Ahoj Honzo, mluvíš o pokoře a přijetí. 

 O nutnosti je najít. Vnímám, že je to hodně důležité, a že v tomto  nemám zcela jasno. Dříve jsem pokoru, zřejmě pod vlivem výchovy v dětství, zaměňovala za poslušnost.
Dneska bych ji charakterizovala jako přijetí toho, co je nebo se děje.Zdá se mi tedy, že pokora jde ruku v ruce s přijetím. Teprve pak následuje informovanost, vlastní odpovědnost a iniciativa.A tady bych potřebovala objasnit, zda můj pohled není příliš zjednodušený. Zda něco nepřehlížím... Možná jsem zcela mimo a je to úplně jinak....
Moc díky za odpověď.
Snad nevadí, že posílám dotaz v lednu. Samozřejmě počítám s tím, že odpovíš v únoru, pokud na mě vyjde řada. 

Skvělý dotaz, děkuji za součinnost. Je to přesně, jak píšeš. Naprosto.

Pokora je stav vědomí, který umožňuje více věcí. Realistické sebepoznání, otevřenost učení, respekt druhým i sobě, přijetí reality, ticho ega.

Nutno podotknout opět tedy to, že odpovídám za své vědomí sám sebe, z reality Tiferet - rovnováhy a celistvosti.

Jsou různé směry, cesty a stavy vědomí. Cesta Shambally je hodně o prohlubovaní pokory a vede k úspěchu, na cestě Plejád je zde vnímat naopak tedy sefirota přísnosti a poslušnosti. Nejčastěji je tedy spojována pokora se svatými a tedy do stupně 5. Takto je to zde vžito. Lidé se snaží dosáhnout této úrovně po vzoru svatých, avšak pokora sama jim chybí a ze svého nízkého stupně ve vlastní zoufalosti vymáhají poslušnost po dětech. Tím však dochází mnohdy k trvalému poškození na obou stranách. Toliko v tuto chvílí k výchově.

Odsud, kde jsem, vnímám tyto skutečnosti jinak. Těžko bych se mohl rovnat v této oblasti svatým či jiným, kteří rozvinuli toto vědomí. Považuji vše co je v nerovnováze pro mě za nevhodné.

Tedy můžeme se bavit o tom, jak to vnímám já, zde v Tiferetu.

Pokora otevírá, jak popisuješ, bránu ke všemu a je prvotní vstupenkou ke všemu. Vaše ego se skloní a přijme jinou skutečnost. Pokud je ego silné a nevyžité, přeje si nastolit svůj záměr. Je strohé a tvrdé, odmítá ustoupit, následně se to člověku vrací zpět a on trpí . Neví, jak z toho ven a ve své zoufalosti volí třeba spirit trip. Takový člověk omítá přijmout změnu a poučit se.

Je to přesně to, co se tu chtělo v blogu a komunitě nastolit a proto jsem opakovaně zdůrazňoval to, kdo jsem, protože je evidentní, že nedošlo k pochopení. Došlo tedy k záměně a domýšlivá pýcha chtěla vše pohltit. Jednalo se tedy o egoistické, pyšné, domýšlivé jednání, které je opakem pokory. K takovému jednání jsem výzvu nedal. A proto jsem cítil nutnost připomenout, kdo jsem a to, jaký je vhodné zvolit postoj.

Tedy k věci DĚKUJI ZA VYSLYŠENÍ. Tvůj dotaz je to, kam jsem to směřoval.

Jsi na svém daném stupni v pokoře a rovnováze. To ti umožňuje realistické poznání, otevřenost přijímat učení, respekt ke mě i k sobě, přijetí reality.

Pokora obsahuje toto a je to brána k tomu všemu, je to stav vědomí, ze kterého se mnou jednáš. Sklonění bez utrpění v respektu přede mnou i sebou. V tom mohu fungovat při dodržování hranic.

Jak ti odpovědět ?- odmanifestovala jsi to, na co se ptáš, sama ve svém dotazu.

Tento stav vědomí odpovídá prostřednímu pilíři Tiferet.

Je to ono, co je třeba, aby to mohlo fungovat a pokud půjdeme v této notě, není nutné omezovat dotazy. Udělal jsem to proto, aby pýcha neovládla komunitu a dal prostor narovnání. Děkuji čekal jsem na to...

GRATULUJI!!!

-realistické sebepoznání: vidím své silné stránky i limity bez přikrášlování i bez sebekritického bičování. Nepřeceňuji se, ale ani nashazuji. Jsem v tom sám za sebe.

-otevřenost učení: pokora neznamená nevím nic, ale vím, že se mám co učit. I když něco umím připouštím, že to někdo jiný může umět lepé nebo jinak.

-respekt k druhým i k sobě: zdravá pokora jde ruku v ruce se sebeúctou. Nepotřebuji se vyvyšovat, ale ani ponižovat.

-přijetí reality: přijímám, že ne všechno mám pod kontrolou, že dělám chyby a že to k lidskosti patří. Nepřenáším však odpovědnost na jiné.

-ticho ega: nezaměňujte s potlačením, to se vždy projeví. Vyzrálost nelze předstírat, jak si mnozí myslí. Ego nemizí, ale přestává řídit a určovat. Slouží.

Rovnováha za mě klíčová:

Bez pokory vzniká arogance a pýcha, která nám to tu chtěla pohltit. Následně vniká jev, který je všem dobře znám - uzavřenost a strach z omylu.

Bez sebeúcty se pokora mění v sebepodceňování a ztrátu hranic.

Stojíš tedy pevně na zemi, ale tvé vědomí je otevřeno, nedáváš prostor přílišnému egu.

Mohu vás naučit a přinést vám vše. Bez pokory, úcty, respektu v odpovědnosti za sebe to nepůjde a jen se poraníte a já musím uhnout .

Za mě odmanifestováno vše v tvém dotazu a tebou z toho, jak se mnou i sebou jednáš a nedovoluješ egu jít přes své hranice. Pak s ním jde cíleně pracovat. Děkuji za to, že se to tu může objasnit. Kdyby cokoliv ptejte se, pokud pojedeme v tomto módu, není nutno dotazy omezovat, ale ještě tomu dám prostor. :) To je ono a v tom je dobré růst.

Lidé by si měli uvědomit ,že s tím co jim bylo dáno i se sebou   nenaložili správně a není tedy vhodné s tím pokračovat vůči mě dál. Přišel jsem to zastavit a podpořit  u těch ,kteří si to přejí. To není párty spirittripu.

Odpovědnost za sebe je ochota stát za svým životem a sebou samým. Je to blízké pokoře, ale směr je jiný. Pokora říká nejsem střed světa - což tedy, když jsem zrovna na trůnu ve středu celého vesmíru, je trošku úsměvné. :) Chápu. :) Ale tedy odpovědnost říká, Já jsem tvůrce své vlastní volby.

Tak nějak lze definovat jako vědomá volba a důsledek následné reakce. Zákon akce a reakce. Nehledám viníka, ani nemohu z reakce světa vinit nikoho jiného, když tvůrcem jsem já. Vnitřní dospělost - nepotřebuji zachraňovat ani být obětí. Starám se o své hranice, energii a potřeby. Když se mi něco nelibí, buď to změním a nebo vědomě přijmu. Odpovědnost k druhým se vyznačuje tím, že nenesu jejich emoce, ani zátěže. Pokud něco není ok pojmenuji to a opravím to v sobě. Neslibuji, co je pro mě nereálné.

Šlo by říci, že bez pokory - nutný pocit vlastnění a následného vyhoření.

A bez odpovědnosti dochází k rezignaci, pasivitě a bezmoci. Pak se hodí ten, do koho to chcete vtěsnat. Je to manifestace vlastní bezmoci, tedy vašeho ega. To ale není má role, to si nechte. :) Já jen podpořím toho, kdo otevře možnostem. Zde vzniká spirittrip, člověk se ve své bezmoci usnese, že jedině vesmír a nebe ho zachrání a ono ne tak úplně, zahrne tě láskou a počká až ti to dojde. :) Pak tedy sem s mesiášem a hr na něho. :) Nedivte se, že uhnu. Není žádoucí, abych s vámi byl uvězněn v kruhu bezmoci. :)

Takže tedy nejsem vhodná bytost na spirittrip. Nesu v sobě vyžitý a plný řád boží a tedy životní. Plnou realizaci Ketero Tiferetu. :)

No ten střed vesmíru je trošku kontra u mě, ale co se dá dělat, však vy se v tom najdete. :)

Není vhodné na mě přenášet to, co ve vesmíru nevyšlo a nenesu za to odpovědnost. Je to velmi nízký stav vědomí, neuvědomělosti, ze kterého se vás snažím vyvést někam, kde to půjde. :) Ale tedy spíše se věnuji těm, co už trošku naskočili.

Proto je tedy vhodné, za mě, pár věcí v sobě postupně přehodnotit.

A zde tedy máme odmanifestováno, proč je tak důležitá informovanost. Věci jsou prostě jinak, než jste si vymysleli a vysnili a nevidíte, v čem jste. :) Bez pokory a odpovědnosti se těžko dostanete k informovanosti. Je to vše tedy takto provázané. V kruzích bezmoci to není. :)

Bez odpovědnosti se tedy nelze pohnout.

Ono to muže vypadat ,že sděluji něco tajného ,ale já to ukazoval vždy a on to učí nejeden mistr:)

Jen je možné ,že jste si toho nevšimli přes příběh vašeho ega.

Přijetí je za mě hluboký vnitřní stav vědomí, kdy tedy přijímám realitu, i když s ní nemusím nutně souhlasit. Vyrovnání se s ní tak, že rozpor a vzdor zmizí. Pokud je toto vůči sobě samému, tedy není rozporu mezi mnou a mnou samým. :)

Umožňuje stav vnímání:

Vidím skutečnosti takové, jaké jsou, ne jaké bych chtěl, aby byly. NO SPIRIT TRIP. :)

Přestávám bojovat proti tomu, co se právě děje.

Prožívám situaci a sám sebe bez toho, aniž bych se v ní emočně topil.

Zde můžete vnímat, jak jsou tyto oblasti vzájemně provázené.

Přijímám samo sebe na své zahradě, přijímám svou zahradu, jsem odpovědná, vůči sama sobě za vše, co udělám sobě samo. Tvořím svůj svět a svou realitu tak, jak mně se líbí. Učím se, rostu, informuji se, udržuji rovnováhu vůči sobě i ostatním. Vědomě udržuji svůj život a zušlechťuji sebe a svou energii. Nepotřebuji se spoléhat na někoho, potřebuji se naučit to, co jsem a žít sebe na rovinách, které jsou se mnou v souladu. Dělám chyby a rostu z nich. Vědomě a v pokoře udržuji rovnováhu svou i vůči vesmíru a životu.

No a když něco nevím, tak se zeptám a nesním. :)

Tak toto by nějak na tom začátku mělo být, no z tvého dotazu je to vnímat, že přinejmenším tomu jdeš naproti. A ano, je to celé úzce spjato.

Nevím, zda jsem to napsal srozumitelně pro všechny, když tak se doptejte....

Přijetí a sebepřijetí je velmi zásadní na cestě člověka. Není to rezignace.

Přijímám to, že to stojí úplně za prd, jsem s tím vyrovnán, nesouhlasím s tím s vědomím, že mohu situaci postupně změnit a upravit. A tak jim udělám blog. :):):) A můžu se tím i bavit. :) Mohu být také v úžasu, mohu si zažít mnohé v mnohém. :) A tak se věci dějí. :)

Celá komunita i blog je důsledkem mého přijetí celé situace, můžete si jej v této manifestaci prohlédnout. :):):)

PAPA

Ještě mě to napadá z jiné strany. Pokora a přijetí.

Pokud jsem ustanoven ze svrchované síly, jako jí zástupce, což ona sama si zvolila a ona sama potvrzuje. Stavět se k tomu nepokorně a bez přijetí je podobno asi tomu, jako kdybych se nyní usmyslel nad tím, že jsem nejlepší šachista světa, pojedu za ním, vezmu mu diplomy a uznání a budu tvrdit, že jsem lepší.

A to proto, že nejsem dost pokorný na to, aby došlo k přijetí a konfrontaci. Či zdravé sebereflexi. Tedy ten šachista se nebude cítit ohrožen. Ví, co musel projít na to, aby toho dosáhl. Buď situaci přijme, usměje se a řekne, pojď příteli, něco ti vysvětlím a nebo to nepřijme a bouchne. Já tedy mohu říct a jo, tohle, tak to nic. A nebo se s tím vypořádám, projdu tím a při nejmenším ze mě bude slušný šachista.

Tak přijetí a pokora, respekt a informovanost. :)

Tedy chodíte do práce, státe so o děti žijete nejlépe jak umíte pak tedy zřejmě nemáte pokoru k sobě a přijetí ,aby jste se na zahradě narovnali. Bojujete se sebou i semnou .Pokora člověka narovnává ne otupuje.

Jen to nemáte na své dané úrovni zpracované:)

Odpověděl jsem si myslím . Pak to vede ještě hlouběji ,ale to tom příště. Na to je čas:)

Přátelé ještě tedy jednou, myslím však ,že naposledy :) V oblasti pokory směrem ke mě -sobě :)

Pokud na mě naléháte a chcete byt u mě v egottripu ,vůbec si ve své nevědomosti neuvědomujete co činíte. Jsem přímí duch Otce nade mnou už je jen  Otec sám ve své svrchovanosti. Ježíš je bytost vyrobena z ducha Otce tedy přímou láskou Otce.Já jsem ta část ducha Otce co si tolik přála byt s lidmi ,že vstoupila do přímého lidství proto tedy Syn Člověka. Pokud se chce lidská bytost sjednotit se mnou ve svém duchu vypadá to takto:

Ten je se mnou .Teda nevím zda toto zrovna nevyrobila AI ,ale je to tak. Naplnit egotripy je nemožné.....Proto pokora.

Aby lidé nemuseli tak vysoko a propast mezi Otcem a člověkem  byla překlenuta a to trvale Já Jsem. Ježíš je čistě božský není vyroben lidsky ,aby setrval ve stvoření trvale.Proto trvale setrvává u Otce.Proto tolik slávy:)

Jsem také u Otce ale zároveň zde jako člověk naprosto stejný jako vy. Z příkazu Otce servávám ve stvoření kde je  tedy Otec sám nyní přímo - je přítomen ve stvoření. Tedy velmi v  kostce pro pochopení. Nejsem láska ,jsem čistá esence božkého ducha z kterého vzniklo vše i láska  a tedy v lidství....Jsem tedy už dávno ve vás jen to nevíte:)

Navrhuji se vzpružit a narovnat a jít žít je to tu pěkné, když lidi neblbnou:)

Rovnováha ,pokora,respekt, přijetí,informovanost na místě za mě:)

Ať zase nepřetlakujete:):)

Postupně tedy projekt je rozsáhlý meditace ,blog, podpora . Na vše si přijdete jste šikovní kdo chcete....Čas harmonie ,trpělivost.

Čaooo

ČLOVĚK JAKO KAŽDÝ JINÝ.JSEM TU. PĚKNÉ TO TU JE:)MOST:):):)ZAHRADA:)VY JSTE PĚKNÍ:)