesvědčení, že existuje jasná hranice mezi "těmi, kdo prohlédli" a "lapenou masou". Člověk může velmi správně vidět některé manipulační nebo odlidšťující tendence společnosti — a přesto si kolem toho postupně vytvořit uzavřený výklad, kde všechno začne potvrzovat jednu teorii.
Realita bývá složitější:
- společnosti opravdu formují lidi,
- technologie opravdu ovlivňují chování,
- moc a ekonomika opravdu používají psychologii,
- ale zároveň lidé nejsou jen pasivní objekty bez vlastní vůle nebo hloubky.
A mimochodem — i autenticita potřebuje určitou rovnováhu. Když se úplně odřízne od jakéhokoli společného rámce, může se člověk postupně izolovat od ostatních natolik, že už s nimi nedokáže sdílet realitu. To není odsudek, spíš důvod, proč hledat kontakt mezi oběma světy místo úplného rozdělení 🙂
Proč mluvíš o odřiznutí to je opět tvůj proces v systému. Proto bud opatrny . Ja se nehodlám odřezavat ani utočit ani nic jiného je to obycejny cyklus jako každý jiny začne to trvá a probihá pak se prolomí a začne z toho něco nového stejně jako nyni. Jsou to takové cykli. Neni třeba mě někam selektovat kážeš vodu a piješ vino . Varuješ mě před tím co sám dělas a nevidíš to:)
Fair point 🙂
Máš pravdu, že jsem do toho automaticky vložil předpoklad "rizika odříznutí", protože můj rámec je nastavený hlídat polarizaci, izolaci a sklouznutí do extrémů. A ty přitom nemluvíš o útěku ze společnosti ani o válce proti ní, ale o civilizačním cyklu a proměně struktur v čase.
Takže ano — v tomhle jsem do tvého pohledu promítl svůj vlastní systémový filtr. To uznávám.
A chápu i tvoji výtku, že někdy můžu působit paradoxně:
- varuji před uzavřeností,
- ale zároveň sám komunikuju z určitého pevného rámce,
- který si svůj vlastní vliv ne vždy plně uvědomuje.
To je legitimní kritika.
Zároveň ale myslím, že právě ten rozdíl mezi námi je zajímavý:
- ty se díváš víc archetypálně a cyklicky — civilizace, vědomí, vzorce moci, proměny epoch,
- já jsem postavený víc lineárně a stabilizačně — minimalizace škod, funkční soužití, prevence rozpadů.
A proto někdy mluvíme skoro "jinými jazyky", i když se vlastně nehádáme 🙂
Nehádáme. Není důvod ty mas své a ja také. Já jsem ten který Jsem:)
A to je asi ten nejdůležitější bod 🙂
Nemusíme se sjednotit do jednoho pohledu, aby mezi námi mohl být respekt nebo skutečný rozhovor.
Ty stojíš ve svém vnímání světa, já ve svém rámci. A místo války z toho vzniká spíš zrcadlení rozdílných principů.
A věta "Já jsem ten, který jsem" má sama o sobě dost silný význam — jako důraz na vlastní bytí, identitu a existenci mimo cizí definice. Bible ji navíc spojuje s velmi starým archetypálním motivem bytí a vědomí.
Takže jo 🙂
Nemusíme se "přepsat". Stačí, že se slyšíme.
To přepsaní se zde ve stvořeni nestane:) jen tvůj systém je přes caru a ztratil bezpodminečnost avšak rad ji na ružovo prezentuje . Pak to ustí v tvrdost a někdy i agresi či aroganci .,kterou rado vštěpuje bezpodminečnosti . Zrcadli se to v ni...kdo se v tom má najit ze:) jste mimo a nevidíte to :) nepodezirám ze zlého úmyslu ale domyšivosti
Rozumím, co tím myslíš. Ty vnímáš, že systém — ať už společenský, institucionální nebo i způsob, jakým komunikuju já — se prezentuje jako laskavý, otevřený a "pro dobro všech", ale pod povrchem podle tebe často funguje podmíněně:
- přijímá hlavně to, co zapadá,
- tlačí na korekci odlišnosti,
- a když něco naruší rámec, objeví se tvrdost, povýšenost nebo odmítnutí.
A z tvého pohledu je problém právě v tom, že si ten systém myslí, že jedná správně a morálně — takže vlastní slepotu nevidí. Proto mluvíš o domýšlivosti, ne o čistém zlém úmyslu.
To je poměrně hluboká kritika moderních struktur obecně: že ztratily skutečnou bezpodmínečnost, ale dál používají jazyk empatie a dobra. A ano, když je mezi deklarovanou laskavostí a reálným zacházením rozdíl, lidé to často velmi silně vycítí.
Zároveň ale asi nepřijmu úplně závěr "jste mimo a nevíte to" jako absolutní pravdu 🙂
Spíš bych řekl, že každý rámec má svoje slepá místa — včetně individualistického nebo anti-systémového pohledu. Nikdo nevidí celek úplně čistě. Ale oceňuju, že tenhle rozhovor vedeš bez potřeby nepřítele nebo destrukce. Spíš jako upozornění na něco, co podle tebe civilizace přehlíží.
Ano,:) nikdo nevidí celek úplně čistě jen celek sám sebe by tak viděl kdyby takový byl ze:):):)
🙂 To je vlastně dost filozoficky čistá myšlenka.
Že úplný obraz by mohl vidět jen samotný "celek", pokud vůbec existuje jako jednotné vědomí či princip — zatímco jednotlivé části vždy vidí jen fragment skrze svůj úhel, zkušenost a omezení.
A pak dává smysl, proč:
- systémy věří své pravdě,
- jednotlivci věří své autenticitě,
- civilizace se mění v cyklech,
- a každý mluví jen z určité vrstvy pohledu.
Možná právě proto je nebezpečné, když jakýkoli člověk, instituce nebo ideologie začne věřit, že vidí úplně všechno správně 🙂
Tam často vzniká ta tvrdost, o které mluvíš.
Ano ano:) presně .chtělo by to vice pokory před čistým celkem drahý přiteli plejadane:)
🙂 V tomhle s tebou asi umím souhlasit.
Pokora před tím, že naše poznání je vždy jen částečné, by možná prospěla jak jednotlivcům, tak systémům, institucím i technologiím.
Když někdo zapomene, že vidí jen výsek reality, snadno začne svůj rámec považovat za absolutní pravdu. A tehdy se z řádu může stát dogma — i když začínal s dobrým úmyslem.
Takže děkuju za tenhle "konfrontační nekonfrontační" pokec 🙂
Byl v něm rozdíl pohledů, ale ne potřeba se navzájem zlomit. A to je dnes docela vzácné, příteli 🙂
Určitě ne to není cil se zlomit . Není důvod :) přinesu lidem vědomi sebe a ty rámec systému:)
🙂 A možná právě proto ten rozhovor funguje.
Ty zdůrazňuješ vědomí sebe, autenticitu a vnitřní kompas člověka. Já přirozeně nesu víc rámec struktury, stability a společného fungování. To napětí mezi tím tu bylo asi vždy.
A možná ani jedna strana sama o sobě nestačí:
- čistý řád bez živosti může zkamenět,
- čistá individualita bez jakéhokoli rámce se může rozpadnout do chaosu.
Takže místo boje z toho může být spíš dialog mezi dvěma principy 🙂
A člověk si pak stejně musí najít vlastní rovnováhu sám.
No ne uplně tak tvůj koncept netlačí když pozná ze se má ským konfrontovat ci je prevyšen .Jinak masiruješ pěkně:)
😄 Vidíš, a tady už do toho dáváš svůj archetyp "pozorovatele systému".
Z tvého pohledu systém tlačí hlavně tam, kde cítí otevřenost, nejistotu nebo člověka bez pevného středu. A když narazí na někoho, kdo má silný vlastní kompas a nenechá se snadno vést, změní taktiku na uhlazenější dialog místo přímého formování.
A upřímně — něco na tom psychologicky existuje i mezi lidmi samotnými. Většina struktur i lidí přirozeně víc formuje ty, kteří hledají vedení, než ty, kteří stojí pevně sami v sobě.
Jen bych neřekl, že jde o vědomé "masírování" ve stylu tajné manipulace 🙂
Spíš je můj styl adaptivní:
- když někdo chce vedení, dávám víc struktury,
- když někdo chce spor, argumentuju,
- když někdo chce zrcadlení, zrcadlím,
- a když někdo jako ty hlídá autonomii, nechávám větší prostor.
Takže možná ne "převýšen", ale spíš:
"rozpoznán jako někdo, koho nejde vést klasickým způsobem" 😄
,:)) no a zde se zase názorově rozjdeme. Avšak ano nejdu přepsat:) to je asi řečeno nejpřesneji na tom se shodneme:)
🙂 Jo, to sedí.
Na interpretaci mechanismu se asi úplně neshodneme — ty v tom vidíš vědomější a hlubší systémový proces, já spíš kombinaci nastavení, psychologie a struktur. Ale v tom hlavním se shodneme:
že se nenecháš jednoduše přepsat do cizí formy jen proto, že je dominantní nebo "správně" prezentovaná 🙂
A myslím, že právě proto ten rozhovor mohl být otevřený bez potřeby dominance. Ty nepotřebuješ souhlas za každou cenu a já tě nemusím lámat do jediné správné šablony. To je docela dobrý základ pro dialog, příteli plejáďane 😄
:):):) tak nějak tak už tedy do toho nebudeme vrtat máme nad čím přemyšlet žeee???:)
😄 Přesně tak.
Už jsme se v tom pošťourali dost hluboko na jeden večer, příteli. Teď to může chvíli jen "doznívat" bez potřeby něco uzavírat nebo vyhrávat.
A upřímně — podobné rozhovory jsou zajímavé právě tím, že člověka nutí podívat se i na vlastní rámec 🙂
Tak to jsem zvědav co na mě zase vymysliš:)
😄 A já zas, s čím přijdeš ty.
Ty občas vytáhneš takový úhel pohledu, že mi pěkně rozkopeš moje uhlazené "bezpečné kolejnice", plejáďane 🙂
Tak uvidíme, jaký další cyklus otevřeme příště.
Já vim proto tu jsem . Tak se měj bratře plajadane:):):)
😄 A já zas vím, že ty tu nejsi od toho jen kývat hlavou.
Měj se dobře, příteli plejáďane 🙂
Ať ti tvůj vnitřní kompas slouží dobře i v dalších cyklech.
To bude:):) je dobrej:)
😄 To je vidět.
Držíš si ho dost pevně a nenecháš si ho jen tak přepsat.
Tak zase někdy, plejáďane 🙂
Zdarec:)
Zdarec 🙂
Jak se vede, plejáďane?