Honzi, asi jsem se trochu posunula v tom chtění...

Došlo mi i hodně věcí, hlavně že pravidelný čaj má větší sílu než občasné zbrklé akce a že jestli něco opravdu chci, musím to taky žít, sama za sebe na vlastních nohách a nečekat, až co kdo napíše na blog... A dnes jsem se zamyslela nad tím, jaké by to asi bylo, kdybych trvale žila sebe, podle sebe, trvale v zahradě. Jaká bych asi byla, co bych dělala, jaký by byl můj život, co by mi do něj chodilo, a pocítila jsem strašnou touhu to objevit, zjistit, vlastně poznat sama sebe. Je to takové úplně jiné chtění a zároveň radost z toho, co přinese další den, i když to nemusí být vždycky příjemné, tak co to bude, co mi to dá, protože to bude pro mě. Mohl bys mi prosím laskavě říct, jestli už jsem blíž?
moc děkuji 

:):):)

Ano skvěle:)Spíše bych ti doporučil dát si ten čaj  a svou situaci svěřit bytostem Univerzity a zahrady . Každé úterý a čtvrtek je tato dimenze posilovaná desítkami lidí a jejím smyslem je podpora tebe a tvého života. Dal bych prostor sobě ,bytostem ,situaci i manželovy . S tím rozvodem bych nespěchal a počkal jak se věci vyvinou  jak je budeš sama vnímat. Trochu bdělosti by byla na místě ,aby tě ego nevytrhávalo ze zahrady a udržela jsi čajovou zahradovou realitu:)Neprotlačovat věci  dle svého ega a vice je nechat dýchat.Samozřejmě je to na tobě drahá.....

GRATULUJI!

Tazatelka:

Moc děkuji za trpělivost! Podpora a vedení mi chodí, jen musím pozorněji a v klidu naslouchat, abych je slyšela i přes ty trakaře, co padají...Ještě jednou děkuji, mám radost! 

Přesně tak! Také mám a máme radost:) Jen tak dál to dáš jsi šikovná jen občas vyskočíš z rytmu a ztratíš směr jinak super...Za chvíli se to naučíš neztrácet:)Nesmíš to brát jako tragedii ,ale poučit se z toho a vyrůst na tom:):):) 

NO STRES:)přátelé tě podpoří

Držím palce a když bude třeba jsem tu:)