Dotaz tazatelky 1 níže je rozsáhlejší
Jedu takhle autem a najednou mi proletí hlavou, že když si o něco
žádám a prosím, dělám to vlastně z takového detašovaného pracoviště,
ale přitom jsem součástí toho, kam si žádám, jen jsem na nižší úrovni.
Úplně se mi vybavil obrázek, cos nám kdysi kreslil, jak jsme
nespojení, kde je naše vědomí a kam jsme napojení nahoru. Bylo to
strašně silné uvědomění. Najednou jsem věděla, že jsem součástí
vesmíru, jsem nesmrtelná, prostě mi jen odpadne tělo, ale já zůstávám
stejná. Že jsem stvořená ze stejné podstaty jako stromy (tam jsem si
uvědomila, že mám blíž ke stromům než k většině lidem :)). Trvalo to
asi tři dny a bylo to strašně intenzivní. Třeba jsem měla problém říct
"minulý týden jsem udělala to a to.....", protože jsem věděla, že jsem
to nebyla já, ale ego. Fyzicky mi to nešlo přes pusu. Nebo jsem se
těšila na příští život, co tam bude zajímavého. Pak to bohužel zase
zesláblo a odešlo, ale to uvědomění zůstalo, to už vrátit nejde. Ale
přišlo mi, že mým úkolem je se teď kompletně přesunout z ega do toho
spojeného vědomí, celá se tam postupně nastěhovat a všechno si tam
přenést. Po té cestě ale všechno nejdřív očistit a uzdravit, aby do
cíle dorazilo už jen to, co má a co je v souladu.
Tak se chci zeptat, jak moc se tímto prožitkem řídit, jak moc s tím
pracovat, aby mě to třeba nezavedlo někam, kde ještě nemám být, nebo
abych si to nějak špatně nevyložila... Zároveň to ale bylo úplně něco
jiného než samádhí, tady jsem jasně cítila svoji nízkou úroveň.
Předem děkuju za objasnění Honzo, postupně se mi odhalují různé věci,
víc tomu začínám rozumět, stále ale jdu po kouskách, po jednotlivých
nesouladech, tam, kde to skřípe, to se snažím očišťovat a ty neladící
body rozpouštět. Hlavně pomalu, ať to zase nepřeženu. Ono to stejně
nejde urychlit, a když, tak jen na chvíli a pak se to vrátí i s
úrokama :)
Hezký večer
