Ahoj Honzi, posílám dnešní zážitek, možná by bylo fajn ho sdílet s komunitou..
Přemýšlela jsem, když mi začal naskakovat starý mechanismus a užuž jsem začala přemýšlet nad tím co je vlastně špatně a kdo a jak mi ublížil, proč to vlastně dělam o co mi jde...vždyť je to již mnoho let a já se na to můžu už dávnko klidně vyprdnout a řekla, bych že průvodci mě zabrzdili a pokusili se ukázat mi to...žijeme ve snu o sobě, takže jsem od sebe úplně odpoutaní a necítíme vlastně co a kdo jsem a zároveň se hodně vyžívame v křivdách a bolestech kterých se na nás osatní dopustili, a když dojde k takovému zranění snadno nás pak spodni světy chtí právě za takovou bolest a uplně nás odvedou od nás samotnych..otočí nas do podsvěti a ne k sobě...a my pak snadno podlehneme pocitu nedostatku, smutku, selhání a abychom se sami pred sebou obhajili, vlastni existenci, přehaníme to zase do opačného extremu a jsem zase gerojove, takže se vlastně neustále zmítame mezi loserem a gerojem..a ten střed harmonie souload rovnova vnitřní nás vlastně mine..
Je to vlastně děsíve, jak snadno nas za to spodní světy mohou kompletně zamotat.Řikáš to už řadu let chce to zodpovědnost a bdělost nad tím koho posloucháme..A pokud se člověk rozhodne a ucítí to svoje, to staré, tedy tyto bolesti uzavře a již nedovoilí aby ho to otáčelo někam jinam, i když se to určitě někdy objeví už toto ví, ví jaku má svou cenu a hodnotu a toto ho již nezajímá, je to tak?
Děkuji
