Chtěla bych reagovat na článek od paní ze 14. 5.
, paní, kterou jsi před nějakou dobou vyváděl a vymítal z ní pekelné sily. Je to hrozně krásné sdílení od srdce 🙂 a já jsem moc ráda, že se jí to daří a že se nám to daří postupně, stoupat do zahrad a chtít více a více samo sebe, to pravdivé. Je krásné to sledovat, ty posuny i přes všechny kotrmelce.Vnímám, jak se to daří, a jsem moc ráda, že toho můžu být živou součástí. Mohlo by se říci, že to jsou třeba i nepatrné krůčky, a cítím, jak si tím sama procházím, jak jsem za každý malý krok směrem k sobě, za další a další rozhodnutí směrem k sobě, na sebe moc hrdá a jak cítím, že se mám čím dál tím radši a víc se chápu. Jsem si pak sama sobě vděčná, že to nevzdávám a jdu dál. Za každé to rozhodnutí směrem k sobě, svádím takové boje sama se sebou, s egem, a pak přichází získání sebe sama a pocit výhry. Jednou jsem si na oslavu dokonce otevřela bublinky, protože to byl důležitý zlom, taková soukromá oslava, a ten vybojovaný kousek už ve mně zůstane navždy. Vybojováváme se.Je skvělé být v takové komunitě.Moc nám přeji, abychom se i nadále takto podporovali a dařilo se nám. Každý svým tempem a do svého, v respektu.