Ahoj Honzi, ráda bych v komunitě sdílela své poslední dny.
Uvědomila jsem si, že mám strach se na blogu ptát,ale ne jen na blogu, ale i v jiných situacích se ptát.Nejprve jsem si nalhávala, že proto, že bych mohla být za svůj dotaz, který je přece samo sebou špatný potrestaná, ale spíš je za tím to, že se bojím slyšet pravdu a tím si volím klam. Začala jsem si ptát proč se tak bojím slyšet pravdu a přála jsem si abych to uviděla.
To čeho jsem se tolik bála vidět, byla obrovská kontrolu kterou potřebuji mít nad sebou, nad všemi a nad vším, kterou všechno kolem sebe svazuji a uzavírám především sebe do vězení. Uvědomila jsme si, že to co chci žít v tomto nastavení není možné protože to okamžitě zahubí. Není možné prostě jen být a prožívat se když je to zadušeno kontrolou každé situace zda jednám správné, zda já jsem správná. Zjistila jsem že vše je s tím provázané sebedůvěra, vědomé rozhodování a přejímání odpovědnosti za tyto volby.
Za pomoci průvodců se snažím uvolnit toto své nastavení a zachytit chvíle kontroly a chvíle kdy ji naopak pouštím a jsem tam já. Vnímá, že to nebude hned, ale přeju si aby se to krůček po krůčku měnilo.
Bála jsem se také ptát co mam dělat,když se opakovaně snažím něco uvolnit a stále mi to nejde, stále žádám o uvolnění přijetí a zakončení,ale situace se stále opakuje a spíše stupňuje. A nakonec jsem zjistila, že pokud se situace nemění je to tim,že to já stojím proti tomu,protože to já to nechci,ne úplně a zcela.
Nebudou to jediné věci u kterých se bojím vidět pravdu, ale začínám si uvědomovat, že když budu chtít, postupně v souladu se budou odkrývat a třeba i méně dramaticky ve chvíli kdy k nim dozraje čas.
Děkuji moc.
